Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Ohlédnutí za Jupiterem v Mezinárodním roce astronomie

Ohlédnutí za Jupiterem v Mezinárodním roce astronomie

Jupiter-Cassini.jpg
Rok 2009 se stal Mezinárodním rokem astronomie na návrh Itálie na základě toho, že v roce 1609, tedy o 400 let dříve, byly objeveny Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Tato soustava představuje hned na první pohled Sluneční soustavu, což tomuto objevu dodalo veliký symbolický význam. Poprvé člověk na vlastní oči spatřil, že někde ve vesmíru reálně existuje něco, co velmi připomíná Koperníkův heliocentrický model. Ačkoli do teoretického potvrzení heliocentrismu bylo ještě daleko, tento objev nebylo možné přehlédnout. Historický význam této planety je umocněn její vysokou a stálou jasností a snadnou pozorovatelností jejích 4 měsíců i malým dalekohledem. I začínající astronom-amatér může bez velké znalosti oblohy snadno pozorovat velké množství astronomických úkazů — právě na planetě Jupiteru a jeho měsících. V tomto směru bývá Jupiter astronomy-amatéry, ale i některými popularizátory astronomie poněkud nedoceňován.

Rok 2009 se téměř přesně kryl s obdobím viditelnosti planety Jupiter mezi dvěma konjunkcemi se Sluncem. Podívejme se nyní, co nám přinesl.

Z regionu střední Evropy byl Jupiter hůře pozorovatelný v důsledku nízké deklinace. Maximální výška nad obzorem kolem opozice dosahovala necelých 25°. Přesto se Jupiter stal od července výrazným objektem a terčem pozornosti mnoha astronomů-amatérů.

Členové České skupiny pozorovatelů planet pořídili 17 kreseb dalekohledy o průměru od 8 do 33 cm. Největším dalekohledem byl 33-cm Newton 1:10 Lidové hvězdárny v Prostějově.

090925-191330-VK.jpg
Jupiter 25. 9. 2009. Čas 19:06-19:21 UT.
Newton 330/3110, zv. 311x, Lidová hvězdárna Prostějov.
Jih nahoře, západ vlevo. Kreslil Vladimír Kocour.

Oproti minulým rokům přibylo v České a Slovenské republice také úspěšných astrofotografů. Mezi nimi vynikli především Michal Vajda a Roman Vaňúr ze Slovenska, do té doby málo známí. Michal Vajda dokonce sestavil návod na fotografování a zpracování snímků Jupiteru. Seznam všech fotografů Jupiteru a jejich osobních stránek najdete v odkazech na stránce ČSPP.

Rok 2009 byl také rokem vzájemných úkazů Jupiterových měsíců. Jupiterovy měsíce obíhají v podobných rovinách a všechny přibližně v rovině Jupiterova rovníku. Přesto neleží jejich dráhy přesně v jedné rovině. Avšak dvakrát za oběh Jupiteru kolem Slunce, tedy jednou za 6 let, nastane období trvající zhruba jeden rok, ve kterém mohou měsíce na sebe navzájem vrhat stíny nebo se překrývat. Tyto úkazy umožňují zpřesňovat jejich dráhy, které jsou dodnes známy jen přibližně, a dají se dále zpřesňovat pomocí pozorování přesných časů začátků a konců těchto úkazů, případně jejich geometrie. Geometrie těchto úkazů se většinou v důsledku seeingu a malých úhlových rozměrů měsíců nepozoruje přímo, spíše se měří pokles jasnosti měsíců fotometricky. Ačkoli se takové pozorování principiálně velmi podobá pozorování zákrytových proměnných hvězd, je mnohem obtížnější. Důvodem není jen nedostatek vhodných srovnávacích objektů, vadí i blízkost velmi jasného Jupiteru — a navíc je tu požadavek vysokého časového rozlišení. Metodiku tohoto pozorování popsal p. Jan Mánek ze Zákrytové a astrometrické sekce ČAS v článku Vzájemné úkazy Jupiterových měsíců (PHEMU09). Pozorování těchto úkazů celosvětově koordinuje Bureau des Longitudes v Paříži ve Francii.

V zásadě mohla být jako srovnávací hvězda použita také hvězda 45 Cap (6,0 mag), kterou Jupiter zakryl v noci z 3. na 4. srpna 2009. Ačkoli se to na obloze slabými hvězdami jen hemží, k zákrytům hvězd této jasnosti Jupiterem dochází velmi zřídka. A to jednak díky malému průměru Jupiteru, jednak díky jeho pomalému vlastnímu pohybu. Příští zákryt podobně jasné hvězdy Jupiterem budeme moci pozorovat více než za 100 let.

Pozornost nejen astronomů, ale i široké veřejnosti vzbudil nečekaný úkaz, který oznámil 19. 7. 2009 australský astronom-amatér Anthony Wesley. Tímto úkazem byl dopad meteoroidu nebo malé planetky do atmosféry Jupiteru blízko polární oblasti. Projevil se jako téměř černá skvrna v Jupiterově atmosféře, která se postupně v průběhu přibližně jednoho kalendářního měsíce rozplynula. Impaktovou skvrnu zachytili fotograficky i na kresbách (viz odkazy dole) četní amatéři, především v zemích, které měly příznivější geometrické podmínky k pozorování Jupiteru.

Budoucí rok

V období viditelnosti kolem letošní opozice bude Jupiter pozorovatelný od dubna 2010 do ledna 2011. Díky vyšší deklinaci dosáhne ve střední Evropě výšky až 40° nad obzorem. Nejlepší viditelnost nastane kolem opozice se Sluncem 21. září. V roce 2010 nastane několik konjunkcí Jupiteru s ostatními objekty Sluneční soustavy. O nich, případně o jejich pozorování vás bude informovat Česká skupina pozorovatelů planet na svých stránkách.

Zdroje a odkazy:

[1] Hvězdářská ročenka 2009
[2] Hvězdářská ročenka 2010
[3] Jeremy Perez, kresby Jupiteru s impaktovou skvrnou:
    —  21. 7. 2009
    —  23. 7. 2009 + Callisto a přechod stínu
[4] Charlie Hein, kresba Jupiteru s impaktovou skvrnou:
    —  27. 7. 2009 (publikováno na Cloudynights.com)
[5] Michal Vajda: Planéty farebnou webkamerou - ako to robim ja, (publikováno na Astronomickém fóru)
[6] Roman Vaňúr, osobní stránka: http://astronomyfoto.yw.sk/
[7] Bureau des Longitudes




O autorovi



30. vesmírný týden 2017

30. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 24. 7. do 30. 7. 2017. Měsíc po novu dorůstá k první čtvrti. Jupiter je večer už jen nízko a Saturn je za soumraku nad jihem. Nad ránem je Neptun nad jihem, Uran na jihovýchodě a nízko na severovýchodě jasná Venuše. Aktivita Slunce je opět nízká, skvrna zapadla. Přelety ISS budou tento týden vidět už i večer. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na maximum meteorického roje Delta Akvaridy. K ISS by měla odstartovat kosmická loď Sojuz MS-05.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Trojice galaxií v Draku

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2017 obdržel snímek „Trojice galaxií v Draku“, jehož autorem je Jan K. Žehrovický. Souhvězdí Draka nenalezne na obloze každý. A to je to přitom souhvězdí velmi velké, nebo spíše dlouhé, obtočené okolo Velké a Malé Medvědice. Dokonce je viditelné po

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Další informace »