Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Poslední čtvrtletí 2004 v M31

Poslední čtvrtletí 2004 v M31

Od poslední zprávy o objevu novy v M31 už uběhly 4 měsíce a tak je nejvyšší čas informovat o výsledcích hledání nov v galaxii M31 v měsících říjen - prosinec 2004. Rovněž konec uplynulého a začátek nadcházejícího roku vybízí k malému bilancování.

V průběhu září jsem kontakoval Petera Garnaviche, astrofyzika z univerzity Notre Dame, USA, s prosbou, jestli by byl ochotný pořídit spektra nov pro případ, že by měl Alex Filippenko příliš "našlapaný" pozorovací program. Odpoevěď přišla velice rychle. Nemá sice žádný pozorovací čas na dalekohledech se spektroskopy (resp. jeho pozorovací program na nich není na spektroskopii zaměřen), ale jelikož ho zaujaly výsledky našeho dosavadního výzkumu nov nabídl, že by mohl během podzimu a zimy pomoci s pořízením hlubokých snímků na dalekohledech o průměru optiky 1.83-m, 3.5-m a 4-m na observatořích Mt. Graham a Kitt Peak. Po prostudování parametrů těchto tří dalekohledů a jejich CCD kamer jsem připravil polohy středů polí pro snímkování rozmístěných tak, aby zachytily co nejvíce již objevených slábnoucích nov.

Již první pozorovací "run" na 1.83-m Vatican Advanced Technology Telescope byl velmi úspěšný a P. Garnavich s jeho studenty pořídil značné množství snímků všech tří polí a to hned ve dvou nocích. Nad plán ještě pořídil několik snímků přes širokopásmový H-alfa filtr, což se později ukázalo jako velice užitečné. Primární cíl, tedy změření jasnosti několika slábnoucích nov, splnily snímky dokonale (limitní hv. velikost snímků se pohybovala mezi 22-22.5 mag v oboru R) a "nad plán" jsem na sérii zachycující centrální část galaxie našel dvě dosud neobjevené slabé novy, nacházející se velmi blízko jádra. Jasnější z nich nezávisle na nás objevili i bulharští kolegové, kteří ke snímkování použili dvoumetrový teleskop observatoře Rozhen. Slabší z dvojice nov však přehlédli (byla velmi slabá a jejich zpracování snímků ještě není na tak vysoké úrovni jako naše). Na snímcích z druhé pozorovací noci na Vatikánském teleskopu byla nova zjevně jasnější a slušně nápadná byla i na snímcích pořízených přes H-alfa filtr a tak nebylo pochyb o tom, že se nám podařilo objevit novu v rané fázi výbuchu. Podařilo se mi domluvit pořízení jejich spekter A. Filippenkem na Keckově 10-m teleskopu, čemuž však zabránila zcela zamračená obloha. Bohužel, i v nadmořské výšce 4000 metrů na Havajských ostrovech může být zataženo...

Další velmi úspěšnou nocí byla noc 5./6. listopadu, kdy se mi podařilo pořídit dvě série snímků, na nichž jsem již během snímání objevil dvě velice nápadné novy (R=16.6-16.7 magnitudy), které se nacházely poblíž maxima jasnosti. První z nich objevil nezávisle M. Armstrong a pravděpodobně i F. Manzini. Ještě téže noci jsem pořídil snímky přes širokopásmový H-alfa filtr, které potvrdily, že se jedná o novy. Velmi silnou H-alfa emisi potvrdila i spektra obou nov, které na několikátý pokus (A. Filippenko měl opakovaně smůlu na špatné počasí jak na Keckově observatoři, tak i na Licku) pořídil A. Filippenko.

V průběhu listopadu měl P. Garnavich tři pozorovací noci na 1.83-m teleskopu a v zápětí dvě na 4-m Mayall teleskopu na Kitt Peaku, ale vypil si (a spolu s ním i já) kalich hořkosti až do dna. Čtyři z pěti nocí bylo beznadějně zataženo. V poslední, páté noci, na 4-m dalekohledu, kde pozoroval pro společný projekt špiček současné extragalaktické astrofyziky (nelehký úkol přesvědčit ostatní, aby ztratili čtvrthodinu pozorovacího času, byť na konci večerního soumraku, zvládl na výbornou) zpočátku počasí přálo, ovšem při pořizování snímků M31 došlo k technickým problémům, které zapříčinily, že všech 10 minutových expozic bylo rozostřených. Zařízení nezaostřilo ani po opakovaných pokusech, a tak musel Garnavich resetovat řídící počítač. Tím vším však ztratil tolik času, že se již dále nemohl M31 věnovat a začal snímkovat pole jejich projektu. Aby si ale "užil" smůly vrchovatě, krátce po půlnoci stoupla vlhkost vzduchu přes 90% a musel ukončit pozorování, byť bylo jasno...

Moje zklamání bylo velké, protože mohly být k dispozici snímky se zorným polem 0.5x0.5 stupně s dosahem kolem 24 magnitud, které by jednak sloužily jako srovnávací pro další hluboké snímky a samozřejmě na nich mohla být změřena jasnost mnoha již velmi slabých nov...

Život jde ale dál a i přes nepříznivé počasí jsem dál při každé příležitosti (většinou v dírách mezi mraky) pořizoval snímky na svém 35cm dalekohledu, na kterých jsem měřil jasnosti dvou nov a pochopitelně hledal další novy. Další úspěch v podobě objevu novy se dostavil večer 24. listopadu, kdy jsem si všiml velmi nenápadného nového objektu v těsné blízkosti jádra M31. Teprve po pořízení dlouhé série snímků přes H-alfa filtr a pořízení podobných sérií nasledující večer jsem si byl jistý, že se skutečně jedná o nový objekt. Na moji žádost objev potvrdil M. Fiaschi. Nova se nacházela pouhých 28" od jádra galaxie, v mém případě pouhých 9 pixelů! Jedná se o dosud nejméně nápadnou novu, kterou se mi podařilo objevit. Jen díky použití H-alfa filtru jsem si mohl být jistý její reálností a oznámit její objev.

Pouhých 5 dní na to jsem objevil další, v roce 2004 již devatenáctou novu. Tato se pro změnu nacházela poměrně daleko od jádra galaxie, plných 11', navíc ve směru kolmém na její rovinu. Byla již krátce po maximu jasnosti a dosahovala R=17.6 magnitudy.

Jako vždy jsem pro obě novy připravil podrobné vyhledávací mapky a ty zaslal Filippenkovi. Období špatného počasí mu však dovolilo pozorovat pouze část jedné ze dvou nocí a tak spektra nestihl pořídit.

Já jsem se však již velmi těšil na noc z 17. na 18. prosince, ve které měl Garnavich pozorovat pomocí velice kvalitního 3.5-m WIYN teleskopu. Měl bezoblačnou oblohu, velice čistý vzduch, ale foukal poměrně silný vítr, který zapříčinil nekvalitní seeing. I přes to pořídil tři minutové snímky M31 pomocí šestnáctimegapixelové kamery CCD. Po jejich sečtení a plném zpracování se dosah dostal na úroveň 22 magnitud, což je pro tento přístroj poměrně málo (způsobené již zmiňovaným neklidným ovzduším), ale i přesto se mi podařilo změřit jasnost šesti nov, určit horní limit jasnosti pro několik dalších nov a změřit přesnou polohu dvou nov objevených večer 5. listopadu. Polohy se lišily o méně než 0.4" od poloh změřených na mých objevových snímcích, což je velice dobrý výsledek.

Počasí ve druhé polovině prosince pozorování vůbec nepřálo a tak jsem se smířil s tím, že počet nov, které se mi podařilo v roce 2004 objevit zůstane na čísle 19. S tímto výsledkem jsem byl samozřejmě velmi spokojen, ale nebyl bych to já, abych odolal výzvě "zakulatit" jejich počet na 20. Pozdě večer 29. prosince jsme si z toho skrze ICQ dělali s Filipem Hrochem legraci, že se to prostě nepovede, ale že šance ještě je - do konce roku přeci zbývají ještě 2 noci! A jak do mě Filip tak trochu "rýpal", ještě více mě podnítil ve snaze udělat pro to maximum.

Když jsem si 30. prosince po návratu z pracovního procesu všiml malých škvír v oblačnosti nad SZ obzorem, neváhal jsem ani okamžik. Ještě než jsem stihl připravit dalekohled a kameru, bylo téměř jasno. Během chlazení čipu kamery jsem nastavil do zorného pole centrální část M31 a začal zaostřovat kameru. Neuvěřitelné se stalo skutečností - již na ostřících snímcích jsem si všiml přebývající hvězdičky. Bylo to možné díky její poměrně vysoké jasnosti a její příhodné poloze. Ihned po vychlazení čipu na -40C jsem spustil sérii čtyřicetisekundových expozic a rychle běžel ven s triedrem v ruce určit jasnost komety C/2004 Q2 Machholz, hrozilo totiž, že se může zakrátko opět zatáhnout. Určil jsem její jasnost i pouhým okem a spěchal k monitoru počítače - bude tam skutečně nova nebo se jednalo pouze o "kaz" na snímku? Byla tam! Na každém snímku nehybně "plavala" na pozadí galaxie M31. Okamžitě ze mě spadla nervozita, kterou jsem v sobě měl při pozorování komety. A začal jsem křepčit... takovou radost jsem prožíval při objevu snad prvních tří nov, možná pěti... Bomba! Je tam! Dvacátá letos!

