Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Vzpomínka: Georgij Karský – zeměměřič a průkopník v kosmonautice

Vzpomínka: Georgij Karský – zeměměřič a průkopník v kosmonautice

Georgij Karský.
Autor: Zememeric.cz.

V posledním roce opustily k našemu zármutku tento svět tři výrazné osobnosti spojené s geodetickou astronomií v českých zemích. V roce 2015 to byl Josef Šuráň, letos v červenci Antonín Rükl a dne 19. září 2016 je následoval Georgij Karský (27. 10. 1932 – 19. 09. 2016), s nímž jsme se naposled rozloučili 29. září 2016 v obřadní síni strašnického krematoria.

Ing. Georgij Karský, CSc.  se narodil 27. 10. 1932 v rodině lékaře působícího ve Stádlci u Tábora. Oba jeho rodiče byli ruští emigranti, kteří ještě jako studenti odešli z vlasti během občanské války. Otec dokončil studia medicíny ve dvacátých letech v Československu, matka se po sňatku věnovala domácnosti. Jako chlapec Georgij občas otce doprovázel na jeho cestách za pacienty, k nimž patřil i slavný vynálezce František Křižík, který trávil poslední léta svého života na svém stádleckém zámku, kam ho rodina Karských občas chodila navštěvovat.  Křižíkova osobnost malému chlapci imponovala a podněcovala jeho vrozený zájem o techniku a o všeobecné poznání. Na táborském gymnáziu se zajímal o přírodovědné předměty a poprvé se projevil jeho výrazný zájem o astronomii. Svědčí o tom mimo jiné jeho básnické juvenilie, mimochodem nikoli nezdařilé, v nichž se již jako sedmnáctiletý student vyznává z touhy stát se vědcem a to ne ledajakým, ale konkrétně astronomem. Po maturitě na gymnáziu se tedy nevěnoval studiu medicíny, jak by si byl přál jeho otec, ale zapsal se na obor geodézie stavební fakulty ČVUT (ten do r. 1950 spadal do Vysoké školy speciálních nauk ČVUT), o němž věděl, že se tam přednáší astronomie.

Na pražské technice tehdy astronomii přednášel profesor Emil Buchar (1901 – 1979), který zde získal profesuru po druhé světové válce jako následovník za okupace zesnulého profesora astronomie Jindřicha Svobody (1884 – 1941). Profesora Buchara si Karský velmi vážil, ale ještě více ho ovlivnil mladý, ambiciózní a charismatický geodetický astronom Ladislav. J. Lukeš (1916 – 1957), žák profesora J. Svobody, který tehdy vedl astronomický provoz Geodetického a topografického ústavu v Praze. Lukeš byl horlivým propagátorem a popularizátorem astronomie a Karský jako student nevynechal snad žádnou z jeho početných přednášek v SIA a často s ním vedl diskuze. Je třeba říci, že k Lukešovi pociťoval Karský mimořádnou úctu, ba oddanost a po celý svůj život uchovával a připomínal jeho památku. Lukeš se zasadil o to, aby Karský po absolvování studií na technice získal umístěnku (tehdy nevyhnutelná procedura) do Geodetického a topografického ústavu.  Stejnou cestou se vydali další dva jeho spolužáci – Antonín Rükl (1932 – 2016), pozdější selenograf a ředitel pražského planetária a Ivo Baueršíma (* 1931), pozdější profesor Astronomického ústavu Fakulty exaktních věd Univerzity Bern.

V GTÚ Karský nejprve krátce působil v provozu triangulace a vykonával geodetická měření v základní síti. To však neuspokojovalo jeho ambice a proto při nejbližší příležitosti přešel do provozu geodetické astronomie. Ten vedl tehdy již vážně nemocný L.J. Lukeš, kterého po jeho smrti v roce 1957 nahradil Josef Šuráň (1929 – 2015), s nímž Karského pojilo celoživotní upřímné přátelství.  Zde se věnoval astronomickým pozorováním pasážníkem a cirkumzenitálem a podílel se na modernizaci tohoto originálniho českého přistroje. Současně s pracemi výzkumnými vykonával rovněž polní astronomická pozorování na několika stanicích Československé astronomicko-geodetické sítě. Od roku 1957 byl členem týmu nově založené Geodetické observatoře Pecný v Ondřejově, která se tehdy  svým pozorovacím programem účastnila právě zahájeného Mezinárodního geofyzikálního roku. V roce 1957 také G. Karský osobitým způsobem vstoupil do éry družicové geodézie. Ze svého pražského bytu prováděl vizuální pozorování prvních sovětských sputniků, která (spolu s jinými) umožnila prof. E. Bucharovi jako prvnímu na světě určit zploštění zemského tělesa na základě pohybu výstupného uzlu družíce.

V roce 1965 došlo k reorganizaci GTÚ a Geodetická observatoř Pecný jako výzkumné pracoviště byla začleněna do Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického.  Tehdy došlo k částečnému rozptýlení odborně silného týmu observatoře. Zatímco G. Karský a mladí vědečtí pracovníci J. Vondrák (*1940) a I. Synek (*1939) pokračovali na GO Pecný vedené J. Rambouskem (1928 – 2012), J. Šuráň a I. Pešek (*1940) zůstali zaměstnanci GTÚ a I. Baueršíma se stal asistentem profesora Buchara na ČVUT, přičemž A. Rükl přešel již o několik let dříve do pražského planetária a záhy se stal jeho ředitelem. Ve VÚGTK se G. Karský od počátku profiloval jako výrazný představitel experimentálního geodetického výzkumu. Hlavní oblastí jeho zájmu byly otázky metodiky měření, vlastnosti astronomických a geodetických přístrojů a aparatur, fyzikální vlivy prostředí na výsledky měřeni, vyhodnocováni a interpretace výsledků. Jestliže jsme Karského zmiňovali také jako observátora, pak je třeba říci, že vlastní pozorování nikdy nebyla jeho hlavní doménou. Observace ho zajímaly především jako proces interakcí mezi pozorovaným objektem, prostředím průchodu signálu, pozorovacím přístrojem a observátorem.

Karský byl čelným členem týmu zabezpečujícího implementaci a technologický rozvoj družicové geodézie v Československu. Ve své disertační práci se ve druhé polovině 60. let zabýval působenim relativistických efektů na geodetická měření. Významně se podílel na rozpracování metodiky a technologie fotografických pozorování UDZ. Tato technologie byla intenzivně využívána až do r. 1990. V roce 1971 vedl tým VÚGTK v mezinárodní kampani ISAGEX, koordinované francouzským CNES. Tato kampaň byla průlomová v tom smyslu, že se jí poprvé v historii zúčastnily státy západní společně se státy sovětského bloku. Kombinovala simultánní fotografická a laserová družicová pozorování za účelem určení geocentrických souřadnic pozorovacích stanic a realizace světového (geocentrického) geodetického systému. Geodetická observatoř Pecný se kampaně zúčastnila s nově instalovanou družicovou komorou SBG.  Výsledná přesnost ve všech složkách byla tehdy okolo 20 metrů, tj. o tři řády nižší než dnes, ale je třeba si uvědomit, že proces poznání je iterativní, probíhá v cyklech a je závislý na úrovni observačních technologií.

Jedním z ponaučení, které G. Karský s oblibou dával svým mladým kolegům, bylo „nikdy se nepouštět do vývoje vlastního přístroje“. Měl k tomu dobré důvody a zkušenosti z řady neúspěšných pokusů ve VÚGTK i v dalších institucích. Přesto tuto svoji zásadu sám dvakrát porušil a výsledky jen potvrdily jeho skepsi. Koncem 70. let se ve spolupráci s GFÚ ČSAV pokoušel o vývoj vlastní dopplerovské družicové aparatury a podařilo se mu vytvořit staniční funkční vzorek a zabezpečit soubor programů pro zpracování dopplerovských pozorování. K výrobě aparatury však pro nedostatečnou úroveň domácí součástkové základny a omezené finančni možnosti nedošlo. Podruhé k tomu došlo koncem let osmdesátých, kdy se nechal přesvědčit k převzetí vedení týmu, který měl zachránit potápějící se projekt vývoje a realizace velkého fotoelektrického cirkumzenitálu dle návrhu J. Šuráně. Ani v tomto případě se přes velké Karského úsilí kýžený výsledek nedostavil, když navíc motivace k výrobě tohoto typu přístroje vyhasla eliminací astrometrických metod z Mezinárodní služby rotace Země a referenčních systémů, která je od roku 1987 založena výlučně na metodách kosmické geodézie.

Od r. 1967 se G. Karský velmi aktivně podílel na práci sekce kosmické fyziky mezinárodniho vědeckého programu INTERKOSMOS. Jeho práce byla v r. 1987 oceněna Zlatou pamětní medailí ČSAV za zásluhy o rozvoj kosmického výzkumu v ČSSR. Kromě výzkumných programů rozvíjených v resortu geodézie úspěšně spolupracoval s Geofyzikálnim ústavem ČSAV na vědeckém programu čs. subdružice MAGION 2, když vyřešil úlohu určování dráhy subdružice a její vzdálenosti od hlavni družice.

Na přelomu 80. a 90. let patřil G. Karský k propagátorům zaváděni geodetických metod využívajicích globálních družicových navigačních systémů (GNSS)  v Československu a v devadesátých letech se této problematice věnoval s plnou intenzitou. Účastnil se budování národních geodetických základů nové generace, založených na Evropském terestrickém referenčním systému 89 (ETRS89) a realizovaných souborem souřadnic geodetických stanic určených metodami GNSS. Po celou dobu svého působení na geodetické observatoři Pecný zabezpečoval časovou službu observatoře. Čas pokládal Karský za primární fyzikální veličinu v geodézii, ať už je na ni nahlíženo jako na přírodní vědu, nebo na technickou disciplínu. Toto pojetí je kromě jiného zdůvodněno současnou časovou definicí metru v soustavě jednotek SI. Prosazoval např. také frekvenční kalibraci elektronických dálkoměrů, kterou pokládal za nadřazenou klasické kalibraci na délkových základnách. Nevyhýbal se ani technickým aplikacím, ze zajímavých prací v této oblasti připomeňme např. zkoumání možných astronomických vlivů na měření gyroteodolity, kdy analyzoval rozsáhlý měřický materiál, pořízený při praktických měřeních při budování pražského metra a při dalších podzemních stavbách. Posledním jeho dílem na GO Pecný byl návrh a realizace testovací a kalibrační základny pro GNSS, vybudované v areálu Skalka. Po několika letech byla tato základna vyhlášena Českým metrologickým institutem referenčním etalonem prostorové polohy pro Českou republiku.

Po odchodu na odpočinek se vrátil ke geodetické astronomii, k níž měl opravdu niterný vztah. Se sympatiemi sledoval úsilí několika skupin vědců z různých států, které nezávisle na sobě vyvíjely mobilní astrometrické systémy založené na CCD komorách a on-line počítačovém zpracování dat. Uveřejnil několik retrospektivních pojednání, spolupracoval s oddělením exaktních věd Národního technického muzea, přednášel na řadě symposií o dějinách geodézie a kartografie a do posledních svých dní spolupracoval s odbornou Zeměměřickou knihovnou® VÚGTK, v.v.i., pro kterou každoročně vypracoval desítky referátů o nové literatuře.

Výsledky své vědecké práce G. Karský publikoval v mezinárodních časopisech, sbornících referátů z mezinárodních konferencí i v odborném časopisu Geodetický a kartografický obzor, kde se kromě toho čtenářům představil také jako dobrý popularizátor. Společně s M. Buršou a J. Kosteleckým je spoluautorem knihy „Dynamika umělých družic v gravitačním poli Země“, kterou vydalo nakladatelství Academia v roce 1993. Získal si také oblibu čtenářské obce profesního časopisu Zeměměřič, kde odborníkům z praxe přístupnou formou přibližoval pokroky z oblasti geodézie, astronomie a věd o Zemi.

Svůj aktivní zájem ovšem Karský neomezoval pouze na astronomické a geodetické disciplíny, ale jeho krédem bylo sledovat vývoj zásadních mezníků poznání ve všech přírodních i společenských vědách. Celý život budoval a udržoval vlastní odbornou knihovnu, která, nepočítáme-li beletrii,  vždy čítala přes dva tisíce svazků odborné literatury pokrývajících velkou čast spektra vědeckých a technických oborů. Jeho domek v Praze na Solidaritě byl doslova zavalen knihami, k malé radosti jeho manželky, která mu však tuto i další zvláštnosti s laskavým nadhledem tolerovala. Snad měl pocit, že v kterýkoli okamžik potřebuje mít ihned po ruce literaturu k problému, o němž právě přemítal. V této souvislosti se nabízí myšlenka o faustovském komplexu, posedlostí bádáním s nedosažitelným cílem absolutního poznání. Protože svou knihovnu průběžně aktualizoval a rozměry bytu byly konečné, musel některé knihy vyřazovat. Tu pak občas s trpkostí zjistil, že tu či onu knihu nestačil prostudovat, ba někdy ani otevřít. Je však třeba podotknout, že se tak dělo převážně v době předinternetové a že v posledních dvou desetiletích hojně využíval rovněž webových zdrojů.

Po léta se Karský v učených společnostech věnoval také problémům společenskovědním – zejména filozofickým a otázkám náboženstvi a ateismu. Činil tak i v období před převratem, kdy bylo nutné pohybovat se v ideologicky vymezeném rámci. Ke cti je mu třeba přiznat, že i tehdy byla jeho vystoupení neotřelá, nekonvenční a vždy přinášela nové a zajímavé pohledy na různá témata. V devadesátých letech se jako obratný publicista projevil v řadě polemických pojednání k nejrůznějším aktuálnim společenským tématům, uveřejněných v denním tisku.

Georgij Karský nebyl osobností standardní ani jednoduchou, byly u něj patrné rysy ambivalentní. Mohli jsme jej vnímat jako seriózního až upjatého vědce a současně člověka se smyslem pro originální humor, člověka skromného a rezervovaného a současně expresivního diskutéra, břitkého ironika stejně jako člověka schopného hluboké empatie, přičemž tento poslední rys se u něj s postupujícím věkem prohluboval. Každý, kdo s ním někdy osobně jednal, ocenil patrně jeho vstřicnost, schopnost a ochotu vcítit se do problémů druhých. Své vědecké cítění a přístupy přenášel i do každodenního občanského života, což někdy vyvolávalo úsměvné situace a mohlo vytvářet obraz poněkud výstřední osobnosti. Nešetřil kritikou tam, kde to bylo na místě, ale dovedl přiznat i vlastní chyby a poučit se z nich. Některé své omyly dával příležitostně k lepšímu s peprným komentářem adresovaným vlastní osobě. Rád se pouštěl do diskuzí, v nichž těžil ze své velké erudice, často dokázal vzplanout, ale nikdy se nedotkl důstojnosti svého názorového oponenta, nepřekročil meze konvenční zdvořilosti a vždy a za všech okolností se vyjadřoval kultivovaným jazykem, což je zejména dnes, v době pokleslé jazykové i jiné kultury, skutečnost jen vzácně vídaná. Velmi dobře se orientoval v krásné literatuře, mnoho básnických a beletristických děl ruských klasiků přečetl v originále, zajímal se také o klasickou a novodobou literaturu českou a dalších jazykových oblastí, kterou znal z překladů. Protože měl výbornou paměť, měl vždy v zásobě mnoho citátů. Sám nebyl bez literárního talentu, o čemž, kromě jeho ranných básní, svědčí příležitostné epigramy a mnohé vtipné bonmoty. Měl také rád hudbu, v dětství a mládí získal zásluhou své matky hudební školení a ač nebyl právě muzikální, zájem o klasickou hudbu ho provázel celý život. Byl rovněž aktivním členem Mozartovy obce.

Osobnost Georgije Karského byla svým intelektuálním potenciálem předurčena k tomu, aby odkázala následujícím generacím zásadnější dílo nadčasového významu. Snad v důsledku jeho mnohostranných zájmů je jeho profesionální dráha vyznačena řadou vyřešených parciálních problémů, ale i to je nezbytná podmínka pokroku. Byl respektovaným odborníkem, nepřehlédnutelnou osobností a jeho osobní projev jako člověka nemohl nezaujmout nikoho, kdo se ním někdy osobně setkal. Zaslouží si, aby jeho památka zůstala zachována.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Zeměměřič.cz: Ing. Georgij Karský, CSc.



O autorovi

Jaroslav Šimek

Jaroslav Šimek

Ing. Jaroslav Šimek (*1946, Brno) je český geodet. Mezi lety 1963-1968 vystudoval obor geodézie na ČVUT v Praze, v letech 1973 – 76 postgraduálně geofyziku na MFF UK. Zabýval se problematikou  realizace rozsáhlých kontinentálních geodetických sítí a určováním charakteristik tíhového pole.  V letech 1988 – 2009 byl vedoucím Geodetické observatoře Pecný VUGTK, v.v.i.  Zastával řadu mezinárodních funkcí významných pro rozvoj oboru v ČR. V rámci Středoevropské iniciativy (SEl) pracoval v sekci C-geodézie Komitétu věd o Zemi jako zástupce ČR,  byl  mezinárodním  koordinátorem projektu CI-spojení geodetických sítí,  zástupcem  ČR v geodynamických projektech CERGOP a  vedl studijní skupinu pro přesné určování výšek geodynamických stanic. Dále byl zástupcem ČR v mezinárodním gravimetrickém projektu UNIGRACE zaměřeném na unifikaci tíhových systémů. V  Mezinárodní geodetické asociaci  působil v subkomisi pro Evropu EUREF, v letech 1998 – 2008 byl členem technické pracovní skupiny EUREF, nyní je členem technické skupiny pro Evropskou kombinovanou geodetickou sítˇ. V současné době je předsedou mezinárodní organizace EUPOS® zaměřené na budování a provozování aktivních GNSS sítí ve střední a východní Evropě, delegátem Komitétu pro GNSS Kanceláře pro záležitosti kosmického prostoru OSN a členem znalostní sítě pro určování polohy (PosKEN) EuroGeographics.

Štítky: Osobnost, Georgij Karský


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »