Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Úplné zatmění Slunce 4.12. 2002

Úplné zatmění Slunce 4.12. 2002

Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Úplné zatmění Slunce je přírodní úkaz nejen velice krásný, ale pro sluneční fyziky také velmi důležitý. Pouze při něm je totiž možné pozorovat úplně celou nejvyšší část sluneční atmosféry - sluneční korónu. Její pozorování jsou potřebná k získání informací týkajících se struktury sluneční koróny a jejího chování, což by mohlo přispět k zodpovězení řady otázek z oblasti sluneční fyziky. Z toho důvodu sluneční fyzikové doslova jezdí kraj světa, aby v průběhu několika málo okamžiků ulovili co nejvíce dat.

Nejinak tomu bylo při zatmění 4.12.2002, které se již tradičně vypravili pozorovat také 3 pracovníci Hvězdárny v Úpici. Zatmění bylo viditelné v Angole, Botswaně, Zimbabwe, Jihoafrické republice, Mozambiku a Austrálii. Předpověď počasí pro toto zatmění bylo nejlepší pro Austrálii, jeho délka tam byla 1 minuty. Na africkém kontinentu, kde právě probíhalo období dešťů, nejoptimističtěji z hlediska počasí vypadala Jihoafrická republika. Tam zatmění trvalo minutu a půl, nejdelší (2 minuty 4 sekundy) bylo uprostřed Indického oceánu.

Po zvážení všech pro a proti (předpověď počasí, finanční náročnost, trvání zatmění apod.) jsme se nakonec rozhodli pro Jižní Afriku. Společně s námi tam odcestovalo cca 100 kg astronomických přístrojů. Jsou to v podstatě stále tytéž přístroje, ale s přibývajícími zkušenostmi již různě upravené a odlehčené, neboť za každé přepravované kilo se musí platit a finančních prostředků na cestu není nikdy dost. Do poslední chvíle ani nebylo jasné, zda bude možné vyslat tříčlennou expedici nebo jenom dvoučlennou. Nakonec díky vstřícnosti jihoafrických astronomů mohla expedice odjet v plném počtu.

Netrpilivé oeekávání   pozorovací stanovišti  v JAR 4.12.2002
Netrpilivé oeekávání pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Pozorování proběhlo na pozorovacím stanovišti na severu JAR zhruba na poloviční cestě mezi Krugerovým národním parkem a městem Messina (22°27´58´´ S, 30°28´30´´ E), kde začátek úplného zatmění byl v 8:19 hodin místního času a plná fáze měla trvat 1 minutu 14 sekund. Společně s námi tam bylo ještě dalších několik tisíc účastníků převážně Jihoafričanů a obyvatel dalších afrických zemí, několik Poláků a Rakušanů, ale i Australané a Američané. Většina pozorovatelů celý úkaz pojala víceméně jako společenskou akci, jejich vybavení obsahovalo převážně speciálně brýle, fotoaparáty, občas i videokamery, kterými ale snímali spíše dění kolem. Menší dalekohledy byly výjimkou. Není proto divu, že naše přístroje během přípravy a čekání na zatmění společně s ještě jedním větším dalekohledem skupiny z jedné jihoafrické university přitahovaly davy obdivovatelů s požadavkem na odborný výklad.

Počasí nám tentokrát ale moc nepřálo. Po našem příjezdu i během pobytu před zatměním, který byl věnován získání přístrojů z celnice, jejich přípravě a návštěvě několika národních parků bylo velmi teplé, suché a jasné počasí přesto, že už mělo probíhat období dešťů. Zatahovat se začalo po nezvykle krásně jasné noci ze 3 na 4. prosince, tedy na den zatmění. S vycházejícím sluncem mraků přibývalo, až se zatáhlo úplně. Občas se sice objevila mezi mraky malá díra, ale ta moc velkou naději na úspěch nedávala. S blížícím se druhým kontaktem mraky stále více houstly a temněly. Přesto se občas částečně zatmělé Slunce za velkého jásotu očekávajícího davu objevilo. My jsme moc nejásali, naopak od 2. kontaktu napjatě stáli s prsty na spouštích fotoaparátů, co kdyby přece jen...

A povedlo se. V jedné menší díře se temné Slunce s nádherně svítící korónou na několik sekund ukázalo v plné kráse. Právě na takovou dobu, abychom stihli udělat několik snímků, potřebných pro naše zpracování. Přesto naše nálada po skončení zatmění byla na bodu mrazu (což nemohly pochopit okolní davy, které jásaly, že zatmění zahlédly). Ta se zlepšila až po našem návratu a vyvolání snímků, kdy jsme konečně mohli říci, že naše expedice byla úspěšná.

Naše experimenty byly tentokrát zaměřeny především na snímkování bílé koróny přístroji s různou ohniskovou délkou (1800, 1000 a 500 mm). Expoziční doby byli upraveny v závislosti na počasí tak, že dvěma objektivy s kratšími ohniskovými délkami byly pořizovány delší expozice, dalekohledem s ohniskovou délkou 1800 naopak kratší expozice. Snímání bílé koróny objektivem s ohniskovou délkou 105 mm se tentokrát neuskutečnilo kvůli nepřízni počasí, snímkování bílé koróny digitálním fotoaparátem z důvodu jeho poruchy, kterou nám nikdo v JAR nebyl schopen opravit.

A co jsme viděli kromě zatmění? Několik národních parků, včetně Krugerova, který je jeden z nejstarších a největších na světě. Meteorický kráter starý 200 000 let. Zlatý důl v Gold Reef City. Obří kamenné hrnce na soutoku řek Radost a Smutek. Nádhernou přírodní scenérii cestou ze zatmění v Malých Dračích horách (Mpumalnga) s množstvím úchvatných vodopádů. Čajové plantáže. Staré hornické městečko Pilgrim, které je vlastně skanzenem. Jeskyni, kde byl nalezen nejstarší člověk na světě s muzeem s Burianovými obrazy a replikou Věstonické Venuše. A hlavně život a krásnou přírodu všude kolem.

Kliknutím na obrázek si jej můžete zobrazit v plném rozlišení.

Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneení koróna pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Orion vzhuru nohama
Orion vzhuru nohama
Sluneení chromosféra pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneení chromosféra pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Detail protuberance pozorované pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Detail protuberance pozorované pi úplném zatminí Slunce 4.12.2002 v JAR
Sluneční koróna při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR Orion vzhůru nohama Sluneční chromosféra při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR Detail protuberance pozorované při úplném zatmění Slunce 4.12.2002 v JAR
 
Tisni ped druhým kontaktem (4.12.2002   JAR)
Tisni ped druhým kontaktem (4.12.2002 JAR)
Píprava pístroju
Píprava pístroju
Netrpilivé oeekávání   pozorovací stanovišti  v JAR 4.12.2002
Netrpilivé oeekávání pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Pozorovací stanovišti v JAR 4.12.2002
Těsně před druhým kontaktem (4.12.2002 - JAR) Příprava přístrojů Netrpělivé očekávání - pozorovací stanoviště v JAR 4.12.2002 Pozorovací stanoviště v JAR 4.12.2002
 
Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie
Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie
Krugeruv národní park   slonice zahání vetelce od svého mládite
Krugeruv národní park slonice zahání vetelce od svého mládite
Malé draeí hory (Mpumalanga)   Three Rondavels
Malé draeí hory (Mpumalanga) Three Rondavels
Obí hrnce na soutoku ek Radost a Smutek
Obí hrnce na soutoku ek Radost a Smutek
Meteorický kráter nacházející se nedaleko Pretórie Krugerův národní park - slonice zahání vetřelce od svého mláděte Malé dračí hory (Mpumalanga) - Three Rondavels Obří hrnce na soutoku řek Radost a Smutek




O autorovi

Eva Marková

Studovala jsem na MFF UK, obor fyzika, specializace Astronomie a astrofyzika. Od r. 1976 pracuji na Hvězdárně v Úpici, kde jsem se v r. 1986 stala ředitelkou. Po celou dobu svého působení na hvězdárně se kromě popularizace astronomie a práce s mládeží zabývám studiem sluneční aktivity a vztahů Slunce - Země. Nedílnou a velmi důležitou součástí této mé odborné činnosti je též studium sluneční koróny při úplných zatměních Slunce. Proto jsem v r. 1990 počala organizovat expedice za pozorováním tohoto jevu. Do současné doby jsem zorganizovala 7 expedic, osobně jsem se zúčastnila šesti, z toho 5 úspěšných.

Do České astronomické společnosti jsem vstoupila v r. 1976. Od svého vstupu až dosud jsem členkou Východočeské (dříve Úpické a ještě dříve Hradecké) pobočky a Sluneční sekce, kde řadu let vykonávám funkci předsedy. Několik let jsem též pracovala ve Výkonném výboru ČAS. Kromě ČAS jsem členkou několika dalších vědeckých společností, jako je Česká bioklimatologická společnost, kde jsem místopředseda a Jednota českých matematiků a fyziků.

V současné době jsem též předsedkyně rady Sdružení hvězdáren a planetárií, kde mým hlavním cílem je úspěšně dokončit převedení hvězdáren dosud zřizovaných okresními úřady pod vyšší územní celky, aby po skončení zřizovatelské funkce okresních úřadů tyto hvězdárny nejenže nezanikly, ale nadále mohly úspěšně plnit své poslání, pro něž vznikly.

Mými koníčky jsou astronomie, sport, cestování.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »