Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rozhovor: Petr Kulhánek - družice GLAST

Rozhovor: Petr Kulhánek - družice GLAST

Start družice GLAST
Start družice GLAST
Dnes nasedneme do nosné rakety Delta II a společně s observatoří GLAST vyrazíme do vesmíru. Start byl několikrát odložen a povedl se až ve středu 11. června večer. Požádal jsem profesora Petra Kulhánka z katedry fyziky elektrotechnické fakulty ČVUT, aby nám vysvětlil, co je to za sondu a co znamená zkratka GLAST.

Zkratka znamená Gamma-ray Large Area Space Telescope, což je velký dalekohled pro záření gama. Je to další z několika rentgenových a gama observatoří, které jsou na oběžné dráze a měl by nahradit dosloužilý Compton. Ten měl energetické maximum kolem 30 GeV. GLAST jde mnohem dále, až do 300 GeV. V tuto chvíli to bude přístroj pro naprosto nejtvrdší záření gama, které je asi miliardkrát energetičtější než optické záření.

Proč je pro nás gama záření důležité a jaké má vlnové délky?
Gama záření je pro nás velmi důležité z hlediska vysoce energetických procesů ve vesmíru, při kterých vzniká. U gama záření se většinou už nehovoří o vlnových délkách, ale o energiích v gigaelektronvoltech. Kdybychom přesto chtěli zůstat u vlnových délek, je to záření výrazně kratší než viditelné světlo. S tím souvisí, že má obrovskou energii. K procesům, při kterých se uvolňuje záření gama, dochází za extrémně vysokých teplot - desítek, stovek milionů Kelvinů. K uvolňování záření gama dochází v okolí černých děr, na které dopadá plyn. Ten se tře, zahřívá se a potom září právě v oboru gama. Dalším zdrojem gama záření jsou závěrečné fáze vývoje hvězd, kdy se velmi hmotná hvězda může hroutit na černou díru nebo kdy kompaktní dvojice hvězd splývá na černou díru. Také výtrysky černých děr. Je to celá řada procesů, které jsou pro fyziku nesmírně cenné, protože na Zemi si je připravit nemůžeme. Vesmír nám je připravuje sám od sebe a my můžeme zkoumat procesy laboratorně naprosto nedostupné.

Družice GLAST
Družice GLAST
Trochu nadneseně tedy můžeme říci, že si díky observatoři GLAST z vesmíru uděláme takovou malou laboratoř - na palubě observatoře budou přístroje, které mohou sledovat jevy, které na Zemi nikdy nevytvoříme.
Ano, je to přesně tak. Těmto družicím se už neříká dalekohledy, ale observatoře. Ona je to skutečně observatoř - gama observatoř. Někdy se jim také říká "gama dalekohled", ale to není přesné. Pod pojmem dalekohled si téměř vždy představujeme zrcadlo, na které dopadá světelné záření a je fokusováno do okuláru. Tady nic takového možné není. Gama záření je tak tvrdě energetické, že by běžným zrcadlem prošlo. Detektory pro gama záření jsou úplně jiné. Konkrétně na GLASTu je 16 vrstev wolframu, které záření zachytí, a pak jsou tam různé scintilační detektory. Mechanizmus je tedy poněkud jiný než má běžný dalekohled, ale přesto je výsledek stejný - dokážeme zachytit záření a zjistit, ze kterého směru k nám přišlo.

Jedním z cílů GLASTu bude sledování tzv. gama záblesků, což je záhadný jev, ke kterému dochází v dalekém vesmíru. Co jsou to gama záblesky?
Gama záblesky známe relativně dlouho. Byly objeveny na konci 60. let soustavou družic Vela, které umístily Spojené státy na oběžnou dráhu kolem Země. Tyto družice měly jediný úkol - monitorovat Sovětský svaz, zda nečiní jaderné pokusy. Družicemi byl pozorován zhruba jeden záblesk gama denně. To ovšem neznamenalo, že by si Sověti každý den provedli jednu termojadernou explozi. Ukázalo se, že jde o záblesky z vesmíru. Zpočátku se vše tajilo, protože to byl vojenský výzkum a ke zveřejnění došlo až v roce 1973. Tehdy nastal zrod gama záblesků pro odbornou veřejnost a začátek jejich zkoumání. Zpočátku vznikly velké rozpaky. Gama záblesky jsou velice krátké, některé trvají necelou sekundu, jiné jdou přes sekundu, ale žádné netrvají nikdy více než několik sekund. V takto krátkém okamžiku se uvolní obrovské množství energie a dlouho nebyl znám princip. Dneska víme, že gama záblesků je několik typů. Známe mechanizmus čtyř z nich, ale budou další. Prvním z těch známých mechanizmů je spojení dvou kompaktních objektů, například dvou neutronových hvězd, které kolem sebe rotují. V závěrečné fázi rotace splynou na černou díru a vznikne gama záblesk, který je velice krátký, asi do jedné sekundy. Jiným mechanizmem je vznik černé díry v závěrečných fázích života velmi hmotných hvězd, při jejich kolapsu a zhroucení. Tyto záblesky jsou zpravidla delší než 2 sekundy, říká se jim dlouhé gama záblesky. Třetím typem jsou gama záblesky z magnetarů, kterým se říká soft gama repeater. Jde o opakující se záblesky z neutronových hvězd, které mají extrémně silné magnetické pole - až tisíc miliard Tesla. To dělá na jejich povrchu jakousi kůru z magnetických siločar a elektronů, která praská. Přitom dochází k přepólování silokřivek, k uvolňování energie a k opakovaným gama zábleskům. Poslední, čtvrtý typ, je z poslední doby a je velice zajímavý. Objevily se gama záblesky i v zemské atmosféře. Ty jsou méně energetické a vznikají zatím neznámým mechanizmem při bouřkách.

Určitou dobu trvá, než se data zpracují. Je jich velké kvantum a výsledek na sebe často nechá čekat. Kdy budou k dispozici první analýzy z observatoře?
První výsledky se dají očekávat do půl roku. Samozřejmě, že objev gama záblesku je otázka týdnů, ale analýza naměřených dat a podrobný výzkum bude probíhat asi půl roku.

Rozhovor vysílala stanice ČRo Leonardo v pořadu Nebeský cestopis v sobotu 14. června 2008. Zvukový záznam jako mp3 najdete v archivu rozhlasu. Rozhovor přepsala Věra Bartáková.




O autorovi



9. vesmírný týden 2017

9. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 27. 2. do 5. 3. 2017. Měsíc je po novu. Jasná Venuše a slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. Převážně v druhé polovině noci můžeme nejlépe pozorovat Jupiter, ráno také Saturn. Jasnější komety pomalu mizí z oblohy. Večer po západu Slunce můžeme naposledy spatřit 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a velmi obtížně viditelná. Vyžaduje tmavou oblohu. Kometa 41P je však dobrou náhradnicí. Z nabídky 100 pozorování připomínáme kometu Encke a zákryt hvězdy planetkou Helina.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuša - tesne po súmraku

Další informace »