| „Obraz rychle rotující horké hvězdy Altair je nejdetailnější obraz hvězdy, jaký byl pořízen. Použili jsme techniku, zvanou optický interferometr,“ řekl astronom John D. Monnier (University of Michigan). Interferometr tvoří soustava šesti 1m dalekohledů CHARA (Center for High Angular Resolution Astronomy) na observatoři Mt. Wilson. Při maximální základně 330 m je interferometr schopen rozlišit fotbalový míč na povrchu Měsíce (rozlišení 200 milióntin obloukové vteřiny). Observatoř Mt. Wilson (Mount Wilson Observatory, Kalifornie) spravuje americká universita v Atlantě (Georgia State University, Atlanta, Georgia). Ke sloučení a zpracování světelných paprsků (infračervených) z jednotlivých dalekohledů CHARA slouží přístroj nazvaný MIRC (Michigan Infrared Combiner), který vyvinuli na Michiganské universitě. Astronomové Michiganské university propojili 4 ze 6 dalekohledů CHARA a „vznikl“ jediný obří přístroj o velikosti 3 fotbalových hřišť. Výsledný obraz ukazuje nebývalé detaily – snímky jsou asi 100krát ostřejší než obrázky z Hubble Space Telescope. „Tento nový výkonný přístroj umožňuje zaostřit na hvězdu, která je miliónkrát vzdálenější než Slunce,“ řekl Monnier pro Science. „Testovali jsme teorii hvězd mnohem detailněji než kdykoliv předtím." Monnier a vedoucí mezinárodního týmu Ming Zhao ((University of Michigan) jsou přesvědčeni, že tento nový výzkumu přinutí teoretické astrofyziky opravit názory na chování rychle rotujících hvězd jako je Altair. Jiné výzkumné týmy se soustředily na získávání snímků povrchu obřích hvězd - větších než Altair. Ale astronomové Michiganské university studují hvězdy tzv. hlavní posloupnosti, které zahrnují Slunce a většinu hvězd viditelných na noční obloze. Zatímco sluneční astronomové si mohou pohlížet sluneční skvrny a bouře na naší mateřské hvězdě a vidí ostře detaily „rozbouřeného povrchu“ Slunce, většina ostatních hvězd se i v těch největších dalekohledech - až do nedávna - jevila jako jasný svítící bod. Po rozvoji optického interferometru v posledních 10 letech nastala nová etapa pozorování hvězd, zaměřená především na jejich povrch.  Na rovníku Altair - nejjasnější hvězda letního souhvězdí Orla (Aquila) - rotuje 60krát rychleji než naše mateřská hvězda. „Při této rotaci se hvězda samozřejmě roztáhne do šířky jako roztočené těsto na pizzu,“ řekl Monnier. Již předchozí studie odhalily, že Altair není dokonalá koule - při takto rychlé rotaci odstředivá síla způsobí zploštění: poloměr je významně větší na rovníku než na pólech. Švédský teoretický astrofyzik Edvard Hugo von Zeipel (1873-1959) už v roce 1924 předpověděl velkou rotační rychlost a rovníkové rozšíření. Také se domníval, že tyto hvězdy jsou tmavší podél rovníku, tzv. gravitační ztemnění (gravity darkening). „Nafouklý“ rovník je tmavší, protože leží ve větší vzdálenosti od žhavého jádra hvězdy a proto je chladnější než póly. Loňský snímek Altairu z interferometru CHARA je podle Monniera „prvním obrazem hvězdy, který nám umožnil vizuálně potvrdit, že základní idea“ gravitačního ztemnění je správná. Fotografie Altairu však odhalily ještě větší rovníkové ztemnění než předpovídají standardní modely a Monniera ještě dodal, že „se ukazují trhliny v nynějších modelech.“ Další cíl budoucího výzkum: Snímky exoplanet u hvězd daleko za naší Sluneční soustavou. „Snímky hvězd jsou jen začátek,“ řekl Zhao. Zdroj: www.sciencedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí |
