Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Paranal - továrna na vědu

Paranal - továrna na vědu

P4020013_.jpg
Plošina na hoře Paranal,
kde jsou umístěny
čtyři osmimetrové dalekohledy
a dvoumetrové
doplňkové teleskopy.
V loňském roce se odehrál mimořádný nebeský úkaz - po 122 letech nastal přechod planety Venuše přes Slunce. Tento jev přivedl oddělení pro styk s veřejností z ESO (Evropské jižní observatoře) na myšlenku spojit nad jedním cílem studenty i veřejnost celého kontinentu - všichni se mohli pokusit pomocí vlastního pozorování stanovit přesné času dotyků Slunce a Venuše. Tyto časy se pak posílaly do ESO, a každý se mohl dovědět, jak přesně by určil astronomickou jednotku. V rámci tohoto projektu Venus Transit 2004 byla také vyhlášena soutěž o nejlepší video. A odměna: Pobyt na observatoři Paranal v Chile. Návštěvu vyhráli na prvním místě soutěžící z Británie (ti však nakonec nejeli vzhledem k pracovnímu vytížení), druhé místo připadlo týmu z Polska. Na třetím místě se umístil snímek Venus in Sole Visa, kterou vytvořili manželé Renata a Martin Lhotákovi a Robert Smolík, všichni výtvarníci - scénografové loutkového divadla a členové občanského sdružení Lodžie. Aby se z jejich cesty mohla potěšit i česká veřejnost, mohla jsem odjet s nimi a natočit o ní dokument.

Observatoř uprostřed pouště

Cesta je samozřejmě dlouhá a únavná. Nejdříve se musí letadlem z Prahy do Paříže, pak z Paříže do Santiaga de Chile, kde se obvykle přespí, ale pak se zase pokračuje ze Santiaga na sever do Antofagasty. Dále se jede autobusem či terénním autem sto třicet kilometrů na jih pouští Atacama, z toho více než polovinu po prašné a zdevastované silnici, využívané důlními společnostmi. Cesta je hodně drkotavá, takže všichni jsou nakonec rádi, že dorazili na místo.

P4020018_.jpg
Výherci s České republiky

a z Polska si prohlížejí plošinu.

Na observatoř uprostřed pouště se musí dovážet úplně všechno - včetně vody. Každý den sem přijíždí dvě až tři cisterny. Voda je vzácný zdroj, proto se musí okamžitě hlásit každý únik vody a každý kapající kohoutek.

I elektřinu pro dalekohledy, přístroje a dílny musí vyrobit zdejší dieslové agregáty. Naftu také přivážejí několikrát do týdne cisterny. Elektřina se pak vede podzemními kabely až na vrcholek, kde ve výšce 2600 metrů stojí čtyři osmimetrové dalekohledy. Společně se jim říká VLT (Very Large Telescope), tedy hodně velký dalekohled. Každý z nich však má ještě své vlastní jméno v jazyce kmene Mapuche, který žije na jih od Santiaga u řeky Bio-Bio: Antu - Slunce, Kueyen - Měsíc, Melipal - Jižní kříž a Yepun - Venuše. "Paranal je největší observatoří na světě," může hrdě konstatovat Jason Spyromilio, její ředitel.

Až donedávna byli vědci, technici i návštěvy ubytováni v nepříliš pohodlných obytných kontejnerech. V devadesátých letech byl vybrán návrh pro stavbu rezidence a kanceláří, budova byla dokončená před čtyřmi lety. Přijíždějící návštěvník ale rezidenci v podstatě vůbec nevidí. Stavba je totiž zanořena do terénu, a vyčnívá jen skleněná kupole. Plochá střecha je zahrnuta stejným kamením, jakého jsou spousty v okolní poušti. Ze země vyvstává jen jižní a západní průčelí, aby poskytlo výhled z pokojů, kanceláří a jídelny směrem k Tichému oceánu. Impozantní kruhová vstupní hala je třicet pět metrů široká a sahá čtyři patra do podzemí - a dole, obklopený rostlinstvem a palmami, se k všeobecnému překvapení nachází krásný bazén.

Vědci mají pohodlí

P4020052_.jpg
Vstupní hala
ubytovacích prostor
na Paranalu
V křídlech budovy jsou umístěny jednolůžkové pokojíky, vybavené vším potřebným: kromě postele též stolem, ledničkou s pitím a koupelnou s toaletou. Vodu si musí každý nosit neustále s sebou - horko tu není velké, ale vlhkost vzduchu je nesmírně nízká. Někdy klesá až na pět procent, takže se jazyk lepí na patro a tělo se rychle dehydratuje.

Celkem se na Paranalu zdržuje kolem dvou set lidí. V technickém oddělení jich je asi šedesát, ve vědeckém provozu asi padesát, a asi sedmdesát až osmdesát lidí pracuje na základě smlouvy v různých službách, jako je ostraha, údržba, nebo stravování.

Ostatně - jídlo je tu skvělé a zadarmo. Při ubytování každý obdrží průkazku, která slouží i ke vstupu do krásné jídelny. O stravování se stará specializovaná chilská firma. Každý den se připravují čerstvá jídla, peče se chleba a housky, zdobí dezerty. Vybrat je možno z několika jídel, včetně vegetariánského. A zmrzlinu si může každý natočit sám dle libosti. Pestrost musí být zaručena, protože nejbližší další restaurace je odsud vzdálená 130 kilometrů. Takové skvělé stravování má však svoji stinnou stránku. "Momentálně probíhá studie, protože se zdá, že největším problémem, který tu máme, je nadváha," říká Karen Vallejo, která tady má na starosti logistiku. "Evidentně jsme rozmazlení, a tak se nám ukládá tuk." Proto je také součástí komplexu tělocvična a posilovna. Vědci mohou využívat i saunu, kino, nebo hudební místnost. To vše slouží k tomu, aby se po dlouhých hodinách duševního vypětí odreagovali. Pak mohou opět podávat náležitý výkon.

Neobvyklý systém práce

P4030071_.jpg
Obrazovky v operačním centru
Zdejší pracovní systém je totiž nataven tak, že z každého dostane maximum. "Novou věcí, která byla vyvinuta na observatoři Paranal a v Evropské jižní observatoři, je systém takzvaných servisních pozorování," vysvětluje Stanislav Štefl, který nyní pracuje na Paranalu jako člen mezinárodního vědeckého týmu ESO. "To znamená, že astronomové z celého světa, většinou v týmech, předkládají projekty ke schválení Evropské jižní observatoře. Evropská jižní observatoř potom vybere projekty, které se uskuteční, astronomové dodají další vlastní materiály, aby se projekt mohl realizovat - jsou to v podstatě určité typy programů, které řídí přístroje a dalekohledy při jejich pozorováních."

Úkolem astronomů, kteří přijdou na noční službu, je vybírat projekty, na které se provádějí pozorování v danou noc, a to podle podmínek, které existují. Systém servisních pozorování tak zajišťuje, že data pro projekt jsou získána za těch nejlepších podmínek a nejsou vázána, jako dříve, na konkrétní datum, kdy astronom přijede na observatoř. Někdy ale na Paranalu vůbec nemusí být.

Existují totiž dva typy projektů. Jednak se pozorování dělají v servisním módu, kdy tu astronom není, ale komunikuje s příslušným oddělením v Garchingu. Nebo je tu tzv. visitors mode, což znamená, že když navštěvující astronom přijede na observatoř, ujme se ho jeden z astronomů na denní službě, předá mu během prvních dvou dnů potřebné instrukce, pomůže mu připravit programy (tzv. Observation Blocks) pro pozorování a uspořádá pro něj například exkurzi k dalekohledu. Pokud je potřeba, seznámí ho s nočním astronomem, a to hlavně tehdy, je-li potřeba probrat věci, které sám dobře nezná. Navštěvujícího astronoma však zcela předá nočnímu astronomovi až večer před pozorováním.

P4020027_.jpg
Výherci uvnitř kupole
s dalekohledem debatují
se Stanislavem Šteflem (vlevo)
Naše výherce také velmi udivilo, že astronomy už u dalekohledů nenajdeme, ale že pracují pouze v řídícím centru. Žádná romantika v přímém pozorování hvězd. V řídícím sále observatoře Paranal jsou různé boxy, ze kterých se obsluhují čtyři velké osmimetrové dalekohledy. V dalších boxech pracují lidé, kteří třeba archivují data, takže pro astronoma je spíše výjimečné, aby viděl dalekohled, za kterým přijede pozorovat. Prostor v kopuli je vyhrazen pro techniky, kteří jsou zodpovědní za stav dalekohledů a přístrojů, kterých je tam dnes již třináct - i když ne všechny se nacházejí přímo v kopulích. Astronom se k dalekohledům dostane jen po předchozí dohodě s vedoucím technického týmu.

Astronomové ESO na Paranalu tedy určitou část svého času věnují jiným projektům, další část svému vlastnímu výzkumu. Tento poměr může být podle smlouvy různý: třeba 80:20, nebo 50:50.

Z čiré romantiky se stává práce jako na běžícím páse. "Většinou přijíždíme na turnusy, které trvají sedm dnů. Buď tedy na noční službu, nebo na službu denní," uvádí Stanislav Štefl. "Doba, po kterou astronom pracuje na službě, se mění v závislosti na ročním období. To znamená, že třeba nyní, když přichází zima, se zkracuje pracovní doba, po kterou pracují denní astronomové, prodlužuje se noc, ovšem to znamená, že ta práce je náročnější pro noční astronomy. Za noc ale získají více dat, takže denní astronomové musí udělat více práce za kratší dobu."

Únava i nadšení

Na vycházky do okolí nezbývá vůbec čas. Únava tu sedá na každého. Přesto jsou všichni plní nadšení. Například další člen mezinárodního vědeckého týmu ESO na Paranalu, Markus Hartung, říká: "Alespoň po určité období svého života pracujete s tou nejlepší technikou a na místě, kde cítíte, že jste na samotné špici. Je to samozřejmě vzrušující, i když někdy velmi vyčerpávající."

Není proto divu, že podle kritérií, které byly na efektivitu vědecké práce vyvinuty hlavně ve Spojených státech, je Paranal dnes nejproduktivnější observatoří na světě a vykazuje mnohem lepší výsledky než observatoře v USA. S. Štefl uvádí důvod: "Pro zařízení, do kterého bylo investováno tolik peněz - a jsou tady opravdu nejmodernější technologie - je tento systém práce nutný."

Očekává se také, že množství překvapujících vědeckých výsledků ještě přibude. V současné době se rozbíhá práce interferometru, který je součástí celé observatoře a který kromě čtyř obřích dalekohledů využívá ještě další pomocné pohyblivé teleskopy. Každý den je na této hoře výzvou. Stále přicházejí nové experimenty. Navíc se současné přístroje již nahrazují dokonalejšími přístroji druhé generace, které umožní další převratné objevy.

Ale nenastává v tak uzavřeném prostoru problém zvaný ponorková nemoc? "Žijeme tu v jedné komunitě, takže každý musí být velmi pružný," poskytuje návod Karen Vallejo. "Musíme se přizpůsobit a snažit se být tak tolerantní, jak to jen jde. Chováme k sobě úctu a respektujeme různé povahy, různé národnosti. Naučili jsem se tu žít velmi kosmopolitně."

Ani Jason Spyromilio, ředitel observatoře Paranal, v tom žádnou potíž nevidí: "Myslím, že komunikace není problém. Lidé si nadšeně vyměňují své představy a sdělují své výsledky. Pracovat v takovém prostředí je vždy potěšením. Nemusíme před sebou nic tajit, nejde tu o obchod, zůstává jen přirozené potěšení z objevování a dělení se o poznatky se svými přáteli."

Chile - země astronomie i jiných zážitků

Ostatně v izolaci na Paranalu se vědci nacházejí zhruba jeden týden. Dva týdny je maximální délka pobytu povolená předpisy ESO, pak musí astronom nejméně na dva dny dolů alespoň do Antofagasty. V praxi se délka turnusu pohybuje právě mezi jedním a dvěma týdny, pak se astronomové vracejí na týden zpět do Santiaga, kde žijí jejich rodiny. V tomto moderním a bouřlivě se rozvíjejícím městě sídlí také chilské ústředí Evropské jižní observatoře.

V Chile jsme pobývali jen několik dnů, přesto mohu říci: Je to krásná země s milými a ochotnými lidmi. Chilané jsou rození herci - pokud jsme je požádali, aby nám pro náš film ukázali, jak pracují, nesetkali jsme se z žádným zaváháním. Možná pro tuto schopnost spolupráce sem tak hojně přichází zahraniční kapitál.

Svérázným zážitkem je ovšem cesta městským autobusem. Ten sice má své zastávky a snad dodržuje stanovenou trasu, ale zamávat na něj můžete kdekoli - někdy zastaví, někdy ne. Podmínkou však je vždy se pevně držet. Styl jízdy je naprosto drastický, systém brzda - plyn. Prý se ale i na to dá zvyknout.

Česká republika zatím není členem ESO, proto na observatořích v Chile bylo nejspíš více návštěvníků od nás než vědců. Doufejme jen, že se tato situace brzy změní.

Ing. Šárka Speváková je dramaturgyní magazínu vědy a techniky Popularis. Speciální vydání o observatoři na hoře Paranal je možné shlédnout na internetových stránkách www.popularis.cz, archiv - astronomie.

Autorem fotografií je Robert Smolík.




O autorovi



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Lunární X

Další informace »