Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  HST: 100 000krát kolem zeměkoule

HST: 100 000krát kolem zeměkoule

HST-3.jpg
"Počítadlo" na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST se otočilo již více než 100 000krát. Toto číslo neznamená vzdálenost 100 000 mil, ale počet oběhů kolem Země, které kosmický dalekohled uskutečnil od svého vypuštění 24. 4. 1990 na palubě raketoplánu Discovery.

Umělá tělesa se na oběžné dráze kolem Země pohybují rychlostí přibližně 8 km/s. To znamená, že HST již ve skutečnosti překonal vzdálenost zhruba 2,72 miliardy mil (4,37 miliardy km), což odpovídá přibližně uskutečnění 5700 výprav na Měsíc a zpět. K tomu HST nepotřeboval žádné pohonné látky, pouze zemská gravitace jej udržuje na téměř kruhové oběžné dráze kolem naší planety, v současné době ve výšce kolem 563 až 568 km.

Ačkoliv HST nepotřebuje k pohybu žádné pohonné látky, je na tom podobně jako automobil či jiné dopravní prostředky, které se opotřebují či porouchají a čas od času vyžadují kontrolu, údržbu a opravu. Kromě toho na oběžné dráze je HST občas zasažen mikrometeority, které poškozují jeho povrch, působí na něj intenzivní sluneční záření a extrémní střídání teplot v krátkých časových intervalech, což všechno poškozuje jeho stříbřitý materiál tepelné ochrany.

Kosmický dalekohled HST bude v říjnu letošního roku ještě jednou opraven astronauty při servisní misi raketoplánu Atlantis STS-125. Uskuteční se poslední kontrola mechanických částí a výměna opotřebovaných dílů, a také instalace nových přístrojů a vybavení, což značně prodlouží pozorovatelskou činnost observatoře.

Počítadlo oběhů na palubě HST obrazně řečeno dosáhlo hodnoty 100 000 dne 11. srpna 2008 v 7:42 východoamerického času. V tomto okamžiku se HST pohyboval směrem k severu a prolétl nad zemským rovníkem.

Při oslavě dalekohledu, který neúnavně sleduje hvězdy již více než 18 let, uvolnil 11. 8. 2008 Space Telescope Science Institute (STScI) v Baltimore upomínkový obrázek, pořízený necelý jeden den před dosažením tohoto významného milníku.

Mlhovina poblíž hvězdokupy NGC 2074.
Mlhovina poblíž hvězdokupy NGC 2074.

HST se zaměřil na malou část mlhoviny v blízkosti hvězdokupy NGC 2074 (vlevo nahoře). V této oblasti probíhá velmi bouřlivá tvorba hvězd, pravděpodobně odstartovaná v důsledku exploze blízké supernovy. Od Země je vzdálená 170 000 světelných let a nachází se poblíž mlhoviny Tarantula, která je jednou z nejaktivnějších oblastí v místní skupině galaxií, pokud se týká vzniku nových hvězd.

Trojrozměrný pohled odhalil dramaticky vyhlížející hřebeny a údolí, tvořené prachem, vytvářející tzv. "sloupy stvoření" a plynná vlákna intenzivně zářící v důsledku dopadajícího ultrafialového záření. Oblast se nachází na okraji temného molekulárního oblaku, který je jakýmsi inkubátorem pro nově zrozené hvězdy.

Záření o vysokých energiích, proudící z hvězdného seskupení obsahujícího horké mladé hvězdy právě zrozené ve hvězdokupě NGC 2074, vytváří při úniku z hvězdokupy jakési hradby v mlhovině v důsledku pomalé eroze. Některé mladé hvězdokupy mohou být ukryty za oblastí zářícího modrého plynu (dole uprostřed na publikované fotografii).

V této přibližně 100 světelných let široké oblasti, podobající se přízračné krajině, se temné věže tvořené prachem zvedají vzhůru nad svítící hradby plynů na okraji molekulárního oblaku. Sloup vpravo dole ve tvaru mořského koníka je dlouhý přibližně 20 světelných roků, což je zhruba 4krát více, než činí vzdálenost mezi Sluncem a hvězdou Proxima Centauri, která je nejbližší hvězdou od Slunce.

Vyfotografovaná oblast se nachází ve Velkém Magellanově oblaku (Large Magellanic Cloud - LMC), což je nepravidelná satelitní galaxie doprovázející naši Galaxii - Mléčnou dráhu. Jedná se doslova o fascinující laboratoř k výzkumu vzniku a dalšího vývoje hvězd. Trpasličí galaxie jako je LMC jsou považovány za základní stavební bloky velkých galaxií.

Tento reprezentativní barevný snímek byl pořízen 10. 8. 2008 pomocí kamery WFPC2 (Wide Field Planetary Camera 2) na palubě Hubblova kosmického dalekohledu. Červená barva představuje záření atomů síry, zelená barva zobrazuje záření vodíku a modrá barva záření kyslíku.

Zdroj: spaceflightnow a hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše

Další informace »