Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Curiosity našel na Rudé planetě dávné řečiště
Vít Straka Vytisknout článek

Curiosity našel na Rudé planetě dávné řečiště

Srovnání hornin z Marsu (vlevo) s podobnými horninami na Zemi. Autor: NASA
Srovnání hornin z Marsu (vlevo) s podobnými horninami na Zemi.
Autor: NASA
Přítomnost vody na Marsu pro vědce není zase až takovou novinkou. O obrovský kus dále však posunuly výzkum snímky roveru Curiosity, horniny na nich zachycené totiž prozrazují, že tunové vozítko se projíždí po dně dávné marťanské řeky. Unikátní fotografie jsou dle NASA první svého druhu. Americká agentura pro letectví a vesmír o objevu informovala ve čtvrtek.

"Mnoho papírů již bylo popsáno o vodních tocích na Marsu a byly o nich představeny různorodé hypotézy. Toto je ale poprvé, kdy skutečně na Marsu vidíme vodou přenesený písek. Jde o přechod od spekulací k přímému pozorování", řekl k objevu William Dietrich, člen vědeckého týmu mise Curiosity z University of California v Berkeley.

Kámen Hottah, pokřtěný podle jezera v Kanadě. Autor: NASA
Kámen Hottah, pokřtěný podle jezera v Kanadě.
Autor: NASA
Objev vědci učinili během porovnávání HD snímků dvou kusů marťanské horniny, které si pro sebe nazvali Hottah a Link. Snímky pocházejí z kamery na stěžni roveru a byly pořízeny během prvních 40 dnů po přistání, kameny zjevně obsahují starý říční štěrk, jak ho známe na Zemi. Něco podobného Curiosity pozoroval na jednom kameni již dříve, dotyčná hornina však byla poškozená činností raketových trysek během přistávacího manévru Curiosity.

Hottah i Link jsou vlastně jakési stmelené "slepence" kousků především onoho říčního štěrku. Některé kousky štěrku jsou velké jako zrnko písku, jiné až jako golfový míček. Některé jsou trochu hranaté ale většina je zakulacena. "Tvar říká, že byly něčím přemístěny po povrchu a velikost říká, že to nemohlo být větrem. Určitě za to mohl proud vody", pokračuje další člen vědeckého týmu Curiosity doktorka Rebecca Williamsová z Planetary Science Institute v Arizoně.

Tým si troufá dokonce i na popis někdejší řeky: voda zde plynula rychlostí asi metr za sekundu a její hloubka se pohybovala někde mezi výškou kotníku a hýždí dospělého člověka. Nastiňuje to velikost přenesených částeček písku.

Výšková mapa místa přistání Curiosity, ukazující dávný směr toku vody. Autor: NASA
Výšková mapa místa přistání Curiosity, ukazující dávný směr toku vody.
Autor: NASA
Ostatně dřívější činnost vody v kráteru Gale, kde Curiosity pracuje, byla již víceméně potvrzena dříve snímkováním sondami na marťanské orbitě, v podstatě i proto byl Curiosity vysazen právě zde, aby pátral po obyvatelném prostředí. Snímky ukazují vějíř naplaveného materiálu, "spláchnutého" z okraje kráteru, pruhovaného mnoha dalšími někdejšími toky. Zakulacený tvar většiny fragmentů obou stmelenin, zkoumaných roverem, dokazuje poměrně dlouhou díky vodě uraženou vzdálenost z míst nad okrajem kráteru, kde do dotyčného "vějíře" směřuje vyschlá řeka Peace Vallis. Četnost zdejších kanálů také napovídá, že tok vody zde probíhal nebo se opakoval po dlouhou dobu, nešlo o přechodnou vzácnost.

Curiosity se možná zaměří i na studium materiálu, který drží mozaiky Hottah a Link pohromadě, což může prozradit i další zajímavosti o zdejším kdysi mokrém prostředí, jež kusy horniny vytvořilo. Oba slepené kusy nabízejí i vzorky hornin, připlavené vodou z oblasti nad stěnami kráteru, takže se vědci mohou dozvědět něco o geologii zdejší široké oblasti.

I přes tento úspěch však zůstává hlavním cílem Curiosity svah 5 kilometrů vysoké hory Aeolis Mons uprostřed kráteru Gale. Hlína a sulfáty, obsažené ve vrstvách hornin na svahu, mohou skrývat organické látky na uhlíkovém základu, potenciální ingredience pro vznik života.

"Dlouhá řeka může být obyvatelné prostředí. Přesto to není náš hlavní favorit pro zachování stop po organismech. Míříme k Aeolis Mons ale již alespoň máme vědomí, že jsme našli první možná obyvatelné prostředí", prohlásil John Grotzinger z California Institute of Technology v Pasadeně.

Zdroj:

NASA 27/9/2012




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Mars, Curiosity


39. vesmírný týden 2016

39. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 26. 9. do 2. 10. 2016. Měsíc bude v novu. Venuše, Mars a Saturn najdeme večer stále jen nízko nad obzorem. Neptun a Uran můžeme pozorovat celou noc. Na ranní obloze můžeme před svítáním pozorovat kužel zvířetníkového světla do něhož před východem Slunce stoupá planeta Merkur a bude zde také srpek Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Pradědovy Perseidy 2016

Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Toto utrpení podstoupil

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuše

Další informace »