Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Pás asteroidů objeven u blízké hvězdy

Pás asteroidů objeven u blízké hvězdy

asteroidbelt_alien.jpg
Americká astronomická družice Spitzer Space Telescope vypátrala přítomnost rozptýleného prachu, vzniklého při vzájemných srážkách asteroidů, vytvářejících "prstenec" kolem blízké hvězdy podobné našemu Slunci. Tento objev poskytuje astronomům ojedinělý pohled na hvězdný systém, podobající se naší sluneční soustavě. To může představovat důležitý krok na cestě ke zjištění, zda a kde se zformovaly další planety podobné Zemi.

"Planetky jsou v podstatě zbytky stavebních bloků, ze kterých se zformovaly planety jako je naše Země," říká Charles Beichman z California University of Technology, Pasadena. "Nemůžeme zde přímo pozorovat další terestrické planety, avšak můžeme studovat jejich fosílie v podobě prachu."Oblasti planetek jsou jakýmsi "smetištěm" planetárních soustav. Jsou zde pohozeny drobné úlomky neúspěšně vznikajících planet, jejichž vývoj neproběhl až do konce. Tyto úlomky se postupně srážely s dalšími objekty, přičemž vzniklo velké množství drobné drti a prachu. V naší sluneční soustavě se mohou planetky rovněž srazit se Zemí a Měsícem, ale i s dalšími planetami.

Jestli se výše uvedené závěry potvrdí, pak tento nový pás planetek bude tím prvním, který byl objeven u hvězdy stejného stáří a stejné velikosti jako Slunce. Hvězda s katalogovým označením HD 69830 se nachází ve vzdálenosti 41 světelných roků od Země. Podobné systémy planetek jsou známy ještě u dvou dalších hvězd, avšak ty jsou mnohem mladší a hmotnější než Slunce.

HD69830.jpg

Přestože se tento nově objevený pás asteroidů velice podobá pásu planetek v naší sluneční soustavě, nejedná se o jeho "dvojníka". Je mnohem tlustší a hmotnější: obsahuje 25krát více materiálu. Pokud by měl pás planetek v naší sluneční soustavě stejnou hustotu, pak bychom po západu Slunce mohli na obloze pozorovat tzv. zvířetníkové světlo asi 1000krát intenzivnější, než je to možné dnes za tmavých bezměsíčných nocí. Mléčná dráha by v jeho blízkosti doslova "bledla závistí".

Pás asteroidů se u hvězdy HD 69830 rozprostírá mnohem blíže k povrchu hvězdy. Zatímco planetky ve sluneční soustavě obíhají kolem Slunce mezi drahami planet Mars a Jupiter, tento "cizí" pás asteroidů by se v naší sluneční soustavě nacházel uvnitř dráhy Venuše.

Přesto oba pásy asteroidů upozorňují na jednu důležitou společnou vlastnost. V naší sluneční soustavě působí planeta Jupiter jako jakási vnější zeď, udržující tělesa na svém místě v pásmu planetek. Podobně dosud neobjevené planety velikosti Saturna nebo menší, obíhající kolem hvězdy HD 69830, mohou jako "pastýřští psi" udržovat drobnou tříšť v ohraničeném pásu.

Podrobnější informace o případných planetách kolem hvězdy HD 69830 jistě přinese připravovaná družice NASA s názvem SIM PlanetQuest, která by měla být schopna detekovat planety jen o málo hmotnější než Země. Její start je naplánován na rok 2011.

Beichman s týmem spolupracovníků použil infračervený spektrograf družice Spitzer ke sledování 85 hvězd podobných Slunci. Pouze u jedné z nich (HD 69830) byla zjištěna přítomnost pásu asteroidů. Samozřejmě že nebylo možné pozorovat samotné planetky, ale byl detekován tlustý disk "teplého" prachu, rozkládajícího se ve vnitřních oblastech hvězdného systému.

"Protože tento pás planetek obsahuje mnohem více těles než obdobný útvar v naší sluneční soustavě, ke vzájemným kolizím zde dochází častěji a vzniká hodně prachu, který se podařilo přístroji na družici Spitzer detekovat," prohlásil George Rieke z University of Arizona, Tucson. "Naše současná sluneční soustava je velice klidné místo. K impaktům takové velikosti, jaký způsobil zánik dinosaurů, dochází přibližně jednou za 100 miliónů roků."

Další z diskutovaných možností, jak by mohla vzniknout oblast prachu kolem hvězdy HD 69830 počítá s předpokladem, že do blízkosti hvězdy pronikla obří kometa velikosti Pluta, která se postupně rozpadla na drobné úlomky. Další pozorování pomocí družice Spitzer a pozemními dalekohledy brzy rozluští, jaký je skutečný původ prachového prstence kolem hvězdy HD 69830.

Zdroj: spitzer.caltech
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »