Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Družice Kepler zpřesní rozměry vesmíru

Družice Kepler zpřesní rozměry vesmíru

Družice Kepler
Družice Kepler
Některé družice mohou přinést užitek i v jiném oboru astronomie, než pro který byly především vypuštěny. To je případ i družice Kepler určené primárně pro exoplanety. Využít její data je ale možné také pro fotometrii proměnných hvězd. A z měření cefeid pak zpřesnit vzdálenosti ve vesmíru

Družice Kepler, která se vydala počátkem března do vesmíru hledat exoplanety podobné Zemi, zatím funguje bez problémů. Před týdnem byl například úspěšně odstřelen kryt zrcadla dalekohledu. Vědci i veřejnost mají od dalekohledu velká očekávání. Vždyť najít planety zemského typu a navíc v místě, kde by se mohl vyvinout život - to je velký sen celého lidstva.

Málo se ale ví o tom, že družice Kepler se dá použít také k jiným účelům. Dlouhodobé a velice přesné měření jasností 100 000 hvězd přímo vybízí a láká vědce, kteří se zabývají proměnnými hvězdami. Mít několikaleté nepřetržité pozorovací řady hvězd, to se ze Země udělat prostě nedá. A tak se například americký astronom Alan Penny chystá pomocí Keplera sledovat proměnné hvězdy, kterým se říká cefeidy. Nejde mu při tom o nic menšího, než zjistit rozměry vesmíru.

Cefeidy jsou pulzující hvězdy, které se periodicky nafukují a smrskávají. A mají jednu úžasnou vlastnost, díky které nám slouží jako měřidla vzdálenosti. Perioda pulzací cefeid je totiž přímo závislá na jejich svítivosti. Když tedy přesně změříme periodu pulsací a vypočítáme jasnost, tak už z ní jednoduchým vzorečkem dostaneme vzdálenost cefeidy.

A když najdeme cefeidu v nějaké vzdálené galaxii, máme vyhráno - díky cefeidě určíme snadno vzdálenost celé galaxie. Tato stará metoda se hojně používá, ale je potřeba mít ji dobře nakalibrovanou. Družice Kepler právě s nebývalou přesností určí periody pulzací cefeid. Dr. Alan Penny si už vybral 6 cefeid, díky kterým překalibruje dlouho používaný vztah a rozměr vesmíru by se mohl opravit až o několik procent.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti, předsedou skupiny MEDÚZA, revizorem Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie. Členem ČAS je od roku 1995.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »