Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Moje setkání s astronomií (2): Michal Švanda

Moje setkání s astronomií (2): Michal Švanda

Michal Švanda
Michal Švanda
Někdy jsou "cesty zaprášené a uličky nejasné". Člověk se náhodnou chytne stébla a ani netuší, že drží celé pole. Takto by se nadneseně a metaforicky dalo popsat, jak se k astronomii a k jejímu pro něj součanému odvětví dostal další hvězdář, který nám dnes poví o svých začátcích. O tom, jak se jinak zcela opomíjený objekt na obloze stal jeho obživou, popíše sluneční fyzik a astronom Michal Švanda.

Mgr. Michal Švanda, Ph. D. (* 13. srpna 1980, Havlíčkův Brod), je sluneční fyzik zabývající se zejména dynamickým děním ve sluneční atmosféře, jejích podpovrchových vrstvách a helioseismologií. Po studiích pracoval v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a v Astronomickém ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, od roku 2009 je však dočasně v Německu, kde získal pozici postdoka na Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung v Katlenburg-Lindau. Více informací se o něm dozvíte ZDE. Teď už ale jeho příběh...


Opomíjené Slunce aneb Jak to všechno začalo?

Mé astronomické začátky jsou bohužel poněkud v mlhách. Pamatuji si jen to, že někdy ve věku, kdy děti začínají navštěvovat základní školu, jsem byl poprvé v Praze s rodiči na výletě. Při té příležitosti jsme navštívili pražské planetárium (na nějž jsme narazili úplnou náhodou při procházení Parkem kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešního pražského Výstaviště), kde mi rodiče zakoupili otočnou mapku oblohy, doposud to nepřekonaný nástroj začínajícího astronoma. S její pomocí jsem pak po večerech začal propisovačkou zakreslovat aktuálně viděné hvězdy na poznámkové papírky velikosti asi tak 7×7 cm, a začal si všímat proměnlivosti oblohy. Zájem o astronomii prohloubilo také úplné zatmění Měsíce (o němž si pamatuji jen to, že to bylo v zimních měsících a dávali jej částečně přímým přenosem v hlavní zpravodajské relaci v televizi, takže šlo zřejmě o zatmění z 9. února 1990 a mně tehdy táhlo na desátý rok) a četba knih s astronomickou a kosmonautickou tématikou.

V roce 1993 jsem pod stromečkem našel astronomický dalekohled (stavebnici Astro Cabinet 90) a Hvězdářskou ročenku. V následujícím roce jsem si postavil podle návodu z pražského planetária vlastní dalekohled - brýlák - a ještě o rok později se přihlásil na Letní astronomickou expedici na Hvězdárnu v Úpici. Do Úpice jsem jezdil deset let, později ne jako řadový účastník, ale na pozici odborného vedoucího a poslední dva roky ve funkci hlavního vedoucího odborného programu.

K profesionální astronomii jsem se dostal spíše z lenosti. Už mě nebavilo o letních brigádách stěhovat basy s limonádami při zavážení vesnických samoobsluh nebo čistit naolejované trubky a jinak upravovat materiál a polotovary v zámečnické dílně, ani jezdit jako pomocná síla po zákaznických montážích nerezových zábradlí do bank, fitness-center nebo soukromých vil. Ozval jsem se do Astronomické ústavu AV ČR v Ondřejově a od roku 1999 fungoval v letních měsících jako pozorovatel u slunečního magnetografu. Ve stejnou dobu přišlo přijetí na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy do Prahy a už v té době bylo jasné, na jaký nabízený obor se budu soustředit. Během studií jsem také několik let prováděl na Štefánikově hvězdárně v Praze.

Ještě si vybavuji, jak jsem ve svých astronomických začátcích naprosto ignoroval Slunce jako objekt na obloze a když na Astronomické expedici v létě 1996 přednášel Petr Heinzel referát o vypuštěné družici SOHO a jejích možnostech, nechápal jsem, co může být tak zajímavého na objektu, který je vidět ve dne. Mé přehlížení Slunce došlo až tak daleko, že mi ještě během úplného zatmění 11. srpna 1999 na břehu maďarského Balatonu nebylo vůbec jasné, že je nějaký rozdíl mezi protuberancemi a erupcemi. To vše se mělo změnit už v následujících měsících.

Dnes je mi třicet, opomíjené Slunce se stalo mým živobytím. V současnosti působím na Ústavu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy v Německu na pozici osoby odpovědné za helioseismické inverze v rámci projektu SISI (Seismic Imaging of the Solar Interior) financovaného Evropskou radou pro výzkum, ale uchovávám si vazby na Astronomický ústav AVČR v Ondřejově i Astronomický ústav Univerzity Karlovy v Praze a samozřejmě v rámci možností také na komunitu amatérských astronomů v Čechách.

Michal Švanda


Tak to vidíte. Ještě před 11 lety (téměř přesně k datu vydání tohoto článku) dělalo Michalu Švandovi problém rozlišit sluneční erupce a protuberance, kdežto dnes je - ruku na srdce - uznávaným českým slunečním fyzikem a výborným popularizátorem astronomie (nejen) v tomto oboru. Koneckonců se o tom můžete přesvědčit ZDE. A jakou cestu museli ujít další? Nechte se překvapit příště.




O autorovi

Astronomické začátky

Nepravidelný seriál redakce astro.cz, v němž se můžete seznámit s tím, jak se mnozí známí i méně známí (především) čeští a slovenští astronomové k astronomii dostali. Můžete se tak přesvětdčit o tom, že hvězdářem může být skutečně každý. Stačí se zahledět do nebe...



4. vesmírný týden 2017

4. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 23. 1. do 29. 1. 2017. Měsíc bude kolem novu, uvidíme jej jako extrémní večerní srpek už v sobotu 28. 1.? Večer nás upoutá až dlouho do tmy zářící planeta Venuše a kousek vedle ní i slabší Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Ráno už se dá pozorovat i Saturn. Aktivita Slunce se krátkodobě zvýšila. Na večerní obloze pomalu zjasňuje Enckeho kometa. Planetka Vesta byla v opozici. Z poněkud chudšího přehledu událostí z kosmonautiky připomínáme start Atlasu V a zajímavý problém selhávajících atomových hodin na družicích Galileo. Fantastický snímek měsíčku Daphnis publikoval tým sondy Cassini u Saturnu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2237 - Rosetta (úzkopásmově)

Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Planetka (24814) 1994 VW1 poblíž hvězdy beta Tau

Planetka měla v době fotografování 16.3 mag a pohybovala se po obloze rychlostí 1.23"/min.

Další informace »