Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (022/2014): Na tomto působivém snímku, který byl..." /> Život a smrt hvězdných sourozenců | Hvězdy | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Život a smrt hvězdných sourozenců
Jiří Srba Vytisknout článek

Život a smrt hvězdných sourozenců

otevřená hvězdokupa NGC 3293 - eso1422 Autor: ESO/G. Beccari
otevřená hvězdokupa NGC 3293 - eso1422
Autor: ESO/G. Beccari
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (022/2014): Na tomto působivém snímku, který byl pořízen na observatoři ESO/La Silla v Chile, se na pozadí oblaků zářícího plynu a temných prachových pásů choulí mladé hvězdy jedna ke druhé. Hvězdokupa známá pod označením NGC 3293 mohla ještě před nějakými deseti miliony lety být pouhým oblakem plynu a prachu. Jakmile se však začaly vytvářet první hvězdy, stalo se oblaku seskupení jasných stálic, jaké pozorujeme dnes. Hvězdokupy, jako je tato, jsou pro astronomy kosmickými laboratořemi, které umožňují dozvědět se více o vývoji hvězd.

Překrásná hvězdokupa NGC 3293 se nachází asi 8 000 světelných let od nás a na obloze ji najdeme v jižním souhvězdí Kýlu (Carina). Jako první ji v roce 1751 zdokumentoval francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille během svého pobytu na území dnešní Jihoafrické republiky. Ke svému pozorování použil miniaturní dalekohled o průměru čočky pouhých 12 mm. Jedná se o jednu z nejjasnějších hvězdokup na jižní obloze, kterou je možné na tmavé čisté obloze spatřit i pouhým okem.

Hvězdokupy jako je NGC 3293 obsahují hvězdy, které vznikly zhruba ve stejnou dobu, mají téměř shodné chemické složení (utvářely se z jednoho oblaku plynu a prachu) a nacházejí se skoro ve stejné vzdálenosti od nás. Díky tomu jsou to ideální objekty pro testování teorií hvězdného vývoje. 

Většina hvězd, které vidíme na snímku, je velmi mladá. Samotná hvězdokupa je nejspíše stará méně než deset milionů let. Tyto hvězdy jsou tedy doslova kojenci ve srovnání se středním věkem našeho Slunce, jehož stáří se pohybuje kolem 4,6 miliardy let. Vysoký počet mladých horkých modrých hvězd je v otevřených hvězdokupách, jako je NGC 3293 nebo lépe prozkoumaná NGC 4755 (Klenotnice, Jewel Box), běžný.  

Každá otevřená hvězdokupa se zformovala z jednoho obřího oblaku molekulárního plynu a hvězdy zůstávají pohromadě působeném vzájemné gravitační přitažlivosti. Silové působení je však příliš slabé na to, aby hvězdy udrželo pohromadě i během setkání s dalšími hvězdokupami nebo oblaky plynu v Galaxii, a hvězdokupa se nakonec rozpadne. Otevřené hvězdokupy tedy existují pouze několik stovek milionů let, zatímco jejich velké příbuzné – kulové hvězdokupy – mohou přetrvat i miliardy let a udržet si mnohem větší počet hvězd.  

Přes důkazy které naznačují, že v nitru NGC 3293 stále probíhá zrod hvězd, se předpokládá, že většina z padesáti hvězd v této hvězdokupě vznikla během jediné mohutné epizody hvězdotvorby. Přestože tyto hvězdy jsou všechny stejně staré, zdaleka všechny nejsou zářivě mladé, některé z nich vypadají ve stejném věku ‚postarší‘, což astronomům poskytuje možnost zkoumat, jak a proč se hvězdy vyvíjejí různou rychlostí.

Podívejme se blíže na oranžovou hvězdu v pravé dolní části hvězdokupy. Tato mohutná stálice je rudý obr. Pravděpodobně se zrodila jako jedna z největších a nejzářivějších hvězd z celé hvězdokupy. Ale jasné hvězdy žijí velmi rychle. Jakmile hvězda vypotřebovala palivo ve svém nitru, její vnitřní dynamika se změnila a hvězda se začala zvětšovat a chladnout. Stala se tak rudým obrem, jakého vidíme dnes. Rudí obři jsou hvězdy na konci svého života. Ale řada sesterských stálic v hvězdokupě se stále nachází ve fázi vývoje před vstupem na takzvanou hlavní posloupnost – tedy před začátkem dlouhého a stabilního středního období života hvězdy. Tyto hvězdy pozorujeme na úsvitu jejich života jako horké jasné a bílé stálice na rudém prachem zahaleném pozadí.  

Uvedený snímek byl pořízen kamerou WFI (Wide Field Imager) a dalekohledem MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který pracuje na observatoři La Silla v severním Chile.

 

Zdroj

 

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra. ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane „největším okem do vesmíru“.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany
; Tel.: +49 89 3200 6655; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1422. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Airglow pod Malými Karpatami

Výrazný airglow so štruktúrou bol po celú noc pozorovateľný aj v nížinách juhozápadného Slovenska. Obzor je prežiarený mestom Trnava. Dosiaľ som tento jav pozoroval len v horách od nadmorskej výšky 1000 m. K ránu jeho intenzita klesala.

Další informace »