Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Víte co je krmítko?

Víte co je krmítko?

"Krmítko" pro pozorování meteorů
Autor: Marcel Bělík
Odpověď, že se jedná o malý dřevěný domeček, kam se dává v zimě krmení pro ptáčky, je samozřejmě správná. Existuje ovšem nemalá skupina obyvatel naší planety, kteří si pod pojmem „krmítko“ představí úplně něco jiného. Všechny tyto neobvyklé lidičky spojuje jedno, ve druhé polovině minulého století se zúčastnili některé z meteorářských astronomických expedic, ať již celostátních nebo zácvikových. Jednou z nich byla například "Letní astronomická expedice Úpice".

Úpické meteorářské expedice na Hvězdárně v Úpici mají již pětapadesátiletou tradici a i když se pozorování meteorů nyní věnují již jen okrajově, stále jsou lákavým a atraktivním místem astronomického setkání.  Není zde nouze o pozorování dalekohledy nejrůznějších typů, astrofotografii či studium proměnných hvězd. Na své si přijdou i radioastronomové či fyzikální experimentátoři.

Původně však byly tyto expedice zaměřeny zejména na sledování meteorických rojů, což byl astronomický obor právě ve druhé polovině minulého století velmi oblíbený. Výsledkem pečlivých pozorování byly nejen upřesněné radianty a vydatnosti jednotlivých meteorických rojů, případně objevy rojů do té doby neznámých. Vhodnou volbou pozorovacích programů bylo možno studovat i vlastnosti lidského oka, případně získat informace a prostředí vysoké zemské atmosféry.

"Krmítko" pro pozorování meteorů
Autor: Marcel Bělík
Vraťme se však ke zmíněnému „krmítku“. To, které je vidět na přiložených obrázcích, stále ještě pokryto vrstvou dvacetiletého prachu, bylo nalezeno letos v hlubinách skladu úpické hvězdárny, kde dlouhá léta sloužilo právě pro meteorářská pozorování. Tedy dříve, než bylo do skladu uloženo. Historie tohoto konkrétního „krmítka“ je však ještě poněkud komplikovanější. Vzniklo totiž na lidové hvězdárně v Jaroměři, jak nakonec dokládá i hrdý bílý nápis na jeho povrchu. A k čemu takovéto zařízení vlastně sloužilo?

Je to tak trochu jako se sekyrkovou polévkou z pohádky Honza málem králem. K plnohodnotné funkci bylo nutno krmítko opatřit ještě několika, mnohdy až šesti, pozorovateli zabalenými ve spacácích na lehátku a napojených tlačítkem do elektrického systému „krmítka“. Dále musel být přítomen zapisovatel, sedícím na židličce a čekajícím, až se rozsvítí žárovička, aktivovaná pozorovatelem, který zahlédl na obloze meteor. A celé toto seskupení pozorovatelů a techniky bylo samozřejmě umístěno pod jasnou noční oblohou, často i pod speciálními kruhy, vymezujícími pozorovanou oblast nebe. „Krmítko“ bylo často popsáno zoufalými výroky pozorovatelů, kteří byli v pauzách mezi meteory schopni vymyslet neuvěřitelné průpovídky, mnohdy nepublikovatelné. Pouze ty však často zachránily zapisovatele, aby okolo čtvrté hodiny ráno, pokryt rosou po celonočním zapisování údajů buď sám neusnul, případně jejich citací budil usínající pozorovatele. O významu těchto nápisů svědčí i úryvek z jedné z mnoha meteorářských písní:

Měl jsem krmítko dřevěný, počmáraný.

Někdo mi krmítko ukrad, já se nemám čemu chlámat,

jsem ztracenej.

(zpíváno na nápěv písně Šel jsem za noci alejí)

Jedna z historických Expedic v Úpici Autor: Archiv hvězdárny v Úpici
Jedna z historických Expedic v Úpici
Autor: Archiv hvězdárny v Úpici
Vlastní pozorování se konala na louce u hvězdárny, buď vizuálně sledováním celé oblohy, případně přes zmíněné kruhy vymezující šedesátistupňová pozorovací pole. Dále se pozorovala vybraná hvězdná pole malými „delostřeleckými“ binary, případně dalekohledy Somet. Výsledky se v noci zapisovaly do rosou provlhlých protokolů, ráno se pak pečlivě přepisovaly do čistopisů. O každém meteoru se zapisovalo deset údajů, které charakterizovaly jeho dráhu po obloze, jasnost a barvu, případně i další efekty. Své místo zde mělo i subjektivní hodnocení objektivity vlastního pozorování samotným pozorovatelem.

„Krmítko“ se již na astronomických setkáních všeho druhu nepoužívá. Nahradila jej moderní technika, CCD detektory, digitální fotoaparáty či naváděné dalekohledy a radiové astronomické přijímače. Pozorování se zpracovávají na počítačích a již jen s nostalgií vzpomeneme na hodiny strávené na rozviklaných spartakiádních lehátkách s očima upřenýma do hlubin vesmíru, lapajíce světelné odlesky malých hvězdných poslů umírajících v zemské atmosféře.

Právě nyní probíhá padesátá pátá letní astronomická expedice na hvězdárně v Úpici. Máte-li zájem, podívejte se na aktuální dění na této akci na „expedičním blogu“. Třeba se budete divit, že jste se této akce ještě nezúčastnili.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »