Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Opuštěné raketoplány

Opuštěné raketoplány

Sovětský raketoplán
Autor: Ralph Mirebs

Ruský fotograf a bloger Ralph Mirebs (Ральф Миребс) se věnuje poněkud neobvyklému koníčku. Prohledává opuštěné budovy a fotografuje předměty, které v nich nalezne. Někdy je to docela dobrodružné a dají se při tom nalézt zajímavé věci. Nikdy ale zatím neobjevil nic podobného, jako se mu poštěstilo na jaře letošního roku.

Rozhodl se prozkoumat zřejmě největší budovu, která se nachází v odlehlé části kazašského kosmodromu Bajkonur. Trochu připomíná hangár pro letadla, ale je výrazně větší. Na délku má 132 metrů a dosahuje výšky 62 metrů. Na obou stranách se nacházejí obrovská vrata, ta větší o rozměrech 42×36 metrů. Podařilo se mu proniknout dovnitř a nestačil se divit. Nejprve jej zaujalo velké množství ochozů a ramp, které zcela obklopují vnitřní prostor a trojice velkých mostových jeřábů s nosností až 400 tun v horní části budovy. To však ještě nebylo nic proti tomu, co spatřil dole. Tam se totiž mezi řadou montážních plošin a dalším zařízením nacházely dva raketoplány!

Ukázalo se, že tato budova byla postavena roku 1974 a fungovala jako montážní hala, kde se měly připravovat sovětské raketoplány programu Eněrgija-Buran (Энергия-Буран) na svoje kosmické lety. Měly se zde sestavovat, kontrolovat a poté odtud putovat na startovací rampu, vzdálenou asi deset kilometrů vzdušnou čarou. Zajímavostí je, že ta dosud funguje a používá se například ke startům kosmických lodí Sojuz. Stavba tedy zastávala stejnou úlohu, jako budova VAB (Vehicle Assembly Building – volně přeloženo jako montážní hala nosičů) v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě.

Sovětský raketoplán Autor: Ralph Mirebs
Sovětský raketoplán
Autor: Ralph Mirebs
Bohužel, během programu Eněrgija-Buran proběhl pouze jeden jediný kosmický let, a to 15. listopadu 1988. Stroj s číslem 1.01, označením OK-1K1 a jménem Buran (Буран – studený vítr, který náhle přichází ze severovýchodu) uskutečnil dva oblety Země a po 3 hodinách a 25 minutách opět přistál. Celý let probíhal bez posádky, v automatickém režimu. Další kosmický let se už nikdy neuskutečnil. Program Eněrgija-Buran byl pozastaven roku 1990 a o tři roky později definitivně ukončen. Na vině byla složitá situace po rozpadu Sovětského svazu a hlavně finanční náročnost celého programu.

Je tedy jasné, že oba nalezené exempláře raketoplánu v hangáru odpočívají bez řádné údržby minimálně 22 let a je to na nich znát. Stojí na kovových podpěrách, jejich povrch pokrývá silná vrstva prachu, ptačího trusu a odlupují se z nich dlaždice tepelné ochrany. Také mají rozbitá některá okna. Není jasné, zda se jedná o projev vandalismu, nebo zda k tomu došlo náhodou, například pádem nějakého uvolněného předmětu ze střechy.

Protože stroje měly otevřené vstupy pro posádku, Mirebs se dostal dovnitř a zdokumentoval i interiéry raketoplánů. Ty jsou v relativně dobrém stavu, i když je také znát, že o ně nikdo nepečuje. V pilotní kabině chybí některé přístroje, není ale jasné, z jakého důvodu. Nabízí se tři možnosti: buď nebyly tyto přístroje nikdy osazeny, byly demontovány po skončení programu nebo se někdo dovnitř vloupal a odcizil je. V některých částech Mirebs nalezl různé odpadky, které nasvědčují tomu, že si uvnitř někdo udělal menší party. Domnívá se, že si toto místo mohlo vybrat k uspořádání neobvyklé akce pár zaměstnanců kosmodromu.

Sovětský raketoplán Autor: Ralph Mirebs
Sovětský raketoplán
Autor: Ralph Mirebs
Také budova není delší dobu udržovaná. Původně měla speciální zařízení, které udržovalo stabilní tlak a staralo se o to, aby bylo uvnitř co nejméně prachu. To bylo samozřejmě také vypnuto, a tak vše pomalu pustne a zřejmě se časem začne rozpadat. Nosníky rezaví, barva se loupe, a pokud se nic nezmění, je pravděpodobné, že se budova jednou zhroutí a chátrající raketoplány zničí svými sutinami. Dopadly by tak stejně neslavně jako samotný Buran. Ten byl umístěn také na Bajkonuru, ale v jiném hangáru, který byl zřejmě v podobném stavu. Když se 13. května 2002 přihnala silná větrná smršť, budova jí nedokázala odolat, její střecha se propadla a pohřbila nejen osm osob, ale i raketoplán s jeho nosnou raketou.

A jaké raketoplány to vlastně Mirebs v opuštěné budově nalezl? Jeden se označuje číslem 1.02 a zkratkou OK-2K1. Písmena „OK“ znamenají Орбитальный Корабль, což by dalo česky nazvat družicový stupeň lodi (orbiter). Pravděpodobně měl nést jméno Ptička (Птичка – Ptáček) nebo Burja (Буря – Bouře). V době ukončení programu byl hotov asi z 95 % a k úplnému dokončení mu chybělo jen několik elektronických systémů. Podle plánů měl začátkem 90. let uskutečnit několik bezpilotních letů na oběžnou dráhu, ale k tomu již nedošlo. Druhý stroj je pak maketou v měřítku 1:1, má číslo 0.04 a označení OK-4M, OK-MT nebo OK-ML-2. Písmena „MT“ jsou zkratkou slov Макет Технологический neboli technologická maketa. Tento stroj se používal k prověřování provozních a technologických postupů, zkoušení rozhraní s nosnou raketou nebo nástupu posádky do kosmického plavidla.

Pilotní kabina sovětského raketoplánu. Autor: Ralph Mirebs
Pilotní kabina sovětského raketoplánu.
Autor: Ralph Mirebs
Mirebs své pocity po nalezení dvou raketoplánů popsal jako „hořkosladké“ a pohled, jaký se mu uvnitř hangáru naskytl, přirovnal ke scéně, jaká se mohla odehrát v nějakém starším filmu o Jamesi Bondovi. Celá situace na něj silně zapůsobila. Přeci jen pravděpodobnost, že na vlastní oči spatříte opuštěné raketoplány, které byly ponechány svému osudu a pomalu chátrají, není zrovna velká.

Situace, v jaké se nalézají tyto dva exempláře, je v silném kontrastu k tomu, jak se starají o vysloužilé raketoplány programu Space Shuttle, jejich prototyp i většinu maket v USA. Zde, až na menší výjimky, se tyto stroje staly exponáty významných institucí a je o ně řádně pečováno. Bylo by pěkné, kdyby se podařilo sehnat finance i na záchranu těchto dvou sovětských raketoplánů a najít pro ně důstojnější umístění, než mají dosud, ale v současné situaci to není příliš pravděpodobné.

Přečtěte si také:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Man Noticed This Abandoned Hangar. What’s Inside Caught Him By Surprise
[2] Livejournal RALPHMIREBS: В спальне бога
[3] Russia’s secret space shuttles have been sitting in plain sight for 22 years
[4] Russia’s forgotten space agency: Haunting images reveal two abandoned Soviet shuttles rotting in giant derelict hangar
[5] Soviet Buran Space Shuttle



O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Raketoplán, Buran


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »