Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii 2017

Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii 2017

Cena Jindřicha Zemana za rok 2017

Cena Jindřicha Zemana za rok 2017 byla udělena Prof. RNDr. Miloslavu Druckmüllerovi, CSc. a Bc. Petru Horálkovi za spoluautorství snímku „Odhalené vrstvy Slunce“. Ve velmi přátelské atmosféře v pondělí odpoledne 26. února 2018 na půdě Ústavu matematiky FSI VUT v Brně proběhl slavnostní akt předání Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2017.

Cenu s hrdostí předal předseda České astrofotografie měsíce, pan Zdenek Bardon, do rukou světově uznávaného matematika prof. RNDr. Miloslava Druckmüllera, CSc. za spoluautorství snímku „Odhalené vrstvy Slunce“. Přátelskou atmosféru umocnila účast ředitele Ústavu matematiky prof. RNDr. Josefa Šlapala, CSc. a tajemnice pro oborová studia, Mgr. Jany Hoderové, Ph.D., která ochotně pořídila fotografie této milé události.

Nyní se vraťme se na začátek.

Cena Jindřicha Zemana za rok 2017
Cena Jindřicha Zemana za rok 2017
Dne 17. ledna 2018 se, stejně jako již předchozích třináct let, sešla na u dr. Pavla Ambrože na observatoři v Ondřejově porota soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, aby zhodnotila uplynulý rok a hlavně aby vybrala laureáta na Cenu Jindřicha Zemana za rok 2017, v němž Česká astronomická společnost, která cenu uděluje, slavila 100 let svého trvání. Letošní volba byla okořeněna osobní účastí našeho slovenského porotce a kolegy, dr. Pavola Rapavého, ředitele Hvězdárny v Rimavské Sobotě, který vážil cestu až ze Slovenska.

Porota vybírala z jedenácti vítězných snímků z jednotlivých měsíců roku. Jedenáct snímků proto, že Zdenek Bardon využil svého práva porotce ČAM a své nominace se před samotnou volbou vzdal. I tak bylo z čeho vybírat a po delší debatě se do úzké nominace dostaly tři snímky. V dalším kole pak zvítězil právě obrázek „Odhalené vrstvy Slunce“. Více se o něm můžete dočíst v následujících řádcích...

...Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá ….“. Slavné verše českého básníka Adolfa Heyduka, proslavené zejména scénou s Jaroslavem Marvanem a Ladislavem Peškem ve filmu Škola základ života. A právě tato „zlatá muška“, či její stejně pilná kamarádka, stála za vznikem vítězného snímku dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce. Ovšem nejenom ona …

Svou roli, a to nezanedbatelnou, hrála i zkušenost obou autorů s fotografiemi zatmění Slunce a jejich zpracováním. A v neposlední řadě stála za vznikem snímku i snaha obou zachytit „nezachytitelné“.

Odhalené vrstvy Slunce. Autor: Miloslav Druckmüller, Petr Horálek
Odhalené vrstvy Slunce.
Autor: Miloslav Druckmüller, Petr Horálek
Prstencové zatmění Slunce, i tak „hluboké“, jaké bylo možno v únoru 2017 pozorovat například z Argentiny, je obecně nevhodným úkazem pro zachycení slabé sluneční atmosféry – sluneční koróny. Přesto autoři využili velkého zastínění Slunce měsíčním diskem k pokusu, který zatím patrně nikdo s podobným úspěchem nezrealizoval. Nemohli ovšem použít nyní již klasický digitální záznam. Důvodem byl extrémní kontrast zachyceného obrazu stále viditelné sluneční fotosféry a slabé sluneční koróny přesahující neuvěřitelný rozsah 1 : 5 000 000. To je hodnota, kterou v současné době digitální snímače nejsou schopny zachytit. Řešením se stalo použití klasického barevného negativního filmu, jehož schopnosti jsou v takovéto extrémní oblasti použití stále nenahraditelné. Proto Petr Horálek, který snímky fyzicky v Argentině pořizoval, využil těchto vlastností a ve spojení s objektivem typu Maksutov-Cassegrain s ohniskovou vzdáleností 1250 mm pořídil sadu snímků úkazu. Protože nikdo neměl praktické zkušenosti s volbou správné expozice pro tento extrémní případ, byl zvolen „expoziční vějíř“, kdy fotoaparát snímá za sebou automaticky tři různé expozice.

Panoramatický snímek s průběhem prstencového zatmění Slunce. Záběr krajiny byl pořízen během maximální fáze úkazu a vložená série průběhu zatmění ze stejného místa stejným vybavením. Kompozice v plné kvalitě byla bohužel umístěna na odcizeném datovém úložišti. Za pozorovatelem Danielem Sokolem vlevo je montáž, na níž je upevněn foťák s kýženým filmem uvnitř. Autor: Petr Horálek.
Panoramatický snímek s průběhem prstencového zatmění Slunce. Záběr krajiny byl pořízen během maximální fáze úkazu a vložená série průběhu zatmění ze stejného místa stejným vybavením. Kompozice v plné kvalitě byla bohužel umístěna na odcizeném datovém úložišti. Za pozorovatelem Danielem Sokolem vlevo je montáž, na níž je upevněn foťák s kýženým filmem uvnitř.
Autor: Petr Horálek.
Ani následný proces zpracování nebyl vůbec jednoduchý, ale výsledky jsou vskutku doposud neviděné. Obrazy byly převedeny do digitální podoby scannerem Nikon Super CoolScan 4000 ED, následně byla matematicky vytvořena maska odstraňující částečně rozptýlené světlo a dále byl použit adaptivní filtr pro snížení velkého globálního kontrastu a odfiltrován aditivní šum. Každý proces vyžadoval i přes využití výkonného počítače notnou dávku trpělivosti. Nakonec byly výsledky prolnuty s družicovými obrazy Slunce, pořízenými z vesmíru v čase blízkému času zatmění v Argentině.

Na kompozitních obrazech lze tak vidět ze Země zachycenou chromosféru Slunce, jak navazuje na další vrstvy sluneční atmosféry v oblastech okolo slunečního rovníku, zachycených okem družice Solar Dynamic Observatory NASA a doostřeny speciálním programem NAFE, který pro tyto účely prof. Druckmüller napsal. Sluneční póly jsou bez informace o chromosféře, neboť tuto část Slunce při pozorování z Facunda Měsíc nezakryl až k okraji.

Film s unikátními záběry nebyl mezi odcizenými věcmi. Autor: Petr Horálek.
Film s unikátními záběry nebyl mezi odcizenými věcmi.
Autor: Petr Horálek.
Tyto netradiční obrazy prstencového zatmění Slunce však téměř nevznikly. Příčinou nebyly ani finanční problémy, ani technické potíže a dokonce ani nějaká fatální chyba při zpracování. Naopak, toto vše dopadlo na výbornou. Do hry však vstoupili argentinští zloději, kteří vyloupili auto s fotografickou technikou pozorovatelů, včetně mnoha napozorovaných dat. Rolička barevného filmu však naštěstí chmatavé ruce nezaujala a my tak nyní můžeme oběma autorům pogratulovat k úspěchu a k úžasným originálním obrázkům.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Jedinečné snímky zatmění Slunce byly zachráněny při vyloupení auta
[2] Snímky zatmění Slunce 26. února 2017 na webu prof. Druckmüllera
[3] Cena Jindřicha Zemana
[4] Zašlete svůj snímek do České astrofotografie měsíce



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Cena Jindřicha Zemana, ČAM


16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »