Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (030/2014): Tento překrásný snímek zachycuje jednu z..." /> Přelet divokých kachen otevřenou hvězdokupou | Vzdálený vesmír | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Přelet divokých kachen otevřenou hvězdokupou
Jiří Srba Vytisknout článek

Přelet divokých kachen otevřenou hvězdokupou

Otevřená hvězdokupa M 11 Autor: ESO
Otevřená hvězdokupa M 11
Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (030/2014): Tento překrásný snímek zachycuje jednu z nejbohatších známých otevřených hvězdokup M 11, která je rovněž známa pod označením NGC 6705 nebo také jako hvězdokupa Divoká kachna (Wild Duck Cluster). Záběr byl pořízen dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven kamerou WFI (Wide Field Imager) a pracuje na observatoři La Silla v Chile.

M 11 (Messier 11) je otevřená hvězdokupa, která se nachází ve vzdálenosti asi 6 tisíc světelných let od nás. Na obloze byste ji nalezli v souhvězdí Štítu (Scutum). V roce 1681 ji na observatoři v Berlíně objevil německý astronom Gottfried Kirch. V jeho dalekohledu však vypadala pouze jako mlhavá skvrna. Teprve v roce 1733 William Derham poprvé rozlišil jednotlivé hvězdy této hvězdokupy a v roce 1764 ji Charles Messier zařadil do svého slavného katalogu nehvězdných objektů.

Charles Messier byl 'lovcem Komet' a jeho katalog se zrodil především proto, že byl jako pozorovatel frustrován neustálým nalézáním nehybných difúzních objektů, které jako komety jen vypadaly (objektů, které dnes známe jako hvězdokupy, galaxie nebo mlhoviny). Proto potřeboval záznamy, které by mu pomohly vyvarovat se náhodnému opakovanému pozorování těchto nehvězdných objektů a jejich záměně s kometami. Tuto hvězdokupu do svého katalogu zařadil pod číslem 11, proto M 11.  

Otevřené hvězdokupy většinou nacházíme v ramenech spirálních galalaxií, případně v hustějších oblastech galaxií nepravidelných. Tedy v místech, kde dochází k formování nových hvězd. M 11 je jednou z nejbohatších známých kompaktních otevřených hvězdokup. V průměru měří přes 20 světelných let a obsahuje na 3 tisíce hvězd. Otevřené hvězdokupy se značně liší od hvězdokup kulových, které obsahují stovky tisíc hvězd, bývají mimořádně husté, silně gravitačně vázané, a mnohé v nich jsou v podstatě stejně staré, jako vesmír sám.  

Výzkum otevřených hvězdokup je výborný způsob testování teorií hvězdného vývoje. Jelikož hvězdy vznikají ze společného původního oblaku plynu a prachu jsou si navzájem velmi podobné – jsou skoro stejně staré, mají stejné chemické složení a také se nacházejí ve skoro stejné vzdálenosti od nás. Každá z hvězd má však jinou hmotnost. Hmotné hvězdy se následně vyvíjejí mnohem rychleji než jejich lehčí sestry a mnohem dříve vypotřebují dostupný vodík ve svém nitru.  

Tímto způsobem je možné provést přímé srovnání mezi různými vývojovými stádii hvězd v jedné hvězdokupě: například, vyvíjí se hvězda o stejné hmotnosti jako Slunce stará 10 milionů let odlišným způsobem než stejně stará hvězda o poloviční hmotnosti? V tomto smyslu jsou otevřené hvězdokupy prostředím, jehož vlastnosti se z astronomického hlediska blíží laboratorním podmínkám.  

Jelikož stálice v otevřených hvězdokupách jsou velmi slabě gravitačně vázány, jsou jednotlivé hvězdy značně náchylné k vyhození z hlavní skupiny hvězd v důsledku gravitačního působení sousedních kosmických objektů. NGC 6705 je již stará asi 250 milionů let, takže je pravděpodobné, že se v následujících několika milionech let rozptýlí – hvězdokupa se rozpadne a splyne se svým okolím. [1] 

Snímek byl pořízen dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven kamerou WFI (Wide Field Imager) a pracuje na observatoři La Silla v Chile.

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Popisné označení hvězdokupy NGC 6705 – Wild Duck Cluster – pochází z 19. století. Pří pozorování hvězdokupy pomocí malého dalekohledu bylo rozpoznáno, že nejjasnější hvězdy vytvářejí vzor otevřeného trojúhelníku, který připomínal divoké kačeny letící ve formaci.

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany
; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 359; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1430. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: M 11


17. vesmírný týden 2024

17. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 4. do 28. 4. 2024. Měsíc bude v úplňku, meteorů z roje Lyrid proto mnoho neuvidíme. Slunce je pokryto hezkými malými skvrnami, které byly v nejaktivnější oblasti viditelné i okem přes patřičný filtr. Kometa 12P/Pons-Brooks už pozorovatelná není a jakmile to svit Měsíce umožní, nabídne obloha jen několik slabších komet. SpaceX letos uskutečnila už 40. start Falconu 9 a při příštím startu očekáváme už 300. přistání prvního stupně této rakety. Komunikace s helikoptérou Ingenuity již nebude možná, Perseverance jede pryč za dalšími výzkumem povrchu Marsu. Před 250 lety se narodil anglický astronom Francis Baily.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesiac v prvej štvrti

Mesiac vo farbe, farby sú zvýraznené nastavením väčšej farebnej sýtosti. Niektoré vyvrelé horniny sú sfarbené do modra

Další informace »