Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  IAU 2012 aneb Za světovou astronomií do Pekingu (2)
Veselý Jan Vytisknout článek

IAU 2012 aneb Za světovou astronomií do Pekingu (2)

dsc_0058.jpg Autor: Jan Veselý

Autor: Jan Veselý
První setkání s Pekingem

Po příletu do ještě nočního Pekingu se okamžitě vyřešila jedna malá nejasnost. Kapitánovo hlášení o tom, že je 5 hodin ráno a teplota činí 32 stupňů Celsia, jsem opravdu slyšel správně. Zjišťuji, že ačkoli jsem v těchto krajích poprvé v životě, prostředí vlastně dobře znám. Ve středoevropských zoologických zahradách se to zpravida jmenuje "tropický pavilon". Rozdíl je jen v tom, že tady nejde vyjít ven, abych se nadechl čerstvého vzduchu. Dnešní den měl být především vyhrazen ubytování, registraci na konferenci a průběžné aklimatizaci, ale nakonec se dostalo i na astronomii.

Na letišti se mi připomnělo ještě něco, co důvěrně znám, a právě tady jsem si uvědomil, jak snadno a rychle na to člověk dokáže zapomenout. Zákazy fotografování (tady jedna odbočka: před půl rokem jsem si uřízl ostudu, když jsem se ostrahy v tranzitním prostoru pražského letiště zeptal, zda se tady může fotit, chvíli na mě policisté nevěřícně zírali, a pak ten starší, pamětník, pochopil, na co se to vlastně ptám, ujistil mě, že to už bylo dávno, teď, že můžu fotit co chci, a spolu s kolegyní začal ochotně a pobaveně pózovat). Tady to je nikoli dávno, ale právě teď, a cedule se zákazem jsou výmluvné. Vzápětí fronta u imigrační přepážky. Slečna policistka mě opravdu nepříjemně a dlouho rentgenovala. Očima. Zkoumavá kamenná tvář bez emocí. Když to trvalo chvíli, začal jsem nevědět, kam s očima. Když už to trvalo dlouho, začal jsem se, asi dost připitoměle, usmívat. Když už to trvalo opravdu hodně dlouho, začal jsem usilovně přemýšlet nad tím, že bych se asi měl přestat křenit, protože co kdyby mě slečna kvůli tomu podle fotky nepoznala, nebo to na druhou stranu považovala za provokaci. Když už to trvalo věčnost, a já měl za sebou rekapitulaci života, složité úvahy o tom, jestli na mě slečna zavolá stráž, zatkne sama nebo mě pošle prvním letadlem rovnou zpátky, vrátila mi pas. Nic neřekla, na poděkování a pozdrav vůbec neodpověděla, že můžu jít jsem pochopil nějak sám od sebe.

Ve vlaku. Autor: Jan Veselý
Ve vlaku.
Autor: Jan Veselý
Další zážitky, jak je můžu hodnotit na konci prvního dne, byly vlastně už jen pozitivní. Jízda vlakem z letiště do centra, jízda metrem, které je na technické úrovni, jíž Praha (nejen kvůli naší technické zaostalosti) nikdy nedosáhne. Zajímavé je, že vagóny metra nejsou uvnitř odděleny, takže při troše štěstí, když zrovna není nával, je vidět několik desítek metrů skrz celý vlak. Elektronický informační systém ve vlacích metra ukazuje okamžitou polohu, všechny popisky jsou kromě obrázkového písma vyvedeny také latinkou, hlášení stanic čínsky i anglicky při odjezdu ze stanice, uprostřed mezi stanicemi a při zastavení ve stanici, takže orientace naprosto přehledná a jednoduchá. Při pohledu na mapu pekingského metra, která připomíná spíš mapu českých železnic (pokrývá ostatně skoro stejné území a obsluhuje dvakrát tolik lidí), jsem se původně vylekal, že mě už nikdo nikdy nenajde, ale teď už je jasné, že zbytečně.

S metrem mám spojená ještě dvě pozoruhodná pozorování. Všudypřítomní uniformovaní hlídači mi dávají spíš pocit bezpečí než nepatřičného sledování. Jeden ze zážitků z metra nepostrádal komické rysy. Zatímco policistka usměrňovala dav lidí proudící z metra ven, aby nečinil přešlapy přes žlutou čáru (ačkoli v protisměru zrovna nikdo nešel, takže riziko srážky nehrozilo), já s kolegou Adamem Fišerem z Ostravského planetária jsme se dezorientovaně motali přesně uprostřed a hledali, kterým východem se vydat z metra ven. Samozřejmě, že se na nás čínsky obořila, ale rychle pochopila, že zbytečně, a naopak nám ochotně poradila. Nikdo z hlídačů a policistů, na které jsme se obraceli ještě několikrát, nám neporadil špatně. Ta druhá věc se týká opět klimatu. Když vejdete z ulice do haly či na nástupiště metra, připadá vám, že je uvnitř příjemný chládek. Když pak vystoupíte z klimatizovaného vlaku, zjistíte, že je na nástupišti vlastně strašné vedro. Když ale zase vyjdete ven na "čerstvý vzduch", přece jen pochopíte, že je v metru vlastně příjemný chládek. K metru ještě poslední poznámka: je levné asi i na místní poměry. Jedna jízda s libovolnými přestupy přijde na 2 CNY, tedy asi tak našich 6 korun.

dsc_0052.jpg Autor: Jan Veselý

Autor: Jan Veselý
dsc_0112.jpg Autor: Jan Veselý

Autor: Jan Veselý
Také jídlo je docela levné. Vybíráme restaurace, kde je obrázkové menu. V obou restauracích, které jsme využili, byly u jídel navíc anglické nápisy. Podotýkám, že nešlo o restaurace určené pro turisty z Evropy či Ameriky.Vždycky jsme v nich byli mezi domorodci naprostými exoty. To první jídlo bylo opravdu ostré. Když říkám ostré, tak myslím ostré. Hasil jsem to kolou po každém soustu. Ale bylo to dobré. Večer jsem podle obrázku vybral dobře. Dokonce se mi podařilo pojíst hůlkami všechny trochu větší objekty z talíře, ale rýži jsem zbaběle dobagroval lžící. Doufám, že kolegové, neztratí odvahu a budou i nadále spolu se mnou ochotni "vymetat" čínské restaurace. Už máme jednoho odpadlíka, který, když viděl naše tváře při ochutnávce, vyrazil hledat Macdonalda. Jak to dopadlo, zatím nevím, ještě jsem jej od té doby nespatřil.

Protože pokusy o předčasné ubytování v hotelu selhaly a několik z nás zůstalo bezdomovci až do 14 hodin (od 5 hodin ráno), využili jsme prostředek dne k registraci na konferenci a vyvěšení posterů. IAU GA se koná v China National Convention Centre, tedy sjezdovém paláci. Ten je, jako ostatně prakticky všechno v Pekingu, obrovský. Ačkoli se účastní tisíce astronomů, připadalo mi, že je tam zoufale prázdno. Z občerstvovací haly, kde je zároveň posterová sekce, je to na záchod asi půl kilometru. Snad zítra (vlastně dnes) najdu nějaký bližší. Od hotelu do sjezdového paláce je to asi tři kilometry, tedy dvě stanice metra, nebo půl hodiny chůze okolo olympijského areálu. O tom mám v plánu napsat někdy příště.

3D vesmírný simulátor. Autor: Jan Veselý
3D vesmírný simulátor.
Autor: Jan Veselý
Když se konečně i poslední z nás ubytovali a aspoň stručně osprchovali, vydali jsme se do planetária na návštěvu, kterou vyjednal Dr. Gráf. Jak už jsem psal a asi ještě několikrát psát budu, v Pekingu je všechno velké. I planetárium. Má dvě budovy, nová je celá skleněná. Čtyři sály. V jednom je 3D projekce, diváci sedí v jakýchsi "létajících" strojích, které se během projekce různě vrtí a škubou, protože samozřejmě kličkujeme mezi asteroidy a všelijakým kosmickým smetím. Je to hodně naivní, ale děti to asi mají rády. Jo, a dopadlo to dobře. Další sál je 4D kino se 180° projekcí. Vzhledem k tomu, že ta 3D projekce, kterou jsme zhlédli, byla údajně více astronomická, necháme si 4D, kde to navíc fouká, stříká a "voní", ujít. Další dva sály jsou full-dome projekce, tedy přibližně řečeno digitální planetária. V tom větším je 400 míst, kupole má průměr 23 metrů a kromě digitálního planetária v rozlišení 8K je tam i optomechanický projektor Zeiss. Vzhledem k časové tísni (planetárium zavírá v 17 hodin) jsme se rozhodli navštívit některý z pořadů velkého planetária jindy a narychlo prohlédli interaktivní expozice v obou budovách. Nenašli jsme tam nic převratného. To neznamená, že je to špatné, jen to není nic, co by neměli jinde. Naopak některé části expozice, hlavně ty, které se zřejmě častěji aktualizují, jsou udělány poněkud ledabyle. Například velké obrazy složené z jednotlivých, asi metr širokých pruhů, jsou pověšeny tak, že na spojování dílů k sobě si nikdo moc záležet nedal. Světlo pronikající ze všech stran do proskleného přízemí způsobuje odrazy značně degradující třeba obrazy promítané na televizních obrazovkách. V podzemí je poněkud chaotická expozice kombinující vyřazené planetárium a několik starých pomůcek připomínajících armilární sféry či glóby s kosmonautickou výstavou. Dnes už si Číňané vystačí, s výjimkou panoramatu Měsíce poskládaného ze zmíněných ledabyle pospojovaných pruhů, s vlastní kosmonautikou - tedy modelem jedné družice v životní velikosti, modely (zmenšenými) svých raket a velkými obrazy čínské kosmické lodi, orbitální stanice a kosmonautů obou pohlaví. Podbarveno přehráváním hlasové komunikace mezi kosmonauty a řídícím střediskem. Hledaje východ, objevil jsem v podzemí také restauraci.

Na závěr ještě dva výkřiky. Nevíte někdo, proč jsem si s sebou bral tu větrovku, rolák, mikinu a košili s dlouhým rukávem (naštěstí jen jednu)? A nevíte někdo, v čem budu chodit pozítří, když jsem za první den propotil tři trička?

Cesta se uskutečnila v rámci projektu Spolupráce pro budoucnost finančně podporovaného grantem MŠMT OP VpK reg. číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0035 jehož řešitelem je Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.

Všechny díly:
[1] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (1) - Úvod
[2] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (2) - První setkání s Pekingem
[3] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (3) - Konference a noční Peking
[4] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (4) - Která astronomická témata jsou dnes důležitá?
[5] IAU 2012 aneb Zpravodajství ze světové astronomie v Pekingu (5) - Konec a vzpomínky




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové, specializuje se především na výjimečné úkazy a  výzkum Sluneční soustavy. Velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, výzkumu vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu lidovky.cz. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a čím dál víc i historie.

Štítky: Cestopis, IAU


48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Konjunkce Venuše a Měsíce

Konjunkce Venuše a Měsíce

Další informace »