Česká astronomická společnost

"Toto není zrovna ten nejdůležitější problém na světě," říká profesor astronomie Joseph A. Burns, člen výzkumného týmu. "Je to však velká záhada, která zaměstnávala astronomy celá staletí."

Iapeta objevil v roce 1671 Giovanni Domenico Cassini. Nový měsíc na sebe hned upoutal pozornost: bylo možné jej pozorovat pouze na polovině jeho oběhu kolem Saturnu. Na druhé polovině dráhy byl "neviditelný". Cassini správně předpokládal, že za to mohou odlišné vlastnosti povrchu jeho dvou polokoulí - jedna je světlá a druhá naopak tmavá.

Od obrázků měsíce Iapetus, které pořídily sondy Voyager před zhruba 30 roky, potvrzujících zajímavé barevné schéma měsíce, byli vědci bezradní při vysvětlování, zda velký rozdíl mezi světlou a tmavou polokoulí měsíce je důsledkem vnějších částic, dopadajících na jeho povrch z jiných těles, nebo zda tmavý materiál na povrchu je důsledkem jeho vnitřní aktivity. Nyní je zcela jasné, že prach pochází odjinud.

Při studiu snímků ze sondy Cassini, pořízených především během těsného přiblížení v září 2007, astronomové potvrdili, že tmavý vzhled jedné polokoule měsíce Iapetus, pojmenované jako Cassini Regio, je důsledkem toho, že čelní strana měsíce byla bombardována drobnými částicemi pocházejícími z dalšího měsíce Phoebe. Tento měsíc obíhá kolem Saturnu po vzdálenější dráze a v opačném směru než Iapetus.

Je to již letitá teorie, avšak teprve v článku, publikovaném v říjnovém čísle časopisu Nature, oznámili tři astronomové Cornell University objev obrovského prstence částic kolem planety Saturn - o zhruba 10 000krát větší rozloze než proslulý systém doposud známých prstenců - v okolí dráhy měsíce Phoebe. Jeho existence nasvědčuje tomu, že měsíc je zdrojem materiálu pro vytváření nově objeveného prstence. Burns předpokládá, že tento prstenec je právě tou kouřovou "střelnou zbraní", zabezpečující přenos prachu na měsíc Iapetus a další satelity na dráze kolem Saturnu.

Malé bílé krátery, které jsou roztroušeny po tmavé polokouli měsíce Iapetus, ukazují na nános tmavého prachu o tloušťce několika metrů, pokrývající bílý ledový povrch, který odpovídá původnímu povrchu Iapeta. Fotografie rovněž odhalily, že veškerý materiál na čelní straně je mnohem červenější než jasnější zadní polokoule - což je další důkaz, že prach pokrývající přední stranu, pochází z vnějších zdrojů.

Jiné fotografie ukazují, že přechod z tmavé na světlou polokouli není plynulý; jedná se spíše o různorodou skvrnitou oblast, pokrytou světlými a tmavými skvrnami. Astronomové tvrdí, že jejich charakter podporuje dřívější teorie, popsané ve společné práci v časopise Science, že tmavé části měsíce mají tendenci se zahřívat, když na ně dopadá sluneční světlo, což vede k vypařování ledu, uloženého vespod. To způsobuje, že některé tmavé skvrny jsou dokonce ještě tmavší, což vytváří strakatý vzhled povrchu.

Související článek: Nový obrovský Saturnův prstenec.

Zdroj: www.news.cornell
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí