Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý

Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý

satelit.jpg
V prvním díle jsme si definovali 7 dráhových elementů, které určují dráhu tělesa ve Sluneční soustavy. Dnes se podíváme na jiné vztažné soustavy, ve kterých lze popisat dráhu tělesa. Povíme si též, jak jsou definovány elementy drah umělých družic. Na závěr si představíme elementy drah dvojhvězd.

2. Jiné vztažné soustavy

Heliocentrická vztažná soustava není vhodná či dokonce použitelná pro popis pohybu těles, které kolem Slunce neobíhají. Jedná se umělé družice Země a o stelární objekty (zejména dvojhvězdy).

2.1. V případě umělých družic Země jsou vztažnými rovinami rovina zemského rovníku a rovina nultého poledníku. Příslušné veličiny jsou definovány takto:

  1. Okamžik průchodu družice přízemím.
  2. Argument přízemí (perigea) je úhel sevřený směry střed Země- výstupný uzel a střed Země – přízemí.
  3. Délka výstupného uzlu (což je průsečík trajektorie s rovinou rovníku, ve kterém družice vstupuje do severního poloprostoru) je zeměpisnou délkou (východní z.d. je kladná) tohoto bodu.
  4. Sklon je úhel sevřený rovinou trajektorie družice s rovinou rovníku. Je ostrý, pokud průmět družice do roviny rovníku koná pohyb ve smyslu rotace Země.
  5. Hlavní poloosa – definice je táž, jako v předešlém případě.
  6. Číselná výstřednost – definice je táž, jako v předešlém případě.

hd_98800.jpg
2.2. V případě elementů drah dvojhvězd jsou definice elementů odlišnější. Počátek vztažné soustavy se klade do jasnější složky dvojhvězdy. Pojem dráhy není jednoznačný. Zdánlivá dráha hvězdy je průmětem skutečné dráhy na nebeskou sféru nebo přesněji na rovinu kolmou k pozorovacímu paprsku. Skutečná dráha může být relativní nebo absolutní. Relativní dráha je popsána ve vztažné soustavě s počátkem v jasnější složce. (Absolutní dráha je určena ve vztažné soustavě spojené s těžištěm dvojhvězdy.) Elementy jsou pak definovány takto:

  1. Hlavní poloosa a je určována ve vteřinách, při znalosti vzdálenosti dvojhvězdy v astronomických jednotkách, případně v km.
  2. Číselná výstřednost e je definována tak, jako v předešlých případech.
  3. Udává se perioda P v rocích ( nelze ji přímo odvodit z velikosti hlavní poloosy, neboť nejsou známy hmotnosti složek. Hmotnost dvojhvězdy naopak lze určit z hodnoty hlavní poloosy a periody.)
  4. Okamžik průchodu periastrem T (kdy je vzdálenost složek nejmenší).
  5. Poziční úhel Ω výstupného uzlu dráhy. Výstupný uzel je v tomto případě bod, kde dráha slabší složky protíná rovinu kolmou k pozorovacímu paprsku a procházející jasnější složkou, přičemž slabší složka se při průchodu blíží k pozorovateli. Poziční úhel je sevřen deklinační kružnicí a směrem od jasnější složky k výstupnému uzlu, měří se ve smyslu matematicky kladném. Směru k severnímu svět. pólu přísluší poziční úhel 0°.
  6. Délka periastra ω je definována podobně, jako v předchozích případech délka perihélia (přísluní) resp. perigea (přízemí).
  7. Sklon dráhy i je odchylka roviny dráhy od roviny kolmé na pozorovací paprsek. Jeho hodnota je v intervalu <- 90°, 90°>. Záporné hodnoty přísluší dutým úhlům Ω, kladné hodnoty vypuklým.

Reference:
[1] Kleczek J., Švestka Z., Astronomický a astronautický slovník (Orbis, Praha 1963)
[2] Vanýsek V., Základy astronomie a astrofyziky (Academia, Praha 1980)




Seriál

  1. O gravitačním a tíhovém poli - díl první
  2. O gravitačním a tíhovém poli - díl druhý
  3. O gravitačním a tíhovém poli - díl třetí
  4. O gravitačním a tíhovém poli - díl čtvrtý
  5. Definování polohy kosmického tělesa - díl první
  6. Definování polohy kosmického tělesa - díl druhý


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Gravitace


8. vesmírný týden 2017

8. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 20. 2. do 26. 2. 2017. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Planeta Venuše a nedaleký slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. V druhé polovině noci a ráno můžeme pozorovat Jupiter, za svítání také Saturn. Z komet je stále nejlepší večerní 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a tedy vizuálně ne tak pěkná. Z nabídky 100 pozorování máme tento týden výzvu zkusit dvě planetky, jeden zákryt hvězdy planetkou a konjunkci Marsu s Uranem. Na jižní polokouli navíc proběhne prstencové zatmění Slunce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše z rozhledny Mařenky

Venuše na noční zimní obloze z rozhledny Mařenky

Další informace »