Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Reportáž: Konference Americké astronomické společnosti nejen o gravitačních vlnách

Reportáž: Konference Americké astronomické společnosti nejen o gravitačních vlnách

LIGO detekoval gravitační vlny ze slučujících se černých děr.
Autor: LIGO, NSF, Aurore Simonnet (Sonoma State U.)

Americká astronomická společnost pořádá svá pravidelná setkání zaměřená na různé oblasti astronomie, astrofyziky a kosmické fyziky, jež pokrývají jednotlivé tematicky zaměřené divize. V prvním dubnovém týdnu probíhá ve floridské Neapoli setkání (patnácté v pořadí) na téma "High Energy Astrophysics". Přinášíme reportáž z nejzajímavějšího dění na konferenci od Vladimíra Karase, ředitele Astronomického ústavu AV ČR.

Bylo by obtížné vybrat jedno či dvě nejzajímavější témata, protože se v této oblasti děje mnoho zajímavých objevů, které přinášejí principiálně nové poznatky o vesmíru jako celku (temná hmota a temná energie), o jednotlivých objektech v něm obsažených (galaxie a hvězdy, exoplanety, neutronové hvězdy a černé díry, kvasary a mikrokvasary, ...), fyzikálních procesech (vznik kosmického záření, urychlení hmoty ve výtryscích) a nových metodách a přístrojích (kosmický dalekohled JWST, pozemní 30 metrový teleskop, detekce gravitačních vln z vesmíru, budoucí nástupce rentgenového satelitu Chandra), atd. atd.

Přednáška na téma gravitačních vln na konferenci Americké astronomické společnosti 2016. Autor: Vladimír Karas.
Přednáška na téma gravitačních vln na konferenci Americké astronomické společnosti 2016.
Autor: Vladimír Karas.
Je pochopitelné, že tentokrát se velké pozornosti těší příspěvky věnované budoucím experimentům směřujícím k zachycení gravitačních vln a interpretaci jejich astronomického kontextu. Po nedávno oznámené první přímé detekci signálu vyvolaného splynutím dvou černých děr kdesi ve vzdálenosti 400 Mpc od Země (červený posuv z=0,09) nyní tým kolem interferometrického detektoru LIGO odhaduje, že bude potřeba alespoň stovka dalších pozitivních měření, než bude možné upřesnit vývojovou linku vedoucí ke splynutí černých děr. V současnosti spolu soupeří hypotéza o dvojhvězdném původu kolidujících černých děr s alternativou hovořící o srážkách probíhajících ve velmi hustých hvězdokupách. Změřené hmotnosti černých děr dosahují řádu třicetinásobku hmotnosti Slunce (přesněji řečeno 29 resp. 36 hmotností Slunce), což svědčí o tom, že měly pravděpodobně svůj původ ve velmi hmotných dávných hvězdách s nízkou metalicitou, jaké se již v dnešním vesmíru netvoří.

Ani po mírném naléhání z auditoria referující neprozradila, kolik dalších detekcí již nalezl tým ve svých datech z již uskutečněného měření - analýza dosud není dokončena. Kromě postupného zlepšování citlivosti již existujících interferometrů se vkládají velké naděje do (již zahájené) konstrukce nové soustavy LIGO India, která by měla být uvedena do provozu kolem r. 2020. Současná detekce z více soustav rozmístěných po zemském globu umožní určit velmi přesně pozici zdroje na obloze, a tím poskytne šanci dohledat protějšky těchto úkazů v elektromagnetickém spektru, tedy s pomocí optických dalekohledů, rentgenových detektorů a radioteleskopů.

Velkou pozornost z pochopitelných důvodů zaznamenaly první vědecké výsledky z japonské rentgenové družice Astro-H, ale také oficiální i neoficiální zprávy o jejím poškození a aktuálním stavu. Bohužel se zdá, že jsou první a zároveň poslední. Po nedávné "anomálii" jsou navzdory úsilí japonských inženýrů vyhlídky na záchranu družice nepravděpodobné, nicméně snahy o její stabilizaci dosud probíhají. Důvod této události, tzn. rozpadu družice zůstává zatím nejasný. Řada odborníků se kloní spíše k interní příčině destrukce satelitu než k původně uvažované kolizi s jiným objektem na dráze. Účastníci konference se s družicí pravděpodobně rozloučili na vlastní oči - poblikávání nestabilizovaného tělesa lze spatřit při přeletech družice nad obzorem na noční obloze.

Na konferenci zaujaly též novinky z týmu astro-částicové komunity sledující vysokoenergetické částice kosmického záření. Vylepšená soustava H.E.S.S. (High Energy Stereoscopic System) je umístěna v africké Namibii a po doplnění o další větší teleskop s průměrem 28m umožňuje velmi přesnou lokalizaci zdroje. Detekce se provádí studiem spršky sekundárních částic vznikajících v atmosféře a produkujících Čerenkovovo záření. Byly zaznamenány až pevatronové (PeV) energie kosmického záření přicházející ze středu Galaxie - známý objekt Sagittarius A* - nicméně jejich původ a mechanismus urychlení na tak obrovské energie zůstávají zatím záhadou.

Celkové spektrum energií kosmického záření dopadajícího na povrch Země z jádra Galaxie a blízkých pozůstatků supernov. Autor: Y. Fujita a kol.
Celkové spektrum energií kosmického záření dopadajícího na povrch Země z jádra Galaxie a blízkých pozůstatků supernov.
Autor: Y. Fujita a kol.
Také na Astronomickém ústavu AV ČR probíhá spolupráce s řadou amerických astronomů v oblasti vysokoenergetické astrofyziky, mj. při výzkumu černých děr a kompaktních hvězd v rámci dlouhodobého programu, který vede dr. Michal Bursa s partnery na Massachusetts Institute of Technology. Průběžné výsledky týkající se procesu chaotického urychlování částic na vysoké energie v koróně akrečních disků představil na konferenci Vladimír Karas ve spolupráci s Ondřejem Kopáčkem, Devaky Kunneriath a jejich kolegy z univerzity v Opavě.

Na přiloženém grafu z nové práce japonských autorů (Y. Fujita a kol.) ukazuje černá křivka celkové spektrum energií kosmického záření dopadajícího na povrch Země z jádra Galaxie a blízkých pozůstatků supernov (SNR). Barevné křivky představují rozklad na jednotlivé prvky. Změřený tok kosmického záření na těchto obrovských energiích svědčí mj. o dřívější velké aktivitě středu Mléčné dráhy, tedy podstatně větší, než je tomu v současnosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Americká astronomická společnost AAS

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje v kanceláři Astronomického ústavu AV ČR v budově na Spořilově (v Praze) ve funkci PR a jako koordninátor akcí pro veřejnost na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - mimo členství ve výkonném výboru ČAS a v porotě České astrofotografie měsíce je především tiskový tajemník České astronomické společnosti.

Štítky: Reportáž, Gravitační vlny, Konference, Americká astronomická společnost


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc

Měsíc

Další informace »