Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Mars Reconnaissance Orbiter - další průzkumník Marsu

Mars Reconnaissance Orbiter - další průzkumník Marsu

MRO_1.jpg
Dne 12. srpna 2005 ve 13:43 SELČ byla směrem k planetě Mars vypuštěna další americká kosmická sonda MRO - Mars Reconnaissance Orbiter, která by měla významně přispět k rozšíření našich znalostí o rudé planetě. Startovní hmotnost sondy dosáhla více než dvou tun (2180 kg). Její start zabezpečila nosná raketa Atlas V-401 o výšce 57 m a startovní hmotnosti 333 tuny.

Na oběžnou dráhu kolem Marsu bude navedena počátkem března 2006. Sonda prolétne nad jižní polokoulí ve výšce 300 km nad povrchem rychlostí 3 km/s. Navedení na oběžnou dráhu zajistí brzdící raketový motor sondy, který bude v činnosti asi 25 minut. Po ukončení jeho práce se bude sonda nacházet na velice protáhlé eliptické dráze ve vzdálenosti 300 až 45 000 km s oběžnou dobou 35 hodin.

Poté bude následovat postupná úprava dráhy pomocí tzv. aerobrakingu (tj. brždění odporem atmosféry), bez použití pohonných látek. Výzkum Marsu by měl být zahájen v listopadu 2006. Sonda MRO bude schopna za minutu předat na Zemi 10krát více informací než předcházející sondy.

MRO_data.jpg

Tato nová sonda má tři hlavní úkoly:

1) Rozšířit naše znalosti o současném klimatu na Marsu, o procesech, které formovaly a měnily povrch planety, a dále zjistit, jakou roli hrála voda v těchto procesech na povrchu Marsu;

2) Identifikovat oblasti, kde možné působení vody mohlo přispět k biologickým aktivitám nebo kde toto prostředí mohlo dokonce být útočištěm života;

3) Vyhledat a charakterizovat oblasti, vhodné pro budoucí přistání kosmických sond či pilotovaných výprav.

Sonda tedy bude provádět následující pozorování a měření:

sledovat sezónní a denní variace výskytu vodní páry, prachu a oxidu uhličitého; zjišťovat globální strukturu atmosféry a změny na povrchu Marsu; pátrat po přítomnosti vody či dalších hydrotermálních aktivitách; studovat jednotlivé vrstvy, uložené během minulých období, geologické struktury a stavbu povrchu planety; provádět výzkum podpovrchových vrstev za účelem studia podpovrchového rozvrstvení, rezervoárů kapalné vody či ledu, a rovněž vnitřní struktury ledových polárních čepiček; mapovat a monitorovat gravitační pole Marsu ke zdokonalení našich znalostí o marťanské kůře a změnách hmotnosti atmosféry; vyhledávat perspektivní oblasti pro přistání budoucích misí, kde je vysoký potenciál případných nových objevů.

MRO bude z oběžné dráhy studovat Mars v širokém rozsahu elektromagnetického spektra od ultrafialového záření přes viditelné a infračervené záření až po rádiové vlny. Budou získány tak detailní informace jako doposud nikdy.

Sonda MRO nese na své palubě celkem 6 přístrojů k výzkumu atmosféry, povrchu a podpovrchových vrstev planety Mars. Především se jedná o tři kamery. Největší teleskopická kamera bude pořizovat snímky povrchu, na nichž budou patrny objekty o velikosti kancelářského stolu. Další kamera s nižším rozlišením desetinásobně zvětší plochu detailně vyfotografovaných oblastí. Třetí kamera se bude věnovat výzkumu meteorologických podmínek.

Další tři přístroje představuje spektrometr pro zjišťování přítomnosti minerálů, vznikajících za přítomnosti vody s rozlišením oblastí výskytu menších než basketbalové hřiště. K průzkumu podpovrchových vrstev bude sloužit radar, který vyrobila Italská kosmická agentura. Radar bude schopen zaregistrovat rozdílné vrstvy podpovrchových hornin, ledu či kapalné vody. Radiometr bude monitorovat obsah atmosférického prachu, vodní páry a rozložení teplot.

Z malých ale měřitelných odchylek pohybu sondy na oběžné dráze bude možno určit strukturu horních vrstev atmosféry a gravitačního pole planety Mars.

Základní výzkumná mise bude trvat 25 měsíců. Sonda bude navedena na oběžnou dráhu v průměrné výšce 300 km nad povrchem, což je zhruba o 20 % níže než u tří sond, které v současné době zkoumají Mars (sondy Mars Global Surveyor, Mars Odyssey a Mars Express). To rovněž přispěje k získání detailnějších informací o povrchu Marsu. Operační dráha sondy se bude nacházet ve výšce 255 až 320 km nad povrchem a bude procházet oběma póly - bude tedy navedena na téměř polární dráhu.

Vědci chtějí využít získaná data ke zjištění odpovědí na otázky, jaká je historie a rozložení vody na Marsu, zda na Marsu existoval či existuje život apod. Výzkum rovněž umožní vybrat vhodné oblasti pro přistání budoucích automatických či pilotovaných expedic.

Sonda MRO bude rovněž fungovat jako retranslační stanice pro přenos dat z dalších kosmických sond, které přistanou na Marsu v nejbližší době. Na rok 2007 je naplánován start sondy Phoenix, jejíž úkolem je přistát poblíž polární čepičky. V roce 2009 by měla odstartovat sonda Mars Science Laboratory. Jedná se o velkou pojízdnou laboratoř, která bude dlouhodobě studovat povrch Marsu a mj. bude vybavena velice citlivými přístroji pro pátrání po přítomnosti případného života.

Na palubě sondy Mars Reconnaissance Orbiter se rovněž nachází radar s názvem SHARAD, jehož úkolem bude studovat podpovrchové vrstvy planety. Jedná se o podobné zařízení, jako je radar MARSIS, nacházející se na palubě evropské sondy Mars Express. Radar na evropské sondě je schopen proniknout do hloubky až 5 km. Jeho vertikální rozlišení (tloušťka vrstev) je 50 až 100 m. Radar na americké sondě je schopen proniknout pouze do hloubky 1 km, avšak dovede rozlišit vrstvy o tloušťce kolem 15 m. Objev vody v malé hloubce pod povrchem Marsu by byl mimořádným impulsem pro realizaci pilotovaných letů.

Hlavní vědecké přístroje sondy MRO:

HiRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) - kamera s vysokým rozlišením, pracující ve viditelném světle. Rozlišení snímků 30 až 60 cm/pixel. Snímky budou využity například ke studiu jednotlivých vrstev usazenin na povrchu Marsu, ke studiu údolí a kaňonů, a rovněž poslouží k výběru vhodných míst pro přistání budoucích automatických a pilotovaných expedic.

CTX (Context Camera) - tato kamera bude pořizovat snímky povrchu současně s kamerou HiRISE a se spektrometrem CRISM. Společně budou tyto snímky využity k detailnímu studiu povrchu: ke studiu vrstev, tvořených vodními usazeninami (sedimenty), ke studiu ztuhlých proudů lávy či vulkanického popela, větrných nánosů apod. Díky menšímu rozlišení ale širšímu záběru umožní kamera CTX globální pohled na větší část povrchu planety. Aparatura CRISM zase dovolí získat informace o mineralogickém složení zkoumaných oblastí.

MARCI (Mars Color Imager) - bude pořizovat globální mapu za účelem zjištění denních a nočních změn "počasí" na Marsu. Rovněž bude sledovat vznik písečných bouří a detailně studovat polární čepičky v 5 různých oblastech vlnových délek viditelného světla. V oboru ultrafialového záření (na dvou různých vlnových délkách) bude studovat změny obsahu ozónu, prachu a oxidu uhličitého v atmosféře. Prostorové rozlišení bude několik desítek km.

CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars) - jeho hlavním úkolem bude určování výskytu minerálů, vznikajících za přítomnosti vody. Dále bude pátrat po projevech horkých pramenů, po pozůstatcích horkých průduchů, jezer či rybníků, které mohly v minulosti na Marsu existovat. V oboru viditelného světla a infračerveného záření bude sledovat oblasti s výskytem prachu a tyto oblasti mapovat s rozlišením 18 m.

MCS (Mars Climate Sounder) - bude měřit teplotu, vlhkost, tlak a obsah prachu v marťanské atmosféře. To je nezbytné pro pochopení současného klimatu Marsu a určení, jaké změny zde můžeme v budoucnu očekávat. Zařízení bude pracovat v 9 pásmech viditelného a infračerveného záření. Vertikální profil atmosféry bude určován ve vzdálenostech po 5 km od sebe. Zjistí se tak globální stav atmosféry, její denní a noční změny.

MRO_radar.jpg

SHARAD (Shallow Subsurface Radar) - umožní astronomům zaregistrovat vrstvy různých hornin, ledu či kapalné vody do hloubky 1 km. Horizontální rozlišení radaru je 0,3 až 3,0 km, vertikální rozlišení kolem 15 m. Kombinací dat bude možné zhotovit trojrozměrné obrazy jednotlivých vrstev, tj. určit jejich délku, šířku a tloušťku.

Zdroj: mars.jpl.nasa a mars.jpl.mro
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »