Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Betelgeuse - jak veleobří hvězdy ztrácejí hmotu

Betelgeuse - jak veleobří hvězdy ztrácejí hmotu

Nejostřejší snímek Betelgeuse
Nejostřejší snímek Betelgeuse
Použitím různých nejmodernějších technik a ESO VLT (Very Large Telescope), získaly dvě skupiny astronomů dosud nejpodrobnější obraz superobří hvězdy Betelgeuse. Ukázalo se, že hvězda je obalena obrovským oblakem plynu, téměř tak velikým jako naše Sluneční soustava a na svém povrchu má gigantickou rozpínající se bublinu. Je to důležitá indicie, naznačující způsob, jak veleobři ztrácejí hmotu.

Betelgeuse je druhou nejjasnější hvězdou v souhvězdí Orion. Jde o červeného veleobra a o jednu z vůbec největších známých hvězd. Je téměř tisíckrát větší než naše Slunce a patří k hvězdám s největší známou svítivostí. Její svítivost je 100 000x větší než svítivost našeho Slunce! Tak extrémní vlastnosti dávají hvězdě všechny přepoklady k velmi "krátkému životu". Hvězda Betelgeuse je nyní stará pouze několik milionů let, a přesto už se blíží její nezvratný konec, ve kterém exploduje jako supernova. Až k tomuto výbuchu dojde, bude viditelný ze Země dokonce i za denního světla.

Červení veleobři stále ještě skrývají mnoho nevyřešených tajemství. Jedno z nich je: Jak tyto monstra ztrácejí tak obrovská kvanta hmoty?

Dvě skupiny astronomů použily ESO VLT a ty nejpokročilejší technologie, aby získaly ucelený pohled na obří hvězdu.

První tým použil k výzkumu systém adaptivní optiky NACO kombinovaný s tzv. "Lucky imaging" technikou. Z expozic pořízených Lucky imaging technikou byly vybrány pouze ty nejostřejší. Ty byly zkombinovány do jednoho obrázku, jenž je mnohem ostřejší než všechny předtím jednotlivě pořízené. Následné snímky z NACO téměř dosáhli teoretického limitu max. rozlišení 8metrového VLT teleskopu. Bylo dosaženo rozlišení lepšího než 37 miliarcsekund, což je zhruba srovnatelné s velikostí tenisového míčku pozorovaného ze Země na stanici ISS.

"Díky těmto skvělým snímkům byl detekován velký lalok plynu vyčnívající z povrchu hvězdy do prostoru", sdělil Pierre Kervella z pařížské observatoře, jenž tým vedl. Struktura dosahuje do vzdálenosti 6krát větší, než je průměr samotné hvězdy, což mimojiné odpovídá vzdálenosti Slunce - Neptun.

"Toto je jasné znamení, že vnější obálka hvězdy neuvolňuje hmotu rovnoměrně ve všech směrech.", dodal Kervella. Existují dva mechanismy, které by mohly vysvětlit tuto asymetrii. Jeden předpokládá, že dojde ke ztrátě hmoty nad polárními čepičkami veleobra, to je možné díky jeho rotaci. Druhou možností je, že chochol plynu je vytvářen nad konvektivní oblastí uvnitř hvězdy.

K rozluštění této hádanky potřebovali astronomové prozkoumat hvězdu v ještě jemnějších detailech. To udělal Keiichi Ohnaka z Max Planck institutu pro rádiovou astronomii v Bonnu.

S měřícím přístrojem AMBER umístěným na interferometru ESO VLT, jenž kombinuje světlo ze tří pomocných 1,8 metrových teleskopů astronomové získali tak ostrá pozorování hvězdy, jako by je pořídil virtuální 48metrový teleskop. S tímto rozlišením byli astronomové schopni nepřímo detekovat ještě čtyřikrát jemnější detaily, než byly na snímcích z NACO systému. Pro srovnání je to jako pozorovat ze Země malou kuličku na palubě ISS.

Vizualizace konvektivních bublin na povrchu Betelgeuse
Vizualizace konvektivních bublin na povrchu Betelgeuse

"Naše pozorování s přístrojem AMBER jsou ta nejostřejší pozorování Betelgeuse všech dob. Navíc jsme detekovali, jak se plyn pohybuje v různých částech povrchu hvězdy. Toto bylo poprvé v historii pozorováno u jiné hvězdy než Slunce", řekl Ohnaka.

Pozorování přístrojem AMBER odhalila, že plyn v atmosféře superobří hvězdy se pohybuje rychle nahoru a dolu, a že tyto bubliny jsou tak velké, jako samotná hvězda. Tato fakta naznačují, že mechanizmus obrovského výronu hmoty je v obřích konvektivních zónách pod povrchem Betelgeuse. Na povrchu se tak objevují obrovské bubliny, což si lze představit jako bublání vařící se kaše.

Zdroj: www.spaceref.com




O autorovi



9. vesmírný týden 2017

9. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 27. 2. do 5. 3. 2017. Měsíc je po novu. Jasná Venuše a slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. Převážně v druhé polovině noci můžeme nejlépe pozorovat Jupiter, ráno také Saturn. Jasnější komety pomalu mizí z oblohy. Večer po západu Slunce můžeme naposledy spatřit 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a velmi obtížně viditelná. Vyžaduje tmavou oblohu. Kometa 41P je však dobrou náhradnicí. Z nabídky 100 pozorování připomínáme kometu Encke a zákryt hvězdy planetkou Helina.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Uran,Mars a Venuše

Další informace »