Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Neobvyklý tvar cirkumstelárního disku

Neobvyklý tvar cirkumstelárního disku

the_moth.jpg
Astronomové pozorovali v srdci Oriona v Trapezu cirkumstelární prachový disk velmi neobvyklého tvaru, který připomíná obří „The Moth“ („Můru“). Tento objev poskytuje nový pohled na formování a vývoj planetárních soustav.

Rozpětí křídel této kosmické noční „Můry“ je „trošku“ větší než má pozemský hmyz – „pouhých“ 35 miliard km. Ve skutečnosti strukturu křídel tvoří prachový disk, podle tvaru nazvaný „The Moth“ („Můra“), který obklopuje blízkou, mladou hvězdu HD 61005, jejíž záření se rozptyluje na prachových částicích.

Typické prachové disky, kolem přibližně 100 milión let starých hvězd (např. HD 61005), jsou ploché a jejich struktura odpovídá již formování planet. Ale snímky „Můry“ pořízené HST ukázaly, že některé disky mohou mít velmi překvapující tvar.

„Vůbec jsme neočekávali, že nalezneme prachový disk tak neobvyklého tvaru,“ řekl Dean Hines (Space Science Institute, Corrales, New Mexico), člen Hubblova týmu, který disk objevil. „Myslíme si, že HD 61005 brázdí napříč místním mezihvězdným prostředím, jehož hustota plynu je o něco vyšší. Tím dochází k vymetání materiálu uvnitř disku okolo hvězdy HD 61005. Jaký efekt to má na disk a formování planet v něm, zatím nevíme.“

Hines nazval toto možné vzájemné srážení „neobvyklým, protože jsme neočekávali v sousedství našeho Slunce tolik mezihvězdného materiálu. Protože oblast, přes kterou naše Slunce prochází, byla během minulých několika miliónů let vyklizena aspoň jednou supernovou. Přesto nyní existuje důkaz o hustém materiálu, který je velmi blízko – ve vzdálenosti pouhých 100 světelných roků.“

Astronomové našli důkaz, že vznik planet souvisí s prostředím, v němž se formují hvězdy. Hubblem pozorovaný mladý protoplanetární disk může být přímo ovlivněn tímto prostředím. Pronikavé záření hvězd v otevřené hvězdokupě Trapez (součást mlhoviny v Orionu) některé disky změnilo. Není jasné, jaký vliv má průchod hustými oblastmi mezihvězdného prostředí na formování planet, jako např. v případě objevu HD 61005. Ani to, jaký to bude mít dopad na atmosféry vyvíjejících se planet.

„Můra“ je součástí průzkumu Slunci podobných hvězd. Hines se spolupracovníky studoval vznik a vývoj planetárních systémů pomocí Hubblovy kamery NICMOS (Near Infrared Camerou and Multi Object Spectrometer) a infračerveného dalekohledu Spitzer. Před tím tým Michaela Meyera (University of Arizona, Tucson) vyhledával pomocí Spitzera tepelné záření, prozrazující přítomnost prachu ohřátého hvězdou, a na základě toho identifikoval zajímavé hvězdné systémy.

Hinesův tým a Glenn Schneider (University of Arizona, Tucson) použili velmi kontrastní obraz disků z koronografu NICMOS (HST) a odhalili, kde se Spitzerem objevený prach „zabydlel“. Koronograf NICMOS zastínil rušivý svit hvězd, aby astronomové mohli pozorovat detaily v obklopujícím disku.

„Tyto symbiotické schopnosti, jedinečně zrealizované v programu Great Observatories (NASA), poskytují astronomům výkonné pozorovací přístroje ke studiu cirkumstelárního prostředí, které je potenciálním zdrojem planetotvorných systémů,“ říká Schneider ke společnému programu Spitzera a Hubbla.

Meyer dodává: „Kombinací pozorování z těchto dvou kosmických observatoří dostáváme informace o složení prachových zrn, zda jsou z ledu nebo písku nebo jestli se pohybují stejně, jako když na Zemi stoupají saze z komína. Složení a velikost prachu nám hodně prozradí o dynamice a vývoji solárních systémů. V naší Sluneční soustavě mají astronomové důkaz, že při vzájemných srážkách kusů skal se tvořící prach – např. planetek a objektů Kuiperova pásu. Vidíme, že stejné procesy se rozvíjejí i v dalších planetárních soustavách.“

Objev presentovali 10. ledna v Austinu na 211. konferenci AAS (American Astronomical Society meeting in Austin, Texas, 7. – 11. ledna 2008). Publikován byl 20. prosince v Astrophysical Journal Letters.

Zdroj: www.sciencedaily.com




O autorovi



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »