Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM 2011.09: Labuť

ČAM 2011.09: Labuť

ČAM 2011 : Labuť (icon)
ČAM 2011 : Labuť (icon)

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2011 obdržel snímek "Labuť", jehož autorem je Eduard Kouřil.

Na 804 čtverečních stupních se za letních nocí nad našimi hlavami rozprostírá souhvězdí Labutě, tak bohaté na hvězdy. Těch viditelných pouhým okem je zde plných sto padesát, těch slabých mnohem, mnohem více.

Sama Labuť se jakoby máchnutím velkých křídel plaví stříbřitým tokem Mléčné dráhy vstříc naproti letícímu Orlu. V oblasti Mléčné dráhy je hvězd dokonce tolik, že nejsme schopni je pouhým okem rozlišit. Jejich spojený svit vytváří na obloze dojem zářící opony, byť místy poněkud potrhané. Její tajemství poodhalil na počátku sedmnáctého století Galileo Galilei, jehož dalekohledy byly schopny hvězdná mračna na hvězdičky rozlišit.

Právě do míst hustých hvězdných mračen souhvězdí Labutě zamířil autor vítězného snímku soutěže "Česká astrofotografie měsíce" svůj objektiv. Spolu s ním se díváme podél místního galaktického ramene, na jehož okraji se nachází i naše Země se Sluneční soustavou. Mléčná dráha je zde proložena obrovským komplexem červených vodíkových mlhovin, zdánlivě tvořících tělo Labutě. Ta nejznámější se díky svému tvaru jmenuje Severní Amerika a na obrázku ji nalezneme poblíž levého dolního rohu. Temným zářezem stínící prachové mlhoviny je oddělena od menšího útvaru zvaného Pelikán. Předpokládá se, že původcem záření těchto mlhovin je extrémně svítivý veleobr Deneb. Ovšem vzhledem k tomu, že neznáme přesně vzdálenost mlhovin ani Denebu, nemůžeme toto tvrzení považovat za jisté. Deneb - tato nejjasnější hvězda Labutě, vedle níž by naše Slunce vypadalo jako bezvýznamný drobeček, patří mezi nejsvítivější hvězdy Galaxie. Jeho povrchová teplota 9 000 stupňů Celsia je zodpovědná za jeho bílou barvu, jeho hmotnost pak bude v budoucnu zodpovědná za jeho osud. Svůj život totiž zakončí mohutným ohňostrojem výbuchu supernovy. Na jejím místě pak zbude rychle rotující neutronová hvězda obklopená podobným útvarem, který nalezneme pro změnu v pravém dolním rohu. My mu říkáme nejčastěji "Řasové mlhoviny" a jedná se právě o pozůstatek výbuchu supernovy před několika tisíci lety. Stále se rozpínající plynná bublina se od místa výbuchu vzdaluje ohromnou rychlostí sto kilometrů za sekundu, což je však již jen pouhý zlomek původní stonásobně vyšší rychlosti.

To jsou sice asi nejznámější, ovšem ne jediné objekty v souhvězdí Labutě. Tak například i pouhým okem viditelný temný zářez, dělící zde pás Mléčné dráhy na dvě části a pojmenovaný "Velká trhlina", představuje mohutný komplex prachových mlhovin stínící svit hvězd a zářícího plynu v pozadí. Přibližně ve středu snímku leží známá "Srpková mlhovina", vyvržená před stovkami tisíc let z velmi hmotné Wolf-Rayetovy hvězdy. Stejně tak bychom měli vzpomenout mohutný komplex vodíkových mlhovin okolo stálice Sadr či nepřeberné množství otevřených hvězdokup či planetárních mlhovin. Stejně by stál za zmínku i první objevený rentgenový zdroj na obloze. Ten sice na snímku neuvidíme, jistě bychom však nalezli jednu složku hvězdného systému, v němž z této hvězdy přetéká hmota na okolo obíhající černou díru, což je doprovázeno právě silným rentgenovým tokem.

Nyní však už opravdu nestihneme více, než autorovi snímku Eduardu Kouřilovi poděkovat za nádherné otevřené okno do tajemných hlubin vesmíru.

Autor snímku

Eduard Kouřil, 38 let

Technické údaje a postup:

Datum: 1. - 31. 8. 2011, RGB 30 x 10 min, H-alfa 50 x 9 min
Místo: Němčice u Boskovic
Objekt: Labuť
Přístroj: modifikovaný Canon EOS 400d + objektiv Supertakumar 1.4/50, fotografováno na clonu 4 a ohnisko 50 mm
Montáž : HEQ 5 bez pointace
Postup: snímáno programem BackyardEOS
Zpracování: Složenina dvou snímků. Každý snímek byl fotografován v RGB a v H-alfa. Kalibrace v Mraw, složení v Registaru a finalní úpravy v Adobe Photoshop CS5.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »