Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za březen 2016: Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io

ČAM za březen 2016: Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io

Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io
Autor: Pavel Prokop

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2016 obdržel snímek  „Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io“, jehož autorem je Pavel Prokop. Před dávnými časy se, někteří tvrdí že prý, zamiloval nejvyšší z řeckých bohů Zeus, pro Římany Jupiter, do krásné kněžky Ió. Protože milostné zálety byly jeho koníčkem a jeho žena Héra (nebo též Juno pro Římany) byla žárlivá  (no,  aby  nebyla, že?), rozehrála se na Olympu a v  okolí prapodivná  hra...

Zeus (zůstaňme  prosím u řeckého pojmenování, byť se na nebesa dostal v pojmenování římském) proměnil svou milenku v krávu, Héra si ji od něho vyprosila darem a nechala ji hlídat stookým pastýřem Argem. Zde opět vstoupil do hry Zeus a skrze Herna pastýře zabil. To by ovšem nebyla Héra, aby něco nevymyslela. Poslala na zakletou Ió obřího ováda, který ji zahnal až k Prométheovi přikovanému ke skále za to, že ukradl bohům na Olympu oheň a ukázal ho lidem. Ten jí poradil, aby utekla do Egypta. Zde na břehu Nilu porodila Epafa, Diova syna, který se později stal prvním egyptským králem. Íó se konečně ulehčilo a dostalo se jí božských poct. Co na to však egyptologové … ? 

Podobně i v příběhu Ganymeda, krásného mladého prince, sehrály svou úlohu spory Dia, tedy Jupitera a Héry, čili římské Juno, jeho manželky.  Zeus se do Ganymeda  zahleděl  a  v  podobě  orla  (nebo  též  nebeského  Orla s „vekým Ó“) jej z Tróje odnesl na Olymp, kde z něho učinil číšníka bohů. Tato funkce byla však již dříve přiřčena Héřině dceři Hébé. A na problém bylo opět zaděláno. Zeus později Ganymeda povznesl na oblohu v podobě souhvězdí Vodnáře.

Před dobou naopak poměrně nedávnou astrofotograf Pavel Prokop zamířil svůj teleskop na oblohu a do zorného pole kamery umístil ne sice božského, ale skutečného Jupitera, obří plynnou planetu obíhající více než 5x dále od Slunce, než naše Země. Na průměr je 11x větší než Země, na objem více než 1320x a co do hmotnosti více než 300x. A ještě něco. Zatímco okolo naší Země obíhá jediný satelit, náš Měsíc, Jupiter má těchto souputníků jistě více než těch již známých 65.

Ty nejjasnější objevil v roce 1610 Galileo Galilei, když k jasné „bloudivé hvězdě“ na nebi namířil svůj nový teleskop. Byly 4 a byly pojmenovány Ió, Európa, Ganymed a Kalistó. Od té doby jsou stále pod dohledem jednak profesionálních, jednak amatérských astronomů, kosmických sond i radioteleskopů. Ale i počítačů. Ty stále zpřesňují dráhy nejen Jupitera, ale i jeho satelitů a informují, kdy a kde a jak bude pozorovatelný například přechod toho či jiného měsíce přes Jupiterův disk, či kdy se naopak skryje do Jupiterova stínu. A právě takové situace využil autor vítězného snímku soutěže Česká astrofotografie měsíce. Zachytil portrét největší planety Sluneční soustavy nejen s oblačnými pásy v její atmosféře a nejen s pověstnou obří a dlouhodobou bouří zvanou „Rudá skvrna“. Zachytil na snímku navíc i dva satelity, právě Ió a Ganymeda, kterak se promítají před Jupiterovu tvář, ale i jejich stíny, které vrhají na povrch planety.

Stíny obou měsíců poznáme snadno. Černé, téměř kruhové skvrnky určitě nepřehlédneme. Trochu více úsilí nám dají samotné měsíce. Paradoxně právě proto, že jsou tak krásně na snímku zachyceny. Nevidíme z nich totiž pouze více či méně jasné kotoučky, ale spatříme na nich i nějaké podrobnosti. A právě to je může trochu ukrýt v pozadí struktur oblačných pásů planety. Ale … určitě je vpravo od jejich stínů na pozadí planety naleznete.

Nedávno jsem listoval knihou, pro pamětníky její 69. číslovanou publikací, ukazující snímky nejen planety Jupiter, pořízené tehdy největšími dalekohledy světa. Vydal ji v roce 1964 Earl C. Slipher (tituly pro nedostatek místa s prominutím vynechávám) jako dílo Lowell Observatory, Flagstaff, Arizona a National Geographic Society, Washington, D.C. Jsou v ní soustředěny asi nejlepší tehdejší snímky planet. Jen letmým nahlédnutím do technických dat, třeba expozičních dob pro planetu Jupiter, uvidíme snímací časy okolo 8 sekund. V současné době za tuto dobu astronomové pořídí několik desítek snímků, které za pomoci jednak sofistikovaného software a jednak a hlavně nezbytného „know-how“ zpracují do obrázků, o kterých se autorům knihy z roku 1964 nesnilo asi ani v tom nejdramatičtějším vizionářském snu.

Ovšem, zejména ten, kdo na vlastní kůži okusil procesy vzniku, byť i té moderní planetární astrofotografie, při pohledu na vítězný snímek této astrofotografické soutěže, fungující pod zaštiťujícími křídly České astronomické společnosti, jistě pocítí alespoň jemné zamrazení. Je to opravdu možné? Nyní můžeme s národní hrdostí říci ano, je to možné, a je to možné i u nás.

A snad úplně na závěr. Myslíme, že můžeme Pavlovi Prokopovi nejen za porotu soutěže, nejen za Českou astronomickou společnost, ale i za všechny příznivce astronomických snímků poděkovat za krásný pohled do hlubin naší Sluneční soustavy.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Praha

Datum pořízení: 16.03.2016

Optika: Celestron C11 - 280mm/2800mm

Montáž: Celestron CGEM

Snímač: ZWO ASI224MC

Popis:

Díky jasné obloze bylo možné zachytit dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io ve společnosti velké rudé skvrny a vlastně i zákryt měsíce Europa.

Zpracování:

Tři videa po 5000 snímcích byla zpracována aplikací AutoStakkert. Následně jsem provedl zarovnání a korekci RGB s doostřením v aplikaci Registax. Vzniklé tři snímky byly složeny pomocí funkce derotace v aplikaci WinJUPOS. Výsledný snímek a zvětšení detailu byl vytvořen v aplikaci Zoner Photo Studio.

Vítězné snímky v jednotlivých měsících a další informace si můžete prohlédnout na
www.astro.cz/cam.  




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM, Jupiter


48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkce Venuše a Měsíce

Konjunkce Venuše a Měsíce

Další informace »