První pozorování T Tau nenaznačovala nic podivného - složka T Tau Sb obíhala dvojici větších hvězd T Tau Sa. V roce 1995 se T Tau Sb přiblížila k T Tau Sa na vzdálenost Slunce - Mars. Toto setkání dramaticky změnilo rychlost a směr pohybu lehčí složky, uvádí Laurent Loinard z National Autonomous University of Mexico. Rychlost T Tau Sb se zdvojnásobila z 10 na 20 km/s. Místo pohybu po původní eliptické oběžné dráze nyní míří pryč od T Tau Sa. Zatím není možné určit, zda se T Tau Sb dostane do "exilu" či zda bude obíhat po nové oběžné dráze. To uvidíme za několik let. Zachytit takovouto událost je veliké štěstí, říká Charles Lada s Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambrige. Byl bych velmi překvapen, pokud se nám podaří zaznamenat další podobný rozpad systému. Na astronomický jev vše probíhá velmi rychle. To může znamenat, že se nejedná o příliš řídký případ - prostě jsme nemuseli systém zachytit ve fázi, kdy je možné rozpad detekovat. V roce 1995 se trojice hvězd nacházela v příhodné pozici a dvojhvězda tvořená hmotnějšími hvězdami vytlačila třetí komponentu z její tehdejší dráhy. Vše se mohlo stát po několika stovkách oběhů. Systém T Tauri je starý několik set tisíc let. Je podivné, jak mohl být tento systém tak dlouho stabilní. Oblast, kde se nachází T Tauri obsahuje několik nejmladších známých hvězd. V současné době je tvoří pouze smršťující se oblak chladného plynu. Vně prachoplynového oblaku se vývoj T Tauri Sb nejspíše zastaví. Je možné, že právě tímto způsobem vznikají hnědí trpaslíci, uvádí Loinard. Tyto hvězdy jsou extrémně málo svítivé a velmi chladné. Lada je přesvědčen: "Podle mne vzniká většina hnědých trpaslíků jako normální hvězdy." "O vzniku různých typů hvězd toho víme velmi málo", dodává vzápětí. Zdroj: Nature |
