Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Tajomné zatmenia hviezdy PDS 100

Tajomné zatmenia hviezdy PDS 100

Hviezdu PDS 100 zrejme zakrýva obrovská plynná planéta s kolosálnymi prstencami.
Autor: University of Warwick

Hviezda PDS 100 zo súhvezdia Orion je hviezda podobná nášmu Slnku. Od Zeme je vzdialená približne 1 000 svetelných rokov a jej teplota dosahuje približne rovnaké čísla ako naše Slnko a rozmerovo je len o kúsok väčšia. Doposiaľ ju ale zahaľovala nevyriešená záhada.

Hviezda s označením PDS 100 už dlhý čas ukrývala tajomstvá. Skupina vedcov vedená astrofyzikom Hughom Osbornom z anglickej Univerzity vo Warwicku prišla s teóriou, ktorá poodhaľuje tajomstvo tejto hviezdy.

Vedci už pred niekoľkými rokmi zistili, že každých dva a pol roka túto hviezdu niečo zakryje. Jedná sa pri tom o dosť veľké zatmenia trvajúce dva až tri týždne, pri ktorých hviezda stmavne len na 30% svojej obvyklej svietivosti. Na riešenie tejto otázku sa podujal spomínaný astrofyzik Hugh Osborn. So svojim tímom analyzoval dáta z Wide Angle Search for Planets (WASP) a Kilodegree Extremely Little Telescope (KELT) zozbierané počas 15 rokov pozorovania. Dospel k záveru, že hviezdu musí zakrývať doposiaľ neobjavená planéta, ktorá okolo nej obieha. A podľa miery stmavnutia je možné usudzovať, že táto planéta nebude žiaden trpaslík. Naskôr teda pôjde o veľkého plynného obra s hmotnosťou 50 Jupiterov. Ďalším predpokladom je, že túto planétu zrejme obklopuje mohnutý systém prstencov.

Na túto teóriu prišli vďaka tomu, že pri zatmeniach hviezdy vidíme, že svetlo z hviezdy sa rýchlo mení – to naznačuje, že v objekte, ktorý hviezdu zakrýva sú kruhy - prstence, avšak mnohonásobne väčšie ako okolo Saturnu.

Ďalšie zatmenie tejto hviezdy by malo nastať toto leto. Vďaka nemu budeme môcť zistiť, či sú Osbornove úvahy pravdivé, alebo budeme musieť pátrať ďalej. Táto hviezda je tak jasná, že sa na jej výskume môžu podieľať aj amatérski astronómovia so svojou technickou výbavou. Až potom budeme mať istotu, čo spôsobuje tajomné zatmenia.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Viktória Zemančíková

Viktória Zemančíková

Mgr. Viktória Zemančíková, PhD. (*1990, Košice) je slovenská popularizátorka astronomie. Do hvězdné oblohy se zamilovala už jako malé dítě a vesmír je její celoživotní vášní. Je absolventka pomaturitního studia astronomie na Slovenskej ústrednej hvezdárni v Hurbanově a též pracovala na Hvězdárně a palnetáriu v Prešově. Vyjma hvězdnému nebi a vesmíru se věnovala filosofii a metodologii vědy v rámci doktorandského studia na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích. Je autorkou astronomického kalendáře v časopise Quark a na stránkach Slovenského zväzu astronómov. Publikuje populárně-vedecké články na portálu www.pc.sk.

Štítky: Zákryt


29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »