Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Tak sokolík se nám vrátil... Copak asi nese v drápech?
Ivo Míček Vytisknout článek

Tak sokolík se nám vrátil... Copak asi nese v drápech?

Hayabusa se vrací domů
Hayabusa se vrací domů
Japonský návratový modul sondy Hayabusa (Sokol, původně MUSES-C), která v roce 2005 navštívila planetku Itokawa, se úspěšně vrátil po sedmi letech putování zpět na Zemi. Velká pozornost je věnována právě pouzdru s možnými vzorky, které snad sonda nasála při odběru horniny z povrchu planetky - bohužel při tomto úkonu došlo k selhání čidel a tak vědci zatím nemohu říci, jaké množství horniny se v pouzdru nachází.

Jednalo by se teprve o čtvrtý mimozemský materiál (první materiál z planetky nepoznamenaný kontaktem se zemskou atmosférou a povrchem) - vedle lunární horniny z misí Apollo a Luna, máme na Zemi ještě vzorky z okolí komety 81P/Wild 2, odebrané sondou Stardust a částice "slunečního větru", které získala sonda Genesis - její návrat byl poznamenán nebrzděným dopadem na zemský povrch a následnou kontaminací vzorku prachem v místě dopadu.

Návratové pouzdro úspěšně přistálo podle očekávání v australském vnitrozemí, v neděli 13. 6. 2010, kde už na ni čekal vyhledávací tým. Nalezené pouzdro bylo vrtulníkem přepraveno do australského střediska Woomera. Další cesta povede do Tokia a dále do Kanagawy, kde dojde v superčisté komoře v laboratoři Jaxa Sagamihara Campus konečně k otevření pouzdra a analýze jeho obsahu - tak si to představuje prezident JAXA Dr Keiji Tachikawa. Původní plán odběru předpokládal vyražení povrchové horniny projektilem a jejich následné nasátí do nasávacího tubusu - právě telemetrie měřící tento odběr selhala. Michael Zolensky z Johnson Space Center ale věří, že se díky následnému tvrdému dosednutí sondy a jejímu setrvání hodinu a půl na povrchu podařilo nasát vzorky i bez výstřelu.

Obr. 1. První obhlídka návratového pouzdra potvrdila úspěšné přistání bez narušení možného obsahu.
Obr. 1. První obhlídka návratového pouzdra potvrdila úspěšné přistání bez narušení možného obsahu.
Projekt v hodnotě 200 mil. USD provázela řada problémů - nejen s odběrem vzorků, ale též s neúspěšným vysazením přistávacího modulu Minerva na povrchu planetky Itokawa, s pohonem či autonomní navigací - to vše např. způsobilo neplánované prodloužení mise o 3 roky (původně byl návrat plánován na rok 2007). Japonský řídící tým si ale dokázal úspěšně poradit se všemi nástrahami a letovou sondu s návratovým pouzdrem vrátit na Zemi. Ocenit musíme hlavní pohonnou jednotku, kterou představoval iontový motor - jeho práce trvala 14 000 hodin!

Obr. 2. Návratová pouzdro sondy Hayabusa předvedlo „bolid“ nad jihozápadní Austrálií, k místu přistání se blížilo od Malediv.
Obr. 2. Návratová pouzdro sondy Hayabusa předvedlo „bolid“ nad jihozápadní Austrálií, k místu přistání se blížilo od Malediv.
Už vstup do zemské atmosféry (13. 6. 2010 ve 13:51 GMT) byl zajímavý - sonda se vracela rychlostí 12 km/s a předvedla "bolid" jak se sluší a patří - také tento okamžik byl předmětem výzkumu. Karbonový ochranný štít čelil teplotě 3000 °C, po otevření hlavního padáku byl od návratového pouzdra oddělen. Autor snímku je Ozaki Takashi Yomiuri Shimbun.

Obr. 3. Snímek zachycuje rozpadající se letovou část sondy Hayabusa, návratové pouzdro je samostatný světlý bod vpravo dole.
Obr. 3. Snímek zachycuje rozpadající se letovou část sondy Hayabusa, návratové pouzdro je samostatný světlý bod vpravo dole.
Na záběrech sledovacích týmů je vidět rozpad mateřské sondy a let návratového pouzdra až do okamžiku "temné fáze". Záznam byl pořízen pracovníky Ames Research z paluby létající laboratoře NASA, co není nic jiného než upravené dopravní letadlo DC-8 (Foto: Ames Research: Ron Dantowitz, Marek Kozubal, Birgitte Berman, James Brietmeyer).

Už hodinu po přistání bylo pouzdro nalezeno vrtulníkem vyhledávacího týmu, tomuto dohledání napomohl i radiomaják na povrchu pouzdra, které má jen 40 cm v průměru a hmotnost 17 kg. Stejně tak byl nalezen i tepelný štít, který dále poslouží k porovnání materiálových vlastností ovlivněných průletem atmosférou. Hlavní zájem ale směřuje k pouzdru s možným vzorkem z povrchu planetky. Mohli bychom totiž v pozemských podmínkách zkoumat naprosto unikátní materiál, který tu byl na počátku formování Sluneční soustavy, a který na Zemi už dávno horotvorné a další procesy dokonale přeměnily.

Máme se každopádně nač těšit!

Zdroje: JAXA, NASA a BBC

Související: Japonská sonda Hayabusa se vrací (František Martinek)

Odkazy:
http://www.jaxa.jp/projects/sat/muses_c/index_e.html
http://www.nasa.gov/topics/solarsystem/features/hayabusa20100609-revised.html
http://www.youtube.com/watch?v=gfYA4f-AIL0
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science_and_environment/10307048.stm
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science_and_environment/10285973.stm




O autorovi



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesíc

Další informace »