Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  III. ročník Krausova pochodu - díl první

III. ročník Krausova pochodu - díl první

Baron Artur Kraus
Baron Artur Kraus
Ještě než odtikaly pomyslné hodiny života roku 2009, uskutečnil se v pořadí již třetí ročník Krausova pochodu. Tento pochod pořádá každoročně mezi vánočními svátky a Silvestrem Astronomická společnost Pardubice, aby uctila památku významného pardubického rodáka barona Artura Krause. Ten měl mimo astronomii na přelomu 19. a 20. století i jiné záliby, při nichž dokonce vlastnil mnoho primátů ve střední Evropě. Patřily k nim i lyže, se kterými sjížděl pláně nad Harrachovem.

Cílem Krausova pochodu je vydat se na celodenní túru po zasněženém hřebenu Krkonoš a využít vybraný termín s jasným počasím k pozorování nějakého mimořádného úkazu na obloze. V minulých letech se tak během Krausova pochodu pozorovaly komety 17P Holmes a 8P Tuttle, soumrak zabarvený rozptylem slunečního světla o prachové částice vyvržené erupcí sopky Kasatochi nebo planeta Venuše na denní obloze z nejvyššího vrcholu České republiky. Ani letošní, byť poněkud pochmurnější ročník se astronomickým úkazům nevyhnul.

S Petrem Komárkem, vedoucím pardubické hvězdárny, jsme vyrazili z Pardubic v úterý 29. prosince 2009 autem kolem půl deváté a už v Trunově nás zahalila hustá inverze. Věděli jsme, že k večeru se má navíc přihnat z jihozápadu teplá fronta, tudíž letošní ročník pochodu nebude zcela bez mraků. Jakmile jsme dojeli do Pece, bylo o první potíž postaráno, neboť najít slibné místo k parkování, odkud vám auto neodtáhnou bez toho, že byste neplatili předražené parkovné, bylo skutečně umění. Kdesi jsem zaparkoval, ale i tak jsem měl dost velký strach, načež v půli pěší cesty od auta směrem k centru Pece z Petra bez výrazného šoku vypadlo, že jsem stejně zaparkoval v Úpě. Já, neznalý těchto protáhlých horských městeček, byl rázem překvapen, neboť ještě živě v paměti mi drží vzpomínka na doslova vražednou cestu na Sněžku v červnu roku 2006, kdy jsme si nohy uhnali už nekonečnou cestou ze Svobody nad Úpou směrem do Pece, neboť nám v Trutnově ujel správný autobus...

Cesta do Pece nebyla ve svém závěru vůbec tak zoufalá a navíc místní krásné počasí při vzpomínce na průjezd zamlženým Trunovem slibovalo výborné panoramatické pohledy s bílými inverzními peřinami z těch míst, kam míříme. Vzhledem k předpovědi počasí nebyla jiná možnost, než klesnout na svých cenách a do výše nejvyšší, tedy na Sněžku, se nechat vyvést lenošskou lanovkou. Bláhově jsme ale doufali, že to napadlo nás jediné... Na stanici lanovky čekalo kolem 80 lidí...

Při tom hodinovém čekání, kdy jsme byli doslova zahaleni nechutnými kokony cigaretového kouře od nějakých mladíků, jejichž zlozvyk nejspíše přímo vyzýval k dobytí nejvyššího vrcholu Česka tímto způsobem, Petr zbystřil zrak na výlohu místního bufetu. Spatřil dětské boby, tzv. "podprdelníky", které při správné váze poskytují nebývalý sjezdový zážitek. Ihned vyběhl z fronty a po dvou kusech je zakoupil a schoval do batohu. "To se bude hodit...", řekl vedoucí hvězdárny v Pardubicích. A já už jsem nepochyboval, že skutečně bude.

Dál už se naše líná pasáž pochodu odehrávala na pojízdném laně asi 3 metry vysoko nad zemí, odkud se nám pod kůži kromě zimy zarývaly i první dojmy z krásných panoramatických výhledů. Neustálým "Ahóóój" jsem zjišťoval, jaké národnosti nás míjí v sedačkách na cestě dolů a z olovených respondentů se ozval vždy přibližně jeden z deseti. Mezinárodní to vrchol ta naše Sněžka. Poznámka Petra se pak týkala především kabin, které nás vezly postupně vzhůru. Do Růžohorek to byly klasické bavoráky se stříškou, z Růžohorek potom kabriolety s odkrytým výhledem vzhůru.

Vrchol Sněžky a polský hotel. Autor: Petr Horálek
Vrchol Sněžky a polský hotel.
Autor: Petr Horálek
Dobytý vrchol byl pak ve znamení extrémně silného větru a pohledu na bláhově zrekonstruovaný polský hotýlek. Silné vichřice jej totiž na podzim minulého roku mimořádně zneřádily. Takže jsme pořídili pár snímků a s pohledem na pomalu se blížící teplou frontu od jihozápadu zahájili pochod. Hned první fáze pochodu byla náročná - paradoxně při sestupu. Namrzlá náročnější cesta k vrcholu Sněžky měla i přes své nectné vlastnosti dva proudy lidí (ti co šli nahoru a ti druzí), ovšem jen jeden proud řetězů. Sami si můžete domyslet, jak krutý je boj o svůj úsek řetězu pro přežití sestupu...

Halo pod vrcholem Sněžky. Autor: Petr Horálek
Halo pod vrcholem Sněžky.
Autor: Petr Horálek
Teprve pod vrcholem Sněžky začal být pochod pochodem a konečně i astronomickým. Blížící se fronta totiž přinesla nejdříve slabá vrásčitá cirrovitá oblaka, která každou chvíli nabízela rostodivné halové jevy. Nešlo totiž o jednolitou vrstvu cirrů, tudíž oblaka při svých tvarech lámala svými ledovými krystalky sluneční světlo do krásných patvarů.

Doporučené odkazy:
[1] První ročník Krausova pochodu (rok 2007)
[2] Druhý ročník Krausova pochodu (rok 2008)
[3] O Krausových pochodech na stránkách města Harrachov




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »