Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Ohlédnutí za legendárními expedicemi (18. díl)

Ohlédnutí za legendárními expedicemi (18. díl)

Z expedice 1972. Autor: Miroslav Šulc.
Z expedice 1972.
Autor: Miroslav Šulc.
Vzrůst aktivity  brněnské  MS pod personálním vedením V. Nečase a vědeckým řízením V. Znojila díky zvýšení počtu členů v předchozím letech (20 řádných a 11 kandidujících) pokračoval a spěl do vrcholu. Díky tomu mohla být uspořádána v r. 1972  16. celostátní expedice (27. dle BD) s třetím pokusem o souběžná radarová a optická pozorování.  Podílel se na ní AsÚ ČSAV v Ondřejově (J. Grygar a M. Šimek), MS ČAS (M. Šulc), LHaP v Brně (Z. Mikulášek, V. Nečas, V. Znojil), hvězdárna, resp. Šroubárna Ždánice a LH v Úpici.  Expedice se konala ve dnech 6. - 20. 8. na základně Ondřejov -  Rápošov (obec cca 20 km JZ od Kutné Hory; stanice byla asi 1 km od Rápošova severně na kótě 516 m) a podle jmen obcí obdržela název RAPONDEX.

Vedení expedice se ujal  J. Grygar, pozorovací skupiny v Ondřejově vedli Z. Mikulášek (vizuální pozorování), Z. Štorek z Kladna  a V. Znojil (teleskopická  pozorování - skupiny D1 a D2), za provoz radaru ručil Ing. Miloš Šimek (AsÚ), operátorem radaru však byl Vladimír Velička z Brna, který se jel již předběžně na tuto práci zaškolit. Stanici u Rápošova jsem řídil já (včetně skupiny D4) a V. Nečas (skupinu D3). Pozorovatelé meteory zakreslovali do kopií Gnómonického atlasu (vizuální skupina) resp. mapek z atlasu Bonner Durchmusterung (teleskopičtí pozorovatelé). Mapky, jak jinak, připravil V. Znojil. Kromě radarových a optických pozorování probíhala nezávisle v režii AsÚ ještě dvoustaniční pozorování fotografická a pozorování celooblohovými komorami. Dr. Anton Hajduk z Bratislavy měl nasazeny vlastní pozorovatele s programem dvojstaničního pozorování meteorických stop se zakreslováním.

Brněnská skupina vyrazila 5. 8. ždánickým nákladním autem, vlekoucím obytný přívěs. My jsme jeli na korbě auta; protože moc foukalo, stáhl jsem plachtu a lidé se začali dusit, zejména Antonín Pliska z Drnovic, kterého jsem s úspěchem ošetřil cukrem pokapaným etherem (ten byl kupodivu součástí příruční lékárničky). Kolem půl jedenácté jsme dorazili na kótu 516, vypřáhli přívěs a vyložili jsme materiál, načež jsme jeli do Ondřejova, zanechávajíce na místě ostrahu a tučnou (nebo gravidní?) zmiji.

6. 8. jsme se vrátili do Rápošova a nalezli J. Žižku kopajícího „robertka“ poté, co vykopal polívkovou jámu. Dívčí osazenstvo stanice - Daniela Prokešová a Marcela Rozsívalová, obě z Brna - podniklo delší výlet a přineslo první dávku hub. Jedna pracovní skupina dotvořila „robertka“ na vysoké úrovni, druhá stavěla igelitový kryt pro kuchyni, který nakonec sloužil jen jako kryt pro motorku. Noc byla „propozorována“.

7. 8. Dopoledne se zpracovávalo, Miloslav Losos z Brna se ohlásil „marod“, dívky donesly další dávku hub, František Žďárský z Ondřejova vozil vodu (údajně znečistěnou naftou) a dojedli jsme zbylé potraviny. Noc byla jasná.

8. 8.  odjel M. Losos na ošetření do Kutné Hory. Z Ondřejova přijeli Dr. Z. Horský (tajemník  ČAS), Dr. A. Hajduk (měl ve svém programu u nás Ladislava Hrice z Banské Bystrice) a paní Havelková. Přivezli různý materiál včetně teodolitu, se kterým jsem se později naivně snažil měřit polohu stanice podle hvězd. M. Losos se vrátil s diagnózou angíny a než stačil odjet domů (9. 8.), infikoval další tři osoby. Noc byla „pozorovací“, ale s oblačností.

9.8.  Po obědě (špagety uvařené F. Žďárským) šli skoro všichni na výlet, já jsem pak s L. Hricem měřil úhel mezi směry ke kostelu a geodetické značce označující kótu. Zatím výletníci po cestě zabloudili, koupali se, navštívili zříceniny představované příkopem a došli k závěru, že se nevrátí včas. V kterési hospodě se setkali s lesníkem, jenž sdělil, že náš tábor pozoroval s větroně a že táboříme na pozemku St. lesů, tudíž povolení k táboření, vydané jiným úřadem, je neplatné.  I když se výletníci vrátili pozdě, nadával jsem jim jen nepatrně. Začátek pozorování se stihl.

10. 8. Po obědě v hospodě většina lidí odešla do terénu, resp. odjela do Ondřejova, zbylé jsem učil hrát hru matematiků - taroky. Mezitím přivezl Z. Štorek z Ondřejova Michala Šustka z Brna v podrážděném stavu z ondřejovských poměrů, pro něhož však nebylo místo ve stanu, i spal pod širou oblohou.

11. 8. Dopoledne V. Nečas a M. Šustek šli do hospody, přivezlo je auto s diplomatickou značkou. Odpoledne přecházela studená fronta s vichřicí, pojmenovanou námi „Jožka“; kupodivu stany vydržely. Nicméně ve 21 h 30 minunt začalo pozorování.

Z expedice 1972. Autor: Miroslav Šulc.
Z expedice 1972.
Autor: Miroslav Šulc.
12. 8. jsme byli vzbuzeni hlukem traktoru, který zcela obryl naši březovou remízku, čímž vznikly obavy, jak se dostane přívěs při odjezdu zpět na silnici.  Skupinka lidí odešla na zříceniny Sionu. Po cestě F. Žďárský skákal přes pětimetrovou kaluž, místo přeskoku však do ní spadl, i sušil se po cestě v paprscích Slunce. Přes ztrátu orientace bylo Sionu dosaženo. Pak se spěchalo do Malešova i za pomoci „motostopu“, což skutečně výletníci stihli pouhou minutu po odjezdu vlaku. Kromě L. Hrice, který mi nepodléhal a mohl si dovolit čekat na další vlak, pádili ostatní do tábora. F Žďárský úspěšně stopoval a po dojezdu do tábora organizoval  se svou mašinkou kyvadlovou dopravu výletníků domů. Nicméně noc byla špatná a po půlnoci se rozpršelo.

13. 8. byl docela obyčejný den s návštěvou rybníku a sběrem hub. Večer jsem se snažil měřit horizontální souřadnice asi 20 hvězd, což byl ovšem naprosto zoufalý pokus.

14. 8. byl k obědu „poridž“ jen průměrné chuti, který však L. Hricovi nechutnal vůbec. Večer začal boj o židle, musel jsem s V. Nečasem provést inventarizaci, naštěstí se na všechny pozorovatele po židli dostalo. L. Hric při pozorování usnul.

15. 8. odpoledne nás navštívili J. Grygar, člen korespondent ČSAV Vladimír Guth a M. Šimek. Zatímco skupina D4 návštěvu pohostinně přijala, skupina D3 je ani nepozdravila, vůbec se tvářila neurvale a dívky přímo utekly. Byl jsem smuten. Když se dívky vrátily, tak jedna z nich našla kůži zmije, což byla expediční trofej. Pak se vydaly na ostružiny a přinesly plný „ešus“. Skupina D3 měla také plný ešus - do okurkového salátu se jim nachytal rozličný hmyz včetně můr. - V noci přešla další fronta s větrem a deštěm.

16. 8. se skupina D4 + 2 vydala do Kutné Hory. Zde byly navštíveny různé pamětihodné objekty. Ve Vlašském dvoře pozlobil M. Šustek průvodkyni nadměrným mluvením, což si nezasloužila, neboť úrovní výkladu by překonala všechny demonstrátory brněnské hvězdárny.

17. 8. bylo počasí stále nechutné. Kolem 10. hodiny jsme čtyři vlezli do přívěsu a hráli taroky s takovou vehemencí, že jsme museli být krmeni M. Rozsívalovou a F. Žďárským. Vydrželi jsme hrát 8,5 h.  Mezitím za J. Žižkou přijel jeho otec, vyzvedl jej ve zbraslavické hospodě a odvezl domů. Teprve později se zjistilo, že šlo o omyl . Tuto noc se rozjasnilo až po půlnoci.

18. 8. byl docela obyčejný den s chladným počasím, večer s přerušovanou oblačností s definitivním zatažením.  

19. 8. byl zpracováván zbylý materiál, začalo se s pomalou likvidací tábora a redukcí stanů.

D4 se večer shromáždila u dívek, D3 utekla do Zbraslavic, ale bez vedoucího. V 1 h ranní nás Rozsívalová vykázala, neboť v naší přítomnosti odmítala spát.

20. 8.  p. Kuchař odvezl Slováky a Vladimíra Přibyla do Ondřejova, pro ostatní přijelo ze Ždánic hasičské auto (bez jízdního rozkazu). Ihned po odjezdu začaly pod plachtu pronikat výfukové plyny, což „odnesl“ V. Nečas, i byl mu podán již osvědčený ether. Do Brna jsem dojeli po 18. hodině, přičemž jsem zjistil že jsme dovezli více přikrývek, než s kolika jsme odjeli z Brna.

V. Nečas obdržel dar od L. Kohoutka, který věnoval ze zahraničí nejlepšímu pozorovateli expedice. Vykázal totiž 43 h 40 minut aktivity (průměrná pozorovací doba skupin činila téměř 49 h).

Průběh expedice v Ondřejově popsal V. Velička.

6. 8. se dostavil M. Šustek z Rápošova ve velmi vzrušeném stavu, neboť se mu zde nelíbilo. Byly sbíjeny stolky pro zapisovatele; pro nedostatek hřebíků byly staré rezavé narovnávány. Pozorování začalo v 20 h 52 minut.

7. 8. o půl desáté byli pozorovatelé probuzeni strašlivým řevem z úst Zdeňka Mikuláška (novopečený zaměstnanec brněnské hvězdárny) a V. Znojila, což bylo analyzováno jako „budíček“. Při zpracování se ukázalo slabost skupiny D2, ve které napozoroval M. Šustek 28 meteorů z celkového počtu 49. V. Znojil při zpracování přiměl Z. Mikuláška, aby přepsal oměřovací protokol pro chybu, jejímž původcem postižený snad ani nebyl. Večer J. Grygar četl pozdravný dopis od L. Kohoutka, obsahující také pozoruhodnou koláž protokolu a mapky. Bylo zpozorováno, že modré stany přitahují okřídlené mravence, kteří se nedali vyhnat, naštěstí odletěli sami.

Z expedice 1972. Autor: Miroslav Šulc.
Z expedice 1972.
Autor: Miroslav Šulc.
8. 8. se nemohl Z. Mikulášek chvíli dohledat v noci zakreslených meteorů, domníval se, že je kreslil do cizí mapky. Skupina osob vedla debatu, která začala gastronomií a skončila matrimoniologií. Večer byla spatřena dvě UFO, z nichž jedno se rozpadlo na šest dílů (kdo však čeká záhadu, má smůlu). Pak se pozorovalo do 23 hodin, načež se zatáhlo, i byly přezpívány všechny meteorářské písně. Kolem 1 h 30 minut začalo pršet.

9. 8. se po obědě pozorovatelé rozprchli, zato večer se konalo již třetí srocení létajících mravenců na modrých stanech s hustotou (podle Z. Mikuláška) 10 – 25 na čtvereční decimetr. Do tábora se dostavil Josef Boldiš a v 21 h 30 minut bouře.

10. 8. probíhala individuální zábava, jen J. Boldiš, Jan Hollan a V. Znojil děrovali data na děrnou pásku. V noci bylo jasno.

11. 8. odpoledne přišla bouře s větrem (stejně jako u Rápošova), J. Boldišovi spadl třikrát stan a ostatní se málem třásli strachem z téže pohromy. Navečer se vyjasnilo a dostavili se dva redaktoři z „Mladé fronty“, kteří vyslýchali J. Grygara a V. Veličku (toho i fotografovali) včetně dalších pozorovatelů. Noc byla jasná.

12. 8. byl den nezajímavý, jen několik lidí si udělalo s J. Grygarem výlet do Rápošova.

13. 8. bylo strašné horko a tak šlo několik lidí k rybníku. Několik nešťastníků šlo na večeři do hospody („U Vávry“?), což odnesli zažívacími potížemi a Milan Litavský prasklým žaludečním vředem (?), takže musel být v noci dopraven na ošetření.

14. 8. vyšel v Mladé frontě článek „Jak počítat hvězdy“. Byl kromě neodborných formulací zajímavý i tím, že přisoudil pozorovatelům, v rozporu se skutečností, misogynní postoje.

15. 8. byla střídavá oblačnost, večer napozorováno kolem 30 meteorů, začalo se blýskat a tak se balilo.

16. 8. po večeři vnikl do jídelny Jan Hollan z Brna a řval, že mu Martin Čelko ze Žiliny dodal protokol s chybami, což prokládal četnými vulgarismy, takže se kuchařsky strachy krčily v kuchyni. Uklidnil ho Z. Mikulášek hovorem na jiné téma. Večer bylo zataženo, pak se rozjasnilo, pročež se stavěly binary, načež se ihned zatáhlo.

17. 8. se konala exkurze do oddělení MPH. V 15 h 40 minut se dostavil redaktor z Čs. rozhlasu natáčet pořad do „Meteoru“. Z. Mikulášek obstaral část populárně vysvětlující, V. Znojil odborně meteorickou, J. Grygar vzpomínkově srovnávající a V. Velička radarově-teoretickou se zvukovou kulisou vysílajícího radaru. (toto jsou Veličkovy formulace!). Po večeři byly ještě reportérovy přezpívány meteorářské písně a nahrána výzva posluchačům, aby se hlásili u brněnské hvězdárny. J. Grygar, Z. Mikulášek aj. pak skládali písně nové.

18. 8. dopoledne bylo složeno několik dalších písní, včetně písně kuchařkám. Odpoledne za odporného počasí přednášel V. Guth o historii meteorické astronomie. Večer byla kuchařkám předána vařečka zdobně vyřezaná Zdeňkem Štorkem a ozdobená barevnými dálnopisnými páskami.

V noci se brzy zatáhlo, 00 h 30 minut se vyjasnilo, tudíž vyhlášen poplach, po němž se opět zatáhlo a v 01 h 45 minut dal V. Znojil příkaz k balení.

19. 8. začali ujíždět někteří pozorovatelé, včetně V. Veličky, takže o průběhu likvidace tábora nebylo nic zaznamenáno.

Expedice byla po pozorovací stránce celkem úspěšná, na každé stanici se pozorovalo 11 nocí (ale ne stejných) a získáno bylo 2744 zákresů 2151 teleskopických meteorů a 1397 zákresů 921 meteorů vizuálních. Expedice se aktivně zúčastnilo 32 osob včetně operátora radaru. Po sloučení dat s materiálem expedice 1973 byly výsledky publikovány.

Poznámka: Bylo to patrně na této expedici, kdy se podařilo V. Veličkovi vykázat z radaru zástupce ředitele hvězdárny p. Ing. Rajského; když se mu tento představil, odpověděl oslovený: „Těší mě, Velička. Tady nemáte co dělat.“ Kupodivu to bylo zhodnoceno „napadeným“ velice kladně.

Všechny díly:




Seriál

  1. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (1. díl)
  2. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (2. díl)
  3. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (3. díl)
  4. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (4. díl)
  5. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (5. díl)
  6. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (6. díl)
  7. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (7. díl)
  8. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (8. díl)
  9. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (9. díl)
  10. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (10. díl)
  11. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (11. díl)
  12. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (12. díl)
  13. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (13. díl)
  14. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (14. díl)
  15. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (15. díl)
  16. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (16. díl)
  17. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (17. díl)
  18. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (18. díl)
  19. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (19. díl)
  20. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (20. díl)
  21. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (21. díl)
  22. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (22. díl)
  23. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (23. díl)
  24. Ohlédnutí za legendárními expedicemi (24., závěrečný, díl)
  25. Ještě o krmítku...


O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.

Štítky: Vladimír Znojil, Zdeněk Mikulášek, Luboš Kohoutek, Jiří Grygar, Meteorické expedice


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »