Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Před čtyřiceti roky zahynul první kosmonaut světa Jurij Gagarin
redakce Vytisknout článek

Před čtyřiceti roky zahynul první kosmonaut světa Jurij Gagarin

Jurij Gagagin v kabině kosmické lodi Vostok-1 (12.4.1961)
Jurij Gagagin v kabině kosmické lodi Vostok-1 (12.4.1961)
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 112 z 25. března 2008.

Ve čtvrtek 27. března uplyne již 40 let od tragické smrti prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina. Během zkušebního letu se jeho letoun MiG-15UTI z dosud nepříliš objasněných příčin zřítil a Jurij Gagarin, který se jako první člověk světa podíval 12. dubna 1961 do kosmu, zahynul. Spolu s ním zemřel v troskách cvičného stroje i jeho instruktor Vladimír Serjogin.

Jurij Alexejevič Gagarin se narodil 9. března 1934 v Klušinu a roku 1960 se stal členem prvního dvacetičlenného oddílu sovětských kosmonautů. Po svém 128 minutovém letu, při kterém v kosmické lodi Vostok-1 jednou oblétl Zemi, se stal symbolem sovětského dobývání kosmu a bylo mu z „bezpečnostních“ důvodů zakázáno dále samostatně létat. Sovětští vůdcové si totiž byli plně vědomi jeho nedozírné propagandistické ceny coby symbolu sovětské kosmické převahy. Nadále však zůstal členem oddílu sovětských kosmonautů. Stal se náhradníkem Vladimíra Komarova pro kosmický let Sojuzu-1, při němž Komarov zahynul, a byl zařazen i do skupiny sovětských kosmonautů, kteří se připravovali k letu na Měsíc.

Návrat do kosmu však byl v jeho případě velice nepravděpodobný. A nebylo to jen kvůli jeho propagandistické hodnotě. Po několika letech cestování po světě plném recepcí, jídla a alkoholu už to nebyl ten mladý pilot plný síly a energie – změna životosprávy a nedostatek pohybu se na něm výrazně podepsaly. Navíc Gagarin při jednom svém nepovedeném milostném dobrodružství (na podzim roku 1961) utrpěl při útěku oknem tak těžké poranění hlavy, že už jenom to, bez jakýchkoliv dalších propagandistických omezení, jej bezpečně diskvalifikovalo z jakékoliv další šance letět do vesmíru. Mohlo ho dokonce vyřadit i z jeho profese vojenského pilota!

Možná ale nikdo neměl odvahu Gagarinovi říci, že do kosmu už nikdy nepoletí, možná si to nechtěl připustit ani on sám, každopádně situace byla v šedesátých letech taková, že se Gagarin „připravoval“ na svůj další kosmický let… létali ale jiní.

První oddíl sovětských kosmonautů (1961)
První oddíl sovětských kosmonautů (1961)
První oddíl sovětských kosmonautů (1961) – Jurij Gagarin čtvrtý zprava v první řadě, vedle něj „Hlavní konstruktér“ Sergej Koroljov (pátý zprava)

Začátkem roku 1968 Jurij Gagarin dokončil Žukovského vojenskou akademii. Vypracoval a obhájil svoji diplomovou práci a byl opět zařazen do letového výcviku. V březnu potom absolvoval téměř dvě desítky vzletů s instruktorem Serjoginem na podzvukovém proudovém stroji MiG-15UTI, což byla cvičná dvoumístná verze vyráběná licenčně v českém Aero Vodochody. Na 27. března 1968 byly plánovány poslední dva starty Gagarina společně s instruktorem a na stejný den i první dva samostatné starty na stroji MiG-17. To byl pro Gagarina významný den – vždyť sám neseděl ve vojenském letounu od okamžiku, kdy byl v roce 1960 zařazen do kosmonautického výcviku. Jen pro ilustraci – za necelé čtyři roky od začátku své letecké kariéry do chvíle, než přišel mezi kosmonauty (1957-1960), nalétal Gagarin na nejrůznějších strojích 253 letových hodin, velkou většinu z toho samostatně. Od té chvíle až do své tragické smrti (1960-1968) však pouze 78 hodin a to vždy bezvýhradně pouze s instruktorem.

Ve středu 27. března 1968 ráno je na ploše vojenského Čkalovsko-gromovského letiště nedaleko Moskvy a Hvězdného městečka připravován MiG-15UTI číslo 18 k letu 625. Během prvního vzletu má Jurij Gagarin předvést pouze relativně jednoduchou sestavu v letové zóně vzdálené zhruba 100 km od domovského letiště. Kdo by si však myslel, že nejslavnější sovětský kosmonaut bude mít k dispozici tu nejlepší leteckou techniku, byl by asi překvapen – Gagarinův MiG má za sebou 12 let provozu a dvě generálky, motor dokonce generálky čtyři a k další velmi blízko. Navíc byl stroj vybaven dvojicí přídavných nádrží. Proč tomu tak bylo, zatím nikdo přesně neobjasnil. K úkolu, který měl Gagarin provádět, rozhodně tyto přídavné nádrže zvyšující dolet stroje, nepotřeboval. Problémem těchto nádrží je, že výraznou měrou snižují aerodynamické vlastnosti stroje. A že to nejsou planá slova, dokazuje fakt, že chování MiGu-15UTI s těmito přídavnými nádržemi nebylo zkušebními piloty nikdy prověřováno v mezních a kritických situacích stroje (např. při vývrtce či prudkém klonění). Důvod? Bylo to příliš nebezpečné! Na druhou stranu je však nutno dodat, že při standardním letu byl stroj s těmito nádržemi bezpečný. Piloti věděli, že je na stroji mají a tudíž věděli, co jim mohou provést.

Jurij Gagarin v letech 1961 a 1968
Jurij Gagarin v letech 1961 a 1968
Jurij Gagarin v roce 1961 po svém kosmickém letu a v roce 1968 před tragickou smrtí.

Gagarin se Serjoginem (ten byl mimochodem leteckým instruktorem téměř všech sovětských kosmonautů této éry) odstartovali v 10:18:45 místního času k plnění svého úkolu. V 10:25:50 hlásí Gagarin řídící věži vstup do cvičného prostoru a začátek plnění úkolu. Ale již v 10:30:10, po ukončení prvního okruhu nad určeným prostorem, žádá Gagarin, pravděpodobně z rozhodnutí instruktora Serjogina, o přerušení letu a o povolení návratu na základnu. Důvodem je špatná meteorologická situace v místě cvičení. Povolení dostává, přechází na návratový kurz a začíná klesat. Za necelou minutu se však jeho stroj zaboří po téměř střemhlavém letu do země nedaleko obce Novoselovo… letoun je zničen, posádka mrtvá.

Hlavní příčinu havárie je nutné hledat v té necelé minutě od okamžiku posledního radiového spojení s věží (kdy v Gagarinově hlasu nebyla znát žádná známka problémů). Dnes již nikdo přesně neobjasní, co se v poslední tragické minutě kolem událo. Jako výchozí fakt je brána teorie, že Gagarinův letoun se dostal do vývrtky po srážce nebo těsném přiblížení k neznámému předmětu někde ve výšce kolem 3 500 metrů. Předpokládá se, že Gagarin, aby zabránil srážce, strhl svůj stroj do prudké zatáčky a z ní se, především kvůli přídavným nádržím pod křídly, dostal stroj do vývrtky. Takovou situaci však musí pilot Gagarinova či Serjoginova formátu bezpečně zvládnout. Zdá se, že i oni bezchybně pracovali na jejím zvládnutí. Zradila je však jedna maličkost – podle meteorologické služby měli mít v okamžiku vyletění ze spodní vrstvy husté neprůhledné oblačnosti pod sebou zhruba 900 metrů prostoru, což byla výška postačující na vyvedení stroje na bezpečnou dráhu. Skutečnost byla však jiná. Pod sebou měli pouze necelých 600 metrů – předpověď byla den stará a chybná – a tato výška byla nedostačující. Modelováním posledních okamžiků letu bylo opravdu zjištěno, že letounu chybělo zhruba 200 výškových metrů na záchranu.

Do dnešních dnů jsou v místě havárie vidět uražené vršky bříz...
Do dnešních dnů jsou v místě havárie vidět uražené vršky bříz...
Samozřejmě, že se pátralo a spekulovalo o tom, s čím se mohl Gagarin srazit nebo co se k němu dostalo tak těsně, že ho donutilo udělat prudký úhybný manévr. Uvažovalo se o přístrojovém vybavení meteorologických balónů, řešila se i srážka s hejnem ptáků. Dalšími variantami byla pilotní chyba Gagarina nebo náhlý poryv větru, vzduchová kapsa či oblačný jazyk, který Gagarin omylem považoval za nebezpečnou překážku. Nic z toho se nepodařilo prokázat, ale ani s jistotou vyloučit. Jako nejpravděpodobnější zůstala varianta těsného přiblížení Gagarinova klesajícího stroje k jinému letadlu, které se náhle vynořilo v téměř neprůhledných mracích. V prostoru, kterým prolétal, se opravdu pohybovalo ještě několik dalších strojů, žádný z nich však neměl být tak blízko, že by mohlo k tomuto incidentu dojít. Všechna tato letadla navíc sledovala radarová kontrola. Kromě jednoho. Prostorem, kde se pohyboval Gagarin se Serjoginem, prolétalo přesně v čase havárie dodnes neznámé letadlo Suchoj SU-11 (občas je v literatuře uváděn i typ SU-15). Ví se o něm pouze tolik, že letělo z letiště Ramenskoje a mělo být ve výšce zhruba 10 000 metrů – tedy mnohem výše, než byl se svým strojem Gagarin. Ale podařilo se shromáždit několik svědeckých výpovědí místních obyvatel, kteří viděli letadlo „kterému šlehal z ocasu oheň“ jak se po přízemním letu prudce zdvíhá do mraků. Při identifikaci podle siluet šlo právě o v té tobě přísně tajný Suchoj SU-11. Kromě toho několik kosmonautů, kteří nedaleko místa nehody trénovalo s vrtulníky přistání na Měsíci (Leonov, Rukavišnikov, Dobrovolskij a Popovič), slyšelo charakteristický třesk přechodu letadla na nadzvukovou rychlost – a to tedy nemohlo jít o starý podzvukový MiG-15!


Průběh posledního letu 27.3.1968
Průběh posledního letu 27.3.1968

Průběh posledního letu 27.3.1968

(0) 10:08-10:18:45 - Nahození motorů, povolení startu, start
(1) 10:19:40 - Kontrolní bod 1, otáčení
(2) 10:20:45 - Kontrolní bod 2, horizontální let
(3) 10:21:46 - Začátek stoupání na výšku 4200
(4) 10:22:16 - Vstup do spodní vrstvy oblačnosti (900m)
(5) 10:24:00 - Výstup z vrstvy mraků (1200m)
(6) 10:25:50 - Začátek plnění úkolu, výška 4200, zóna 20
(7) 10:30:10 - Ukončení úkolu, žádost o změnu kurzu na 320
(+) 10:31 - Místo havárie

Grafické znázornění havárie Gagarinova MIGu
Grafické znázornění havárie Gagarinova MIGu
Po pádu letounu do vývrtky (podle simulací a výpočtů bylo vývrtek 3 až 5 a trvaly maximálně 35 sekund) zhodnotili oba zkušení piloti situaci – mají špatně ovladatelný letoun (přídavné nádrže!) a kvůli husté oblačnosti nevidí zemský povrch. Výsledkem bylo pravděpodobně rychlé – a nutno dodat, že asi správné – rozhodnutí pouze zastavit rotaci stroje a s jeho vyrovnáním počkat až uvidí zem a budou mít možnost přesně manévrovat. Podle meteorologického hlášení měly mít pod mraky ještě téměř 1 kilometr výšky, což je dostatečné pro zvládnutí situace. Když stroj řítící se téměř kolmo k zemi z oblačnosti vylétl, zjistili piloti krutou skutečnost – místa už bylo málo. Na všechno bylo pozdě, dokonce i na případnou katapultáž. O necelé 4 vteřiny později se stroj zabořil v rychlosti 680 km/hod (190m/s) pod úhlem dopadu 50 stupňů (piloti z téměř kolmého sestupu již skoro polovinu vyrovnali!) do země. V té chvíli byla svislá složka rychlosti (tedy rychlost klesání) 145 m/s a přetížení dosahovalo 10 až 11 G. Ze stroje samozřejmě zbyla pouze hromada ohořelého šrotu v hluboké jámě.

Pohřeb J. Gagarina a V. Serjogina u Kremelské zdi na Rudém náměstí
Pohřeb J. Gagarina a V. Serjogina u Kremelské zdi na Rudém náměstí
Ostatky obou pilotů byly s náležitými poctami pohřbeny u Kremelské zdi na moskevském Rudém náměstí.

Po Juriji Gagarinovi je pojmenována planetka (1772)Gagarin a kráter na odvrácené straně Měsíce.



Milan Halousek - předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti
Michal Václavík - tiskový mluvčí Kosmo Klubu, o. s.


Kontakty:

Milan Halousek: tel. 602 153 564, milan@halousek.eu, http://kosmos-news.kosmo.cz

Michal Václavík: tel. 737 461 275, media@kosmo.cz, http://www.hvezdarna-vsetin.inext.cz/vaclavik

Další informace:

Použitá literatura:

  • Bělocerkevskij S.M.: Smrt Gagarina, fakta a domněnky
  • Doran J., Bizony P.: Gagarin, pravda o legendě
  • Zpravodaj KOSMOS-NEWS
  • Fotografie, grafika: archiv autorů

Doporučené




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995. Jejím prvním členem a defacto i zakladatelem byl Karel Mokrý a významným pomocníkem Josef Chlachula (který se dlouhodobě věnuje českým překladům Astronomického snímku dne NASA). Od té doby se rozrostla na několik členů, mezi něž se přidal známý popularizátor astronomie Petr Sobotka, vedoucí Sekce proměnných hvězd a exoplanet Luboš Brát, popularizátor kosmonautiky Vít Straka, astrofotograf Martin Gembec nebo astronom Martin Mašek. Vedoucím redaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, od roku 2010 je to Petr Horálek. Redakce se samozřejmě věnuje webu především ve svém volném čase, neboť nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.



39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesic

Mesic

Další informace »