Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Sonda FUSE pozorovala srážku titánů

Sonda FUSE pozorovala srážku titánů

binary.jpg
Americká družice FUSE (Far Ultraviolet Spectroscopic Explorer) poprvé pozorovala velmi vzácný, extrémně hmotný a mladý dvojhvězdný systém a srážku jejich hvězdných větrů. Astronomové doplnili družicová pozorování daty z pozemních dalekohledů.

o_star.jpg
Binární systém, známý jako LH54-425, leží v hvězdokupě LH54 ve Velkém Magellanově mračnu, které je satelitní galaxií naší Mléčné dráhy. Snímek ve falešných barvách hvězdokupy LH54 ve Velkém Magellanově mračnu byl pořízen dalekohledem Curtis Schmidt (observatoř CTIO, Chile). Dvojhvězdná soustava LH54-425 je označena šipkou. (Kredit: Chris Smith and the University of Michigan Curtis Schmidt Telescope at CTIO).

Soustavu tvoří dvě hvězdy spektrální třídy O – nejhmotnější a nejsvítivější hvězdy ve vesmíru (62krát a 37krát hmotnější než naše Slunce). Astronom Stephen Williams (Georgia State University) pořídil jejich spektra 1,5m dalekohledem CTIO (Cerro Tololo Inter-American Observatory, Chile).

„Hvězdy jsou navzájem tak svázány - vzdálenost mezi nimi je asi 1/6 vzdálenosti Země-Slunce - že oběhnou kolem společného těžiště za 2,25 dne,“ říká Williamsův kolega Douglas Gies (Georgia State University, Atlanta). Hmotnost celého binárního systému je asi 100 Sluncí a stáří je pravděpodobně menší než 3 milióny let.

Každá hvězda produkuje silný hvězdný vítr a pozorování satelitu FUSE poskytlo první detaily srážky dvou supersonických větrů. Při kolizi vítr větší hvězdy „přetlačí“ vítr druhé menší hvězdy a vznikne zakřivená plocha přehřátých plynů, které vysílají rentgenové a ultrafialové záření. Satelit FUSE je ideální pro tato měření, protože nejlépe ukáže vlastnosti hvězdných větrů, zejména ve vzdálené ultrafialové části spektra (far-ultraviolet), kde je FUSE nejcitlivější.

Hvězdný vítr odnáší větší hvězdě rychlostí 8,7 miliónů km/h asi 500 biliónů tun plazmy za sekundu (tj. asi 400krát více než kolik ztrácí naše Slunce díky slunečnímu větru). Menší hvězda odhazuje asi 1/10 hmoty svého „sourozence“. Ztráty obou hvězd se shodují s jinými, stejně teplými a svítivými hvězdami, které však nežijí v páru.

Jak hvězdy budou stárnout a zvětšovat svůj rozměr, tak se postupně začnou k sobě stále více a více přibližovat. Tento proces by mohl začít během miliónu let. Hvězdy, obíhající po oběžné dráze, se k sobě natolik přiblíží, že se spojí a začnou se chovat jako jediná extrémně hmotná superhvězda s hmotností větší než 80 Sluncí – jako nejhmotnějších a nejsvítivějších hvězda v naší Galaxii Eta Carinae („Největší snímek pořízený HST - mlhovina Carina“).

„Nalezení hvězd takto hmotných a mladých je velmi vzácné. Výsledky výzkumu rozšíří naše chápání vývoje velmi hmotných dvojhvězd, kterým stále ještě dobře nerozumíme. Systém skončí jako velmi energetická supernova,“ řekl George Sonneborn (Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland), který presentoval svůj projekt FUSE na posterech na 210. konferenci Americké astronomické společnosti v Honolulu (American Astronomical Society, Honolulu, Havaj, 27. – 31. 5. 2007).

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »