Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Kosmonaut Fjodor Jurčichin: Když je v posádce žena, chlapi se krotí
Vít Straka Vytisknout článek

Kosmonaut Fjodor Jurčichin: Když je v posádce žena, chlapi se krotí

Fjodor Jurčichin při výstupu ze stanice ISS v červnu 2013 v ruském skafandru Orlan Autor: NASA
Fjodor Jurčichin při výstupu ze stanice ISS v červnu 2013 v ruském skafandru Orlan
Autor: NASA
Aktivní ruský kosmonaut Fjodor Jurčichin. Lidem, kteří sledují současnou kosmonautiku, jméno zajisté chronicky známé. Po své kosmické premiéře v roce 2002, kdy s americkými kolegy krátkodobě navštívil při misi raketoplánu Atlantis tehdejší zárodek stanice ISS, si počkal, až bude orbitální komplex hotovější a již třikrát na jeho palubu zavítal k dlouhodobé misi, dvakrát stanici velel. Zatím poslední výpravu do vesmíru zažil od května do listopadu 2013 a v jejím závěru přivezl zpět na Zemi olympijskou pochodeň. Celkem ve vesmíru pobyl 537 dní a je dvanáctý ve světových tabulkách času stráveného mimo Zemi.

Co soudí o přítomnosti žen v kosmu či jak vzpomíná na nouzové přistání z oběžné dráhy? Následující rozhovor s ním pořídili autor článku a Milan Halousek z České kosmické kanceláře.

1. Na úvod bych se rád zeptal: velel jste lodi, která dopravila z kosmické stanice zpět na Zemi olympijský „oheň“. Chystáte se osobně podívat na únorovou olympiádu v Soči?

Abych byl korektní, na úvod řeknu, že v kosmu samozřejmě žádný olympijský oheň nehořel (smích). Šlo pouze o maketu olympijské pochodně, kterou jsme vezli zpátky na Zemi.

Fjodor Jurčichin po přistání s olympijskou pochodní (uprostřed) 11. listopadu 2013 Autor: NASA
Fjodor Jurčichin po přistání s olympijskou pochodní (uprostřed) 11. listopadu 2013
Autor: NASA
Co se týče Soči, nevím zatím, jaký budu mít přesně v té době program, jelikož mne čeká ještě spousta setkání s různými odborníky, která musím zvládnout. Čeká mě cesta do USA, do střediska NASA v Houstonu, kde musím ještě podat nějaká hlášení ohledně našeho letu, nicméně jestli se najde nějaké časové okýnko, tak bych se do Soči podívat chtěl.

2. Teď trochu odborněji: zajímalo by mne, jestli v ruské části stanice ISS nyní probíhají nějaké experimenty s rakovinnými buňkami a zda byste je případně mohl krátce popsat.

Tyto experimenty se netýkají jen rakoviny, probíhají nejméně tři v každém časovém úseku mise kosmonautů na stanici. Pokusy jsou spojené s rakovinou, dále virem HIV a hepatitidou. Když experimenty dají kladný výsledek alespoň v jednom z těchto zaměření, tak to bude takové plus pro medicínu, že se v podstatě vrátí náklady, vynaložené na kosmické lety.

Týkaje se rakoviny, HIV a i hepatitidy probíhají prostě nějaké pokusy vždy.

Tohle je pravá kosmonautika! (poznámka autora směrem ke kosmonautovi).

3. V roce 2007 jste zažil relativně dramatické přistání v lodi Sojuz po balistické dráze s přetížením až 8 G. V jaké fázi a jak se posádka uvnitř lodi dozví o těchto potížích a zdali a jak se může na balistické přistání připravit?

Měl byste vědět, že takováto situace se nedá považovat za dramatickou. Vždycky máme náhradní plán přistání. Klasické přistání probíhá v režii autopilota a můžete při něm zažít přetížení až 6 G. Takovéto přistání je poměrně příjemné. Když ale něco v lodi selže, má v počítači naprogramované hned tři záložní plány pro přistávací manévr. Posádka může řídit přistávání ručně či může přejít na balistický režim přistání, který má dva různé scénáře.

Loď Sojuz TMA-09M pod velením F. Jurčichina se snáší do kazašské stepi; listopad 2013 Autor: NASA
Loď Sojuz TMA-09M pod velením F. Jurčichina se snáší do kazašské stepi; listopad 2013
Autor: NASA
Nám tehdy selhal jeden ze systémů lodi Sojuz a řídící počítač se rozhodl, že zvolí náhradní způsob přistání a šli jsme na to balisticky. Využívá se přitom velmi strmá trajektorie k zemskému povrchu, takže jsme zakusili asi 8,6 až 8,7 G přetížení. Zjistili jsme to zhruba v okamžiku vstupu do atmosféry (cca půl hodiny před přistáním – pozn. aut.), kdy to počítač vyhodnotil a přímo signalizoval balistický způsob přistání. My jsme tuto informaci předali řídícímu středisku, pro které to byla zpráva velmi podstatná, jelikož vzdálenost mezi přistávacími místy v normálním a balistickém režimu sestupu je asi 400 kilometrů. Na Zemi nás očekávají de facto dvě skupiny pátracích týmů, jedna skupina v plánované přistávací zóně a pak jedna další, která dostává pokyny v případě balistického sestupu od řídícího střediska a je připravená v okolí onoho místa asi 400 km daleko.

Aby bylo všechno jasné: při normálním i balistickém přistání máme jeden a ten samý padák (smích). Prostě když na nás začne působit zemská gravitace, tak to jde všechno stejně.

4. Velmi složitou vědou jsou psychologické vztahy mezi členy dlouhodobých vesmírných posádek. Zajímalo by mne, zda obecně před startem spolu třeba jezdíte kempovat nebo máte nějaké podobné stmelovací aktivity a jestli po přistání zůstáváte přáteli?

Psychická sounáležitost posádky: 15. dlouhodobá Expedice na stanici ISS pod velením F. Jurčichina v roce 2007 Autor: NASA
Psychická sounáležitost posádky: 15. dlouhodobá Expedice na stanici ISS pod velením F. Jurčichina v roce 2007
Autor: NASA
Psychologické vztahy a sounáležitost posádek je pro nás dokonce samostatná věda. Vědci se tímto aspektem kosmických letů intenzivně zabývají, nicméně k dokonalosti ho ještě nedotáhli. Posádky pro ISS se dnes skládají takovým způsobem, že se znají poměrně málo, než spolu letí. Ale vztahy se samozřejmě začínají formovat ještě během příprav na Zemi. Každý z nás je profesionál a mise je pro něj prací.

Já jsem se dvakrát stal velitelem dlouhodobé posádky stanice ISS a mé posádce jsem vždycky říkal toto: „Mám k vám velkou prosbu: chovejte se tak, abychom se po návratu rádi zdravili“. Mám za sebou čtyři kosmické mise a já osobně se rád zdravím se všemi kolegy z posádek a věřím, že i oni rádi vidí mne. A psychické problémy necháváme vědcům (smích).

5. Na Atlantisu STS-112 jste letěl s Pamelou Melroyovou a Sandrou Magnusovou, na ISS se přitom potkal ještě s Peggy Whitsonovou, i na dalších letech měl vždy v posádce ženu – Sunitu Williamsovou, Shannon Walkerovou, Tracy Caldwell-Dysonovou, Karen Nybergovou - jak se vám ženami spolupracuje, vzpomínáte na některou kolegyni více než na jinou?

Mezi lidmi se říká, že americké ženy jsou takové „byznys-dámy“ a velmi těžce se s nimi pracuje. Ani s jednou z mých vesmírných kolegyň jsem však já žádný problém neměl, nepracovalo se mi s nimi složitě.

Posádka Sojuzu TMA-09M v roce 2013 na ISS; zleva: Luca Parmitano, Karen Nybergová a Fjodor Jurčichin Autor: NASA
Posádka Sojuzu TMA-09M v roce 2013 na ISS; zleva: Luca Parmitano, Karen Nybergová a Fjodor Jurčichin
Autor: NASA
Asi nejzajímavější příhoda proběhla při mé čtvrté a zatím poslední misi. Já jsem původně měl startovat až v roce 2014 ale nakonec jsem letěl o rok dříve (nahradil původně jmenovaného a s posádkou trénujícího Maxe Surajeva – pozn. aut.). Když mi řekli, že v mé posádce budou Luca Parmitano a Karen Nyberg(-ová), myslel jsem, že Karen je muž, jelikož u Arménců je jméno Karen mužské, posádky se skládají, jak jsem říkal, aniž bychom nějak více dopředu věděli, s kým poletíme. Manželka se mě poté doma ptala, koho budu mít v posádce a já jí říkám: „Tentokrát samí mužští“ (smích). Žena se pak dívala podle příjmení mých kolegů na internet a za chvilku volá „Pojď hezky sem, podívej, jakéhože chlapa máš v posádce!“ a já viděl půvabnou Američanku.

Obecně je přítomnost ženy na palubě výhodou, protože muži se pak chovají více disciplinovaně a více se krotí. Když je vše v pořádku, tak každá inteligentní žena se snaží stmelit kolektiv. Já jsem měl štěstí a o každé dámě, co se mnou letěla, můžu říci jen to nejlepší. A mám malinkou naději, že i ony můžou říct něco hezkého o mě (smích).

6. Při vašich misích jste prováděl výstupy a práce vně stanici v ruských i amerických skafandrech. Můžete tyto dvě jednotky z vlastního hlediska nějak porovnat?

Každý z těch skafandrů má své nezaměnitelné plusy a každý má samozřejmě své mínusy. Abyste chápali: v americkém skafandru se lépe pracuje, je v něm tlak asi 0,22 atmosféry a v ruském 0,4, takže v americkém se lépe pracuje s nástroji. Abychom mohli vystoupit do otevřeného vesmíru, tak přípravy na výstup v ruském skafandru zaberou 34 minut, desaturace přechodové komory přitom trvá 30 minut. Do ruského skafandru Orlan se člověk může sám navléci i si ho poté sundat. Americký skafandr před výstupem vyžaduje několik hodin příprav a člověk si ho sám neoblékne, potřebuje pomocníka.

Kosmonauté W. McArthur s americkým skafandrem a V. Tokarev s ruským skafandrem v roce 2005 na stanici ISS Autor: NASA
Kosmonauté W. McArthur s americkým skafandrem a V. Tokarev s ruským skafandrem v roce 2005 na stanici ISS
Autor: NASA
Když se dělaly experimenty, kolik času můžeme s tím nebo tím skafandrem strávit venku, výsledek pro ruský kosmický oblek byl 7 a půl hodiny s klidně ještě hodinou možného dalšího času. Stejně jako americký skafandr je přitom projektovaný až na desetihodinovou práci v kosmu. Mí kolegové Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij na konci loňského roku vydrželi v otevřeném prostoru 8 hodin a 7 minut, čímž dokázali, že ruský skafandr má stejnou úroveň jako americký. Měli totiž při výstupu menší krizovku, která si vyžádala více práce.

Který je lepší vám ale bohužel neřeknu, protože důstojně lze pracovat v ruském i americkém skafandru. Ruský je však mnohem jednodušší co se týče obsluhy a příprav.

7. V červenci loňského roku jste zažil mimořádnou událost s vodou v helmě italského kosmonauta Luca Parmitana. Vzpomenete si na první pocity, když jste se to od Luca dozvěděli? Jaké to je, když nemůžete okamžitě pomoci kolegovi v nesnázích?

S Parmitanem venku pracoval jeho kolega Chris Cassidy. My jsme je pouze přes iluminátory ruského segmentu pozorovali. Bohužel v té situaci, která nastala, mu mohl pomoci pouze Chris. Když se potom dostali do přechodové komory a uzavřeli prostup, tak už celá posádka pracovala precizně jako jeden celek. Zde musím říct, že před startem všichni procházíme tréninkem řešení nejrůznějších krizových situací, ale takovýto trénink jsme neabsolvovali. Já jsem si honem připomněl postupy svlékání amerického skafandru, v kterém jsem pracoval při patnácté expedici. Celá posádka pracovala absolutně profesionálně, aby Lucovy pomohla. A dobře to dopadlo!


Pan Jurčichin byl velmi milý a ochotný společník Autor: Milan Halousek
Pan Jurčichin byl velmi milý a ochotný společník
Autor: Milan Halousek
Veliký dík za zprostředkování setkání a asistenci při něm právem patří paní Simoně Sůvové, ředitelce karlovarského hotelu Schlosspark, kde pan Jurčichin trávil svoji po-letovou dovolenou.

Rozhodně nezajímavý nebyl ani rozhovor se samotnou paní ředitelkou, protože Fjodor Jurčichin nebyl prvním kosmonautem, který sem po své dlouhodobé misi zavítal. Paní ředitelka například uvedla, že kosmonautům se zde kromě tradičních lázeňských procedur dostává také jakési nadstandardní péče ve formě lidského kontaktu po dlouhé sociální izolaci na palubě vesmírné stanice, mají možnost se zúčastnit různých výletů po okolí s průvodci atd.




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Stanice ISS nízko nad JV obzorem,začínají večerní přelety nad ČR.

Další informace »