Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Byla opravdu objevena nová planeta Sluneční soustavy?

Byla opravdu objevena nová planeta Sluneční soustavy?

Hypotetická devátá planeta Sluneční soustavy obíhá kolem Slunce několikanásobně dále než Pluto. Astronomové předpokládají, že by mohla dosahovat až velikosti Neptunu.
Autor: ACE/NASA/Caltech

Letité rčení říká, že pokud novinový titulek končí otazníkem, tak odpověď na takto vzniklou otázku je „ne“. Pokud by totiž odpověď byla „ano“, titulek by končil vykřičníkem. Na základě studie, kterou zveřejnili astronomové Konstantin Batygin a Mike Brown z California Institute of Technology, nelze vyloučit, že v nejbližších letech za ten titulek vykřičník opravdu umístíme.

Již od devadesátých let dvacátého století objevují astronomové za drahou Neptuna malá ledová tělesa, která souhrnně označujeme jako Kuiperův pás. Řadíme do něj i Pluto. Tato tělesa obíhají okolo Slunce ve vzdálenostech přibližně 30 až 50 astronomických jednotek (zkr. au; odpovídá střední vzdálenosti Země od Slunce). V roce 2003 bylo ovšem objeveno nové těleso – Sedna, jehož dráha je značně protažená, dostává se tak do skutečně velkých vzdáleností od Slunce (až 936 au), ale především je v poměrně značné vzdálenosti (76 au) také jeho perihelium, tedy místo na dráze Slunci nejbližší. Na takovou dráhu nedokáže tělesa z Kuiperova pásu dostat gravitačním vlivem sám Neptun. Již v té době tedy proběhly spekulace o dalším velkém tělese na vzdálené dráze. Uvažovalo se také o tom, že by na takovou dráhu mohl dostat Sednu i blízký průlet jiné hvězdy někdy v dávné minulosti.

Od té doby bylo na podobných drahách objeveno několik dalších těles. Již v roce 2014 si astronomové Scott SheppardChad Trujillo všimli, že dráhy těchto nových těles jsou značně podobné. Nově zveřejněná práce ale na základě simulací ukazuje, že tuto podobnost by mohl způsobovat gravitační vliv dalšího velkého tělesa. A nejen to předpovídá i oblast na obloze, kde bychom toto těleso měli hledat.

To, že všechna tato tělesa (je jich včetně Sedny celkem šest) mají podobné dráhy, může být ale také pouhá náhoda, byť pravděpodobnost takové náhodné shody je velice malá, pouze 0,007 %. Přesto ji nemůžeme úplně vyloučit a měli bychom se vyvarovat jednoznačných prohlášení. Další faktor, který může hrát roli, je tzv. výběrový efekt – je zkrátka možné, že za Neptunem je řada dalších těles na hodně protažených drahách, které jsou ovšem orientovány jinak než dráhy této šestice, a z nějakého důvodu se nám tato ostatní tělesa dosud nepodařilo objevit. Přibývající objevy transneptunických těles tedy mohou v budoucnu buď existenci této „nové planety“ posilovat, nebo naopak postupně vyvracet.

Nová planeta, která může na základě simulací dosahovat až velikosti Neptunu, by měla obíhat Slunce po protažené dráze ve vzdálenosti zhruba 200 až 1200 au. V takové vzdálenosti určitě nemohla vzniknout při formování planet. Simulace ranných fází vývoje Sluneční soustavy, provedené v dřívějších letech, ovšem ukazují, že planet typu Uran a Neptun skutečně mohlo vzniknout více, a že jedna z nich v důsledku vzájemných gravitačních vlivů mohla být ze své dráhy vymrštěna. Ačkoliv simulace ukazovaly, že by tato vymrštěná planeta úplně opustila Sluneční soustavu, je možné, že tomu tak nebylo a tato planeta zůstala zachycená na této vzdálené dráze.

Oba zmíněné týmy –  Batygin a Brown, a Sheppard a Trujillo, plánují v následujích pěti letech pátrat po této hypotetické planetě pomocí dalekohledu Subaru na Havaji, s průměrem 8 metrů. Hledání takto vzdáleného objektu se ovšem doslova rovná hledání jehly v kupce sena. V čím větší vzdálenosti od Slunce objekt obíhá, tím pomalejší je také jeho pohyb (u velmi vzdálených objektů, jako jsou tělesa Kuiperova pásu, nebo nově hledaná planeta, je pohyb po obloze způsoben především oběhem Země kolem Slunce). Každý snímek z dalekohledu je pokrytý záplavou hvězd. Některá z těchto hvězdiček může být planetka nebo hledaná planeta, ale na jednom snímku není šance ji od okolních hvězd odlišit. K tomu je potřeba pořídit snímků více, abychom viděli, jak se těleso po obloze hýbe. U planetek hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem rozeznáme jejich pohyb na snímcích v průběhu několika minut. Pro objekty Kuiperova pásu jsou to hodiny, a pro nově hledanou planetu bude třeba stejné místo oblohy nasnímat s odstupem několika dnů, abychom její pohyb zaznamenali.

Kontakty a další informace

Mgr. Petr Scheirich, Ph. D.
Pracovník Oddělení meziplanetární hmoty AsÚ AV ČR
Tel.: 323 620 115
E-mail: peter.scheirich@asu.cas.cz

Pavel Suchan
Tiskový tajemník AsÚ AV ČR a České astronomické společnosti
Tel.: 737 322 815
E-mail: suchan@astro.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Objevena nová devátá planeta Sluneční soustavy?

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Petr Scheirich

Petr Scheirich

Mgr. Petr Scheirich, Ph.D. (*1979) je český astronom a popularizátor astronomie. Zabývá se především meziplanetární hmotou a malými tělesy Sluneční soustavy. Tohoto času je zaměstnán v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově, a to v Oddělení meziplanetární hmoty. Dále je členem sdružení Amatérská prohlídka oblohy a Společnosti pro meziplanetární hmotu. Ve volném čase se vášnivě zabývá astronavigací a historií navigace, a to i jako aktivní námořník. Více na jeho stránkách.

Štítky: Kuiperův pás, Planeta Devět


29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »