Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Blíží se Orionidy

Blíží se Orionidy

Orionidy Autor: NASA
Orionidy
Autor: NASA
Po zklamání z Drakonid, u kterých byla pro letošní rok předpovězena zvýšená aktivita, která se však nakonec neuskutečnila, se můžeme těšit na pravidelný podzimní roj – Orionidy. Aktivita tohoto roje začíná kolem 15. října a končí 29., maximum pak připadá na 21. října. Meteory vylétávají ze známého zimního souhvězdí Orion, za hodinu jich můžeme vidět 15 – 20. Výhodou je, že letos nebude pozorování rušit svit Měsíce, který bude pár dní před novem.

Prach z Halleyovy komety

Meteorický roj Orionid je známý také proto, že jeho mateřským tělesem je asi nejznámější kometa vůbec – 1P/Halley. Proud částic z této komety křižuje dráhu Země dokonce dvakrát, v květnu tak můžeme pozorovat Eta Aquaridy a v říjnu právě Orionidy. Tyto částice tedy vstupují do atmosféry Země, kde způsobí světelný jev známý jako meteor. Meteory z roje Orionid patří mezi ty nejrychlejší, do atmosféry vstupují rychlostí 66 km/s.

Něco málo k historii roje

radiant orionid Autor: http://meteorshowersonline.com/orionids.html
radiant orionid
Autor: http://meteorshowersonline.com/orionids.html
Objev roje se připisuje americkému astronomovi E. C. Herrickovi. Ten v roce 1839 poprvé poukázal na zvýšenou aktivitu meteorů v první polovině října. O rok později zpřesnil informace zjištěním, že přesné datum maxima největší aktivity říjnového roje sice není zatím známo, ale s největší pravděpodobností k němu dochází mezi 8. a 25. říjnem. První přesnější pozorování roje bylo však pozorováno až v roce 1864. Tehdy astronom A. S. Herschel pozoroval přibližně 15 meteorů za hodinu, které vylétávaly se souhvězdí Orion. Herschel tedy stanovil polohu radiantu. Poté zájem o tento roj velmi rychle vzrostl a Orionidy se posunuly do desítky nejsledovanějších rojů během roku.

Po zbytek 19. století byl roj pravidelně pozorován. 20. století je pak v historii roje zajímavé proto, že se rozvířila debata mezi Angličanem W. F. Denningem a Američanem C. P. Olivierem o radiantu roje. Olivier totiž tvrdil, že radiant roje se ze dne na den pohybuje. Denning oponoval, že tomu tak není. Oba dva měli samozřejmě své zástupce i odpůrce.

Debata však byla oprávněná, radiant roje je totiž mnohem více difúzní, než je tomu u ostatních meteorických rojů během roku. Díky použití fotografie a preciznímu zakreslování meteorů od několika amatérských i profesionálních astronomů se nakonec potvrdilo, že pravdu má Olivier.

Nepředvídatelné maximum

Tento roj je také velmi zajímavý tím, že se velmi těžko odhaduje počet meteorů v maximu a jeho datum. Křivka aktivity roje je velmi plochá, na ní jsou pozorovatelná četná vedlejší maxima či minima roje, která svědčí o složité struktuře roje. Ta je nejspíše podobná svazkům spolu propletených vláken. Orionidy tedy často poskytují několik menších maxim. Pozorovatelé by měly být připraveni, že letos může nastat takové maximum již v noci ze 17. na 18. října.

Novodobé pozorování díky kamerové síti

dráhy Autor: Jakub Koukal
dráhy
Autor: Jakub Koukal
denní pohyb radiantu Autor: Jakub Koukal
denní pohyb radiantu
Autor: Jakub Koukal
V současné době víme o tomto roji nové informace hlavně díky databázi drah meteoroidů EDMOND. Ve stávající databázi (verze 5.0, revize 04/2014) bylo nalezeno 2098 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k tomuto meteorickému roji. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´ < 0,1. Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 207,8 (21. 10.) s poloměrem maxima (FWHM) 2,4 dne (meteorický roj má složitou strukturu a vícenásobná vedlejší maxima) a poloha radiantu (RA/DEC) 95,1°/15.6° se standardní odchylkou (RA/DEC) 2,1°/0.7°. Průměrná rychlost Orionid byla stanovena na 66,2 ± 0,7 km/s, meteory roje tedy patří mezi nejrychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Orionid jsou následující: velká poloosa (a) 8,8 AU, perihélium (q) 0,9 AU, excentricita (e) 0,9, sklon (i) 163,7° (meteorický roj je retrográdní), délka výstupního uzlu (node) 27,8° a délka argumentu perihélia (peri) 81,8°.

Na obrázku vlevo jsou uvedeny dráhy všech Orionid, které splňují dané Drummondovo kritérium podobnosti drah, včetně střední dráhy proudu Orionid.

Na obrázku vpravo je v systému rovníkových souřadnic zachycen radiant tohoto meteorického roje, z něhož je patrný jak rozměr radiantu, tak také jeho denní pohyb.

Závěrem

Nejlepší podmínky pro pozorování tedy budou od 20. do 24. října, s ohledem na možnost vedlejších maxim není dobré se soustředit na jednu pozorovací noc. Může také nastat situace podobná roku 2006, kdy Orionidy překvapily frekvencemi až 60 meteorů za hodinu, a to v několika dnech (21. až 23. října 2006). Vzhledem k tomu, že radiant roje vychází kolem 22 h místního času (SELČ) a před půlnocí dosahuje výška pouze 20° nad obzorem, je vhodné pozorovat tento roj ráno, ideálně mezi 2. a 6. hodinou místního času (SELČ), neboť ráno dosahuje maximální výšky nad obzorem (55°). Na pozorování meteorů nepotřebujete nic zvláštního, stačí se jen dobře obléct a koukat na oblohu.

Zdroj:

http://www.imo.net/calendar/2014#ori

http://meteorshowersonline.com/orionids.html




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »