Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Japonská rentgenová observatoř končí, zahajuje pomalý pád k Zemi
Vít Straka Vytisknout článek

Japonská rentgenová observatoř končí, zahajuje pomalý pád k Zemi

Animace letu družice Suzaku kolem Země
Autor: spaceflightnow.com

Po deseti letech pozorování supernov, černých děr či galaktických shluků se japonští vědci rozhodli kvůli technickým potížím na palubě vypnout orbitální teleskop Suzaku, plavidlo možná již za pět let neřízeně zanikne v zemské atmosféře.

Rentgenová observatoř Suzaku, společný projekt Japonců a NASA, byla vypuštěna raketou M-V-6 v červenci roku 2005, z velké části jako náhrada za podobnou družici ASTRO E, ztracenou v únoru 2000 při havárii nosiče, raketa dřívější verze M-V-4 se tehdy zhruba 40 sekund po vzletu vychýlila z kurzu a včetně ASTRO E byla zničena při následném dopadu do vln Pacifiku.

Raketa M-V-4 s družicí ASTRO E se 10. února 2000 po startu vymkla kontrole Autor: wikipedia
Raketa M-V-4 s družicí ASTRO E se 10. února 2000 po startu vymkla kontrole
Autor: wikipedia
Zajímavé je, že pokud chtějí astronomové zkoumat masivní kosmické objekty prostřednictvím rentgenového záření, je ideální teleskop vyslat do vesmíru, protože zemská atmosféra rentgenové paprsky ve velkém absorbuje a komplikuje práci observatořím na povrchu planety.

Suzaku dostala jméno podle legendárního rudého ptáka, vládce ohně v mytologiích vícero asijských národů, a disponovala trojicí vědeckých přístrojů: za Á nesla rentgenový spektrometr, který dodali vědci z NASA, přístroj však přestal pracovat už asi měsíc po startu kvůli úniku kapalného helia do okolního kosmu – toto chladící médium přitom přístroj potřebuje, aby odlišil sotva patrné teplo fotonů ze vzdálených zdrojů od blízkého „šumu“, jeho další provoz tudíž neměl smysl.

Američané rovněž pro Suzaku dodali čtyři teleskopy, které soustředily rentgenové paprsky do snímacích kamer, a trio vědeckých aparatur završoval nebývale citlivý detektor, určený opět ke snímání rentgenového záření.

Původně dvouletá plánovaná mise na zemské orbitě se postupně prodloužila až na celou dekádu vědeckých pozorování vzdáleného vesmíru, když japonští kontroloři počátkem letošního června znervózněli díky opakovaným ztrátám spojení se Suzaku, komunikace s teleskopem se dařila už jen nepravidelně, víceméně náhodně. Japonská vesmírná agentura si proto sáhla do svědomí a prověřila celkový stav Suzaku a výsledky byly mizerné – potíže s bateriemi, nabíjenými skrze solární panely, a palubními gyroskopy činily pokračování vědecké práce tohoto teleskopu velmi obtížným.

Šestadvacátého srpna letošního roku japonští vědci oficiálně oznámili ukončení mise Suzaku, poslední komunikace s observatoří proběhla ve středu 2. září, kdy letová kontrola vyslala do vesmíru příkazy odpojit baterie od elektrických obvodů a poté nadobro vypnout i komunikační systémy. Ze Suzaku se stalo mrtvé plavidlo bez života, odpojení baterií naštěstí minimalizuje možnost exploze družice a vytvoření mračna úlomků kosmického smetí, ohrožujícího budoucí mise.

Spektrometr XRS přestal pracovat asi měsíc po startu kvůli úniku chladícího helia Autor: wikipedia
Spektrometr XRS přestal pracovat asi měsíc po startu kvůli úniku chladícího helia
Autor: wikipedia
Přínos mise Suzaku k poznání vesmíru je nesporný, coby rentgenová observatoř se během deseti let práce soustředila na skutečně velké věci a události – exploze supernov, černé díry a jejich nejbližší okolí, galaktické shluky, zároveň nám dala možnost představit si podobu a složení vesmíru před velmi dávnými časy. Astronomové díky Suzaku získali poznatky o stovkách milionů výbuchů supernov druhého typu (velmi staré a velmi těžké hvězdy) v Mléčné dráze od dob jejího vzniku.

„Díky datům z teleskopu Suzaku se podařilo vytipovat časový úsek asi před 10 miliardami let, kdy se vesmírem šířily těžší prvky jako třeba železo,“ uvedla NASA v tiskovém prohlášení.

Japonsko rovněž dokončuje přípravy nové rentgenové observatoře, která má do kosmu startovat počátkem příštího roku.

A co bude se Suzaku? To je trošku problém ... Na palubě se totiž nenachází žádné vybavení, které by umožnilo řízenou likvidaci observatoře. Suzaku se pohybuje na oběžné dráze zhruba 550 kilometrů nad povrchem Země a její orbita má sklon 31 stupňů vůči rovníku. Následkem tření o zbytky atmosféry v této výšce bude družice postupně zpomalovat a dříve či později neřízeně zanikne v zemském ovzduší, podle Japonců k tomu ovšem nedojde před rokem 2020. Suzaku váží asi 1,7 tuny a není vyloučeno, že některé její fragmenty přežijí ohnivý pád do atmosféry a dosáhnou zemského povrchu, ohrožení lidských životů či majetku je však velmi, velmi nepravděpodobné už jen četností vodních ploch na naší planetě. Vzhledem k dráze Suzaku jsou navíc hustě obydlené oblasti včetně celé Evropy mimo hru, družice přelétá kromě oceánů maximálně Afriku, jižní Asii, Austrálii a Střední a Jižní Ameriku.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceflightnow.com 4. 9. 2015
[2] Družice Suzaku na anglické wikipedii



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Suzaku, Pády družic, Rentgenová observatoř


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Veľká galaxia v Androméde M31

Prvý test Nikon D5100, NIKKOR-P Auto 1:2.8 f=180mm, Star Adventurer a DSO cca 50m od najbližšej LED lampy verejného osvetlenia ... D5100 + NIKKOR-P Auto 1:2.8 f=180mm ISO 3200, f2.8, 46 x 60 sec Light, 10 x Dark, 16 x Flat Sky Watcher Star Adventurer + Hama Star 61

Další informace »