Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Kosmické hloubkové vidění

Kosmické hloubkové vidění

spitzer_orbit.jpg
Pro prostorové, tzv. hloubkové vidění, využívají astronomové jedinečnou heliocentrickou oběžnou dráhu Spitzeru. Mohou nyní určit vzdálenost neviditelných objektů, které se skrývají ve vesmíru (např. černých děr).

Objekt, který nesvítí nebo svití příliš slabě, se ve vesmíru projevuje gravitačně. Pokud takový hmotný objekt prochází před jasnou hvězdou, svou gravitací změní nebo zdeformuje její světlo a „zviditelní“ se – princip tzv. gravitační mikročočky.

Okamžik, kdy jsou na obraze, vytvořeném gravitační mikročočkou, temný objekt a hvězda uspořádány nejblíže u sebe, se nazývá „vrchol jasnosti“. Porovnáním „vrcholů jasnosti“ ze dvou různých míst (Země a Spitzer Space Teleskope) mohou vědci určit vzdálenost „nesvítícího“ objektu. Úhel, který svírají přímky vedené z pozorovacích míst (Země a Spitzer) k jasné hvězdě v pozadí, se nazývá paralaxa.

Lidé paralaxu běžně (aniž si to uvědomují) používají pro určování vzdáleností. V případě člověka každé oko vidí pozici objektu jinak. Mozek vezme pohled levého a pravého oka, rozdíly vyhodnotí jako hloubkovou informaci a okamžitě „vypočítá“ vzdálenost objektu. Ve vesmíru mohou astronomové používat stejný trik pro určování vzdáleností, např. neviditelného temného objektu.

spitzer.jpg
Ilustrace názorně vysvětluje jedinečné postavení Spitzeru pro objevování neviditelných objektů.

Temný, pohybující se objekt (směr pohybu je znázorněn žlutou šipkou) může být např. černá díra mezi Zemí, Spitzerem a Malým Magelanovým mračnem (SMC). Stupnice v tomto schématu nejsou kvůli názornosti reálné – není stejný poměr vzdáleností mezi Spitzerem a Zemí v porovnání ke vzdálenosti temného objektu a SMC. Vzdálenost SMC od Země je 210 000 sv. l. (2.1018 km).

Pro určení vzdálenosti neviditelného objektu astronomové pozorují ze Země „vrchol jasnosti“ – okamžik, kdy temný objekt zkříží náš směr pohledu od Země ke hvězdě v SMC (přerušovaná čára Země-SMC). Pro prostorové vidění to představuje pohled pouze „levým okem“.

Aby astronomové dostali i pohled „pravým okem“, pozorují další „vrchol jasnosti“ tentokrát Spitzerem - okamžik, kdy se objekt se zpožděním pohybuje přes spojnici Spitzer-SMC. Časový rozdíl je dán vzdáleností Spitzeru od Země.

Astronomové znají přesnou vzdálenost mezi Zemí a Spitzerem a mohou změřit dobu (čas) mezi oběma „vrcholy jasnosti“ a pak pomocí trigonometrických rovnic a grafů provedou práci „mozku“ a spočítají vzdálenost temného objektu, který je sice neviditelný, ale projevuje se gravitačně.

Zdroj: www.spitzer.caltech.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »