Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Asymetrie v rozložení jezer na Titanu

Asymetrie v rozložení jezer na Titanu

Severní a jižní polokoule Titanu, největšího měsíce planety Saturn
Severní a jižní polokoule Titanu, největšího měsíce planety Saturn
Pokud byste si chtěli zaplavat v některém z jezer na Titanu, největším měsíci planety Saturn, nebylo by to uskutečnitelné: zdejší jezera totiž nejsou podobná pozemským. Jezera na Titanu jsou vzhledem k okolní teplotě -180 °C zaplněna místo vody kapalným metanem a etanem. Pokud byste měli plíce, schopné dýchat zdejší atmosféru a byli byste schopni plavat v místních chemikáliích, pak byste mohli svoji dovolenou trávit na plážích na severní polokouli Titanu, kde bylo objeveno velké množství různě velikých jezer.

Data, pořízená sondou Cassini ukazují, že jezera zaplněná kapalným metanem a etanem jsou koncentrována především na severní polokouli. Současné analýzy informací ze sondy Cassini, provedené týmem odborníků z Caltech (California Institute of Technology) ukazují, že příčina této asymetrie je způsobena parametry oběžné dráhy Saturnu kolem Slunce.

Objevená jezera na Titanu jsou na přiloženém obrázku znázorněna modrou barvou. Na horní (severní) polokouli je vidět nápadný přebytek větších či menších jezer. Žluté pruhy představují části povrchu Titanu, studované pomocí radaru SAR (Synthetic Aperture Radar) na sondě Cassini.

Protože Saturn krouží kolem Slunce po výstředné dráze (v současné době e = 0,05425), dochází zde k neustálému přenosu metanu v atmosféře Titanu z jižní na severní polokouli. Tyto astronomické vlivy na klimatické podmínky označujeme také jako Milankovičův cyklus. Jeho působením vznikají na Zemi například doby ledové.

Jezera na povrchu měsíce Titan
Jezera na povrchu měsíce Titan
Vědci se původně domnívali, že severní polokoule Titanu má z nějakých důvodů odlišnou strukturu než polokoule jižní. Fotografie ze sondy Cassini ukázaly, že jezera metanu a etanu pokrývají 20krát větší plochu severní polokoule než jižní. Jezera na jižní polokouli jsou také jen z poloviny naplněná či vysušená v porovnání s jezery na severní polokouli. Pokud složení povrchu Titanu z nějakých důvodů obsahuje více metanu a etanu, který proniká horninou více na severní polokouli, mohlo by to vysvětlit pozorované rozdíly. Avšak informace ze sondy Cassini potvrdily, že na Titanu neexistuje velký rozdíl v topografii mezi severní a jižní polokoulí.

Sezónní změny na Titanu pouze částečně vysvětlují asymetrii ve vytváření jezer. Jeden rok na Titanu odpovídá délce 29,5 pozemského roku, takže přibližně každých 15 let dochází ke změně ročních období. Jinak řečeno změna zimního a letního období může způsobovat vypařování jezer a transport plynů na severní polokouli, kde dochází k jejich ochlazování a kde se v současné době mohou vytvářet jezera až do té doby, než opět nastane sezónní změna.

Tým astronomů, jehož vedoucím je Oded Aharonson, profesor planetárních věd na Caltechu, však zjistil, že se jedná o mnohem složitější historii. Efekt sezónních cyklů by mohl vysvětlit pouze změny hloubky jednotlivých jezer na obou polokoulích v rozsahu zhruba jednoho metru za rok. Jezera na Titanu jsou hluboká v průměru stovky metrů, a tak tento proces je příliš pomalý k vysvětlení pozorovaných současných změn hloubky jezer. Je stále více zřejmé, že sezónní změny přispívají pouze částečně k těmto rozdílům.

Jezera na Titanu - kresba
Jezera na Titanu - kresba
"Na Titanu existují dlouhodobé klimatické cykly v globální cirkulaci metanu, které vedou k vytváření jezer. V geologických usazeninách jsme objevili záznam těchto procesů," prohlásil na tiskové konferenci Aharonson.

Milankovičovy cykly pravděpodobně způsobují na Titanu pozorovanou nerovnováhu v rozložení jezer. Léta na severní polokouli jsou dlouhá a relativně mírná, zatímco na jižní polokouli jsou krátká, ale teplá. V průběhu několika tisíc let to vede k přesunu plynného metanu a etanu směrem k severu, kde v důsledku nižší teploty kondenzují a v podobě deště padají na povrch. V průběhu léta na jižní polokouli je Titan blíže ke Slunci. Když panuje léto na severní polokouli, je vzdálenost Titanu od Slunce přibližně o 12 % větší.

Pokud by sonda Cassini fungovala ještě asi 32 000 roků, pak by posílala na Zemi fotografie, které by ukazovaly opačnou situaci než dnes: v okolí jižního pólu Titanu by existovalo podstatně více jezer než v okolí severního pólu.

Zdroj: www.universetoday a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2017

38. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 18. 9. do 24. 9. 2017. Měsíc bude v novu. Jupiter se ztrácí v záři Slunce. Saturn je večer nad jihozápadem. Pozorovat můžeme i Neptun a Uran. Ráno je vidět Venuše, Merkur a Mars. Přidá se k nim také srpek Měsíce. Aktivita Slunce se snížila. Začíná astronomický podzim. Cassini shořela v atmosféře Saturnu. ISS má opět šestičlennou posádku. Po hurikánu Irma se obnoví i lety amerických raket. Kolem Země proletí sonda OSIRIS-REx.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Zatmění nad hradem Helfštýn

Kdopak dnes již spočítá, kolik zatmění Měsíce spatřili obyvatelé starobylého hradu Helfštýn. Mohli bychom jistě zadat souřadnice hradu do nějakého chytrého počítačového programu, který by žádaný počet zjistil. Docela jistě však nezjistíme, zda bylo kdysi dávno v příslušnou noc jasno,

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ostrov hviezd

Tmavá obloha, Bohom zabudnuté miesto, teplo letnej jadranskej noci, deviatka nočných šialencov, zvuk uzávierok fotoaparátov, šum mora, desivé príbehy o nemých deťoch, vzduchom letiace nedopalky cigariet, nešťastne rozliata plechovka piva... pre niekoho ďalšia noc v teple postele, pre iného výborná príležitosť pre vznik nadčasových spomienok. Zelený závoj tiahnuci sa ostrovom hviezd predstavuje rozbúrený airglow, alebo svetelné žiarenie atmosféry. Fotka pochádza z ostrova Lastovo, najvzdialenejšieho obývaného ostrova Chorvátska. Na hladine mora je možné vidieť zrkadlenie Mliečnej cesty, ktorá obsahuje bohatú štruktúru tmavých hmlovín. Carpe noctem!

Další informace »