Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  M40 - dvojhvězda mezi mlhovinami

M40 - dvojhvězda mezi mlhovinami

Snímek dvojhvězdy M40 a jejího okolí
Snímek dvojhvězdy M40 a jejího okolí
Pravděpodobně jste si již někdy prohlíželi Messierův katalog, ať již v elektronické, nebo tištěné formě. Možná vás při tom překvapily údaje u objektu s pořadovým číslem 40. Zejména starší tištěné verze katalogu jej totiž často uváděly kompletně proškrtaný, kde místo údajů byly jen pomlčky a najdou se dokonce i takové, které jej zcela ignorují a číslo čtyřicet prostě přeskočí.

V jiných najdete jen poznámku, že se jedná o dvojhvězdu bez bližšího upřesnění. Podrobné údaje o objektu Messier 40, nebo častěji zkráceně M40, vám nabídnou jen některé. Proč tomu tak je se pokusíme vysvětlit v následujících řádcích. Zároveň si odpovíme na otázku, co dělá obyčejná dvojhvězda v katalogu, který obsahuje objekty vzdáleného vesmíru, tj. mlhoviny, galaxie a hvězdokupy.

Abychom dokázali najít odpovědi, musíme se vrátit o několik století zpět, konkrétně k letopočtu 1758. Tohoto roku pátral francouzský astronom Charles Messier na obloze po kometě, která později měla dostat jméno Halleyova. Toto pátrání jej zavedlo do souhvězdí Býka, kde si všiml mlhavého objektu. Nejprve se domníval, že již našel hledanou kometu, ale nebylo tomu tak. Tento objekt se nepohyboval, zůstával stále na stejném místě. Dnes jej známe pod názvem Krabí mlhovina a víme, že se jedná o pozůstatek po výbuchu supernovy. To však Messier netušil a zřejmě by tomuto objevu nepřikládal žádnou větší váhu, kdyby nedošlo k dalším událostem. Jen o několik dní později našel druhý mlhavý objekt (kulovou hvězdokupu ve Vodnáři) a v květnu 1764 pak další (kulovou hvězdokupu v Honicích psech). Protože pozorovací technika té doby v nich nedokázala rozlišit žádné detaily, domníval se Messier (i jiní tehdejší astronomové), že se jedná ve všech případech o objekty stejného typu - mlhoviny. Tyto objevy jej přivedly k myšlence, že by bylo dobré sestavit soupis podobných objektů. Hlavním smyslem takového katalogu podle Messiera mělo být, že by si díky němu pozorovatelé již nepletli "mlhoviny" s kometami.

Práci na katalogu začal tím, že přidělil čísla svým třem objektům a to podle doby objevu. Pak začal pátrat po dalších a zároveň se zaměřil na zmínky o mlhavých obláčcích v dílech svých předchůdců. Pokud to bylo možné, pokoušel se tyto objekty najít a zkatalogizovat - popsat je, zaznamenat jejich souřadnice a přidělit číslo. Takto podle svých poznámek pátral i po mlhovině, o které se píše ve druhém vydání knihy Figures des Astres (Obrazy stálic) z roku 1660. Jiné prameny uvádějí, že se o tomto objektu dozvěděl z díla Prodromus Astronomiae (Hvězdný posel), což je hvězdný atlas s katalogem vytvořený polským astronomem Johannesem Heveliem. Ten vyšel díky jeho manželce v roce 1690, až tři roky po Heveliově smrti. V katalogu je pod číslem 1496 uvedena "mlhovina nad zády Velké medvědice". Dne 24. října 1764 Messier prohledával zmíněnou oblast a nalezl zde podle svých slov "Dvě hvězdy velmi blízko sebe a velmi malé, umístěné u kořene ocasu Velké medvědice. Člověk má problém, aby je rozlišil v obyčejném dalekohledu s ohniskovou vzdáleností šest stop." Protože nic jiného, co by mohlo připomínat mlhavý obláček v okolí nenašel a v tehdejších přístrojích se dala tato dvojhvězda poměrně snadno zaměnit za mlhovinu, usoudil Messier, že nalezl zmíněný mlhavý objekt. Proč však dal katalogové číslo dvojhvězdě a zařadil ji mezi ostatní "mlhoviny" není úplně jasné. Je možné, že chtěl zabránit tomu, aby ji méně zkušení pozorovatelé považovali za kometu.

Mapka okolí M40
Mapka okolí M40
Čtyřicátý objekt Messierova katalogu můžete najít také pod názvem Winnecke 4. Je to proto, že v roce 1863 jej nezávisle pozoroval německý astronom Friedrich August Theodor Winnecke a zahrnul jej do svého seznamu nově objevených dvojhvězd pod číslem čtyři. Winnecke určil jasnost složek na 9,0 a 9,3 mag, vzdálenost mezi nimi na 49,2 úhlové vteřiny a poziční úhel na 88 stupňů. Novější měření ukázala, že hvězdy jsou ve skutečnosti o něco slabší - jasnější má 9,7 mag, slabší pak 10,1 mag. Zdánlivá vzdálenost mezi složkami na obloze pomalu narůstá. Měření z roku 1966 udávají hodnotu 51,7" a podle údajů ze satelitu Hipparcos, který dvojhvězdu proměřoval v roce 1991, byla vzdálenost 52,8". Poziční úhel se naopak zmenšuje. V roce 1966 byl 80 stupňů, do roku 1991 se zmenšil na 77 stupňů.

Po vyhodnocení dat ze satelitu Hipparcos určil Mike Feltz v roce 1998 vzdálenost jasnější hvězdy přibližně na 510 světelných let. Slabší složku se tehdy nepodařilo spolehlivě změřit. Další průzkum dvojhvězdy uskutečnil Richard L. Nugent v roce 2001. Z jeho práce vychází hmotnost hvězd ve srovnání se Sluncem na 1,1 násobek u jasnější složky a 1,2 násobek u složky slabší. Vzdálenost jasnější hvězdy pak Nugent vypočítal na 1900 světelných let (s chybou +/-750 světelných let) a 550 světelných let u slabší hvězdy (+/-230 světelných let). Z těchto měření vyplývá, že hvězdy spolu nejsou gravitačně vázané, jen se shodou okolností na nebi promítají do své blízkosti. Jedná se tedy pouze o optickou dvojhvězdu.

Když se podíváte na snímek okolí dvojhvězdy M40, zjistíte, že v její blízkosti se nachází hned tři galaxie. Nejblíže najdete slabou PGC 39934 (17 mag), pak následuje výraznější NGC 4290 (13 mag) a na třetím místě je NGC 4284 (14 mag). Všechny tři leží téměř přesně v přímce západním směrem od M40. Asi 16 úhlových minut na jihozápad je pak hvězda 70 UMa, která tvoří s M40 a NGC 4290 pravoúhlý trojúhelník. Tato hvězda je nejjasnější objekt v oblasti a je možné ji vidět pouhým okem - má jasnost 5,5  mag. Možná vás napadne, jestli se Messier nespletl a objektem, který hledal, nemohla být jedna z těchto galaxií. To je však prakticky vyloučeno, protože takto slabé objekty byly pro tehdejší dalekohledy nedostupné.

Přesto se Messier přeci jen dopustil omylu. Pozdější výzkumy ukázaly, že "ten pravý" mlhavý objekt, o kterém se zmiňuje Hevelius, není M40, ale dvojice hvězd s označením 74 a 75 UMa. Ty jsou od M40 vzdáleny více než jeden obloukový stupeň směrem na severovýchod a jejich jasnost je 5,4 a 6,1 mag. Společně tvoří optickou dvojhvězdu, ve které jsou složky od sebe vzdáleny více než 20 úhlových minut.

Z textu je patrné, z jakého důvodu zřejmě Messier zařadil do svého katalogu i obyčejnou dvojhvězdu. Stále jste se však nedozvěděli, proč existují taková vydání katalogu, která ji buď vůbec neuvádí, nebo se o ní jen zmíní a neuvedou žádné podrobnosti. Možná se jejich tvůrci domnívají, že Messier nedokázal objekt správně identifikovat a považoval jej za mlhovinu. Druhou možností je, že podle nich dvojhvězda do Messierova katalogu nepatří, tak ji prostě ignorují. Ať už je to jakkoli, nemělo by vás to odradit a pokud někdy dalekohledem prohlížíte krásy noční oblohy, zamiřte jej také do této oblasti. Nenajdete zde sice žádnou mlhovinu, ale i pohled na to, co naši předci mohli zaměnit za mlhavý obláček, může být zajímavý.

Vybrané zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesic

Mesic

Další informace »