Byl to skutečně nádherný pocit... jako když jste v dětství dostali nádherný dárek, který jste si strašně moc přáli, ale nedoufali, že byste ho skutečně dostat mohli... a já ho právě dostal.

Ještě v návalu radosti jsem spustil druhou sérii snímků této celkově 28. novy a pak dalších dvou polí M31, které už jsem ale snímal přes opět se nasouvající oblačnost. Tušíte, komu jsem její objev (kromě rodičů, kteří zrovna procházeli kolem počítače) s radostí oznámil? Ano, byl to Filip. Natolik mě motivoval svým "porypováním" předchozího večera, že si to prostě zasloužil...

S končící zimou skončí pozorovací sezóna galaxie M31. Po čtvrtroční pauze však začne sezóna další a doufám, že bude alespoň z části tak úspěšná jako ta současná, ve které se mi podařilo navázat spolupráci s Peterem Garnavichem, bulharskými astronomy z observatoře Rozhen a objevit dvacet nov. Potěšitelné je i to, že v roce 2004 se podařilo z území ČR objevit či spoluobjevit 20 nov z celkových 25 v galaxii M31 objevených. Rovněž celkový počet 25 nov objevených v jednom roce v jedné galaxii je zřejmě rekordní. Tohoto výsledku bude využito při nezávislém stanovení roční "produkce" nov v galaxii M31. Dalším úspěchem našeho společného snažení jsou světelné křivky, v některých případech velice podrobné.

Na závěr bych velice rád poděkoval těm, kteří mi byli nápomocni jak pořizováním snímků, spekter, tak i podporou ve vývoji softwarů, redukci snímků, interpretaci výsledků, zapůjčením hardwaru atd. Jsou to především P. Kušnirák, L. Šarounová, P. Pravec, M. Wolf, M. Velen, V. Šimon, P. Cagaš, F. Hroch, O. Pejcha, P. Oupický, A. Filippenko a kol., P. Garnavich a kol. a další...

A na úplný závěr ještě trocha statistiky, která ukazuje počty oznámených objevů nov v roce 2004:

GALAKTICKÉM31OSTATNÍ EXTRAGALAKTICKÉ
4253

Počet objevů nov v M31 za rok 2004 v členění dle objevitelů:

K. Hornoch 8
K. Hornoch + P. Kušnirák 4
K. Hornoch + L. Šarounová 2
L. Tzenev et al. 2
M. Fiaschi et al. 2
K. Hornoch + M. Wolf 1
K. Hornoch + P. Garnavich et al. 1
K. Hornoch + P. Garnavich et al. + L. Tzenev et al. 1
K. Hornoch + M. Armstrong + F. Manzini 1
K. Hornoch + M. Fiaschi et al. 1
K. Hornoch + ROTSE team 1
F. Manzini + A. Dimai 1

Pokud dáme bod každému (spolu)objeviteli za objev či spoluobjev, vypadá rok 2004 takto:

K. Hornoch 20
P. Kušnirák 4
L. Tzenev et al. 3
M. Fiaschi et al. 3
L. Šarounová 2
P. Garnavich et al. 2
F. Manzini 2
M. Wolf 1
M. Armstrong 1
A. Dimai 1
ROTSE team 1

Snímky nov

nova22_23_VATT.jpg
nova 22, 23, P. Garnavich VATT
nova24_25_lelekovice.jpg
nova 24, 25
Nova24_lightcurve.jpg
světelná křivka novy 24
nova26_lelekovice.jpg
nova 26
nova27_lelekovice.jpg
nova 27
nova28_lelekovice.jpg
nova 28




O autorovi

Kamil Hornoch

Narodil jsem se v r. 1972 v Brně. Žiji v Lelekovicích, což je vesnice ležící asi 10km severně od Brna. Vystudoval jsem střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Po škole jsem se začal věnovat podnikání.

O astronomii se zajímám od věku asi 9 let. V roce 1984 jsem začal navštěvovat Klub Mladých Astronomů na brněnské hvězdárně. Zhruba ve stejné době jsem začal se "smysluplným" pozorováním - pozorování bylo tím hlavním, co mne v astronomii zaujalo a věnuji se mu dodnes. Vyzkoušel jsem si asi všechny oblasti vizuálního pozorování - nejvíce času jsem pak věnoval pozorování komet, meteorů a proměnných hvězd.

V současné době se věnuji především fotometrii komet a proměnných hvězd jak vizuálně tak i pomocí CCD techniky, astrometrii komet a planetek a vizuálnímu pozorování meteorů.

Jsem členem ČAS, SMPH (člen výboru), B.R.N.O., Medůza a APO.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »