Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Dr. James Rice: Galileo by z nás byl zklamaný
Vít Straka Vytisknout článek

Dr. James Rice: Galileo by z nás byl zklamaný

Dr. James Rice Autor: Americké centrum v Praze
Dr. James Rice
Autor: Americké centrum v Praze
Ve druhé polovině září navštívil Českou republiku na pozvání Akademie věd ČR a Velvyslanectví USA v Praze jeden z předních planetárních geologů NASA, doktor James Rice, který se zabývá hlavně studiem Marsu pomocí roverů, které se prohání jeho rudými pouštěmi, a tak vlastně skládá současný obrázek lidstva o Rudé planetě. Před přednáškou Dr. Rice na Hvězdárně a planetáriu v Brně redakce astro.cz zneužila jeho volné chvíle a požádala jej o zasvěcené odpovědi na některé zajímavé otázky.

1. Má první otázka je o Vás: Co přivedlo známého vědce z NASA do relativně malé a neznámé České republiky? Máte zde nějaké příbuzné či přátele?

Ne, ve vaší zemi jsem poprvé, neměl jsem zde žádné známé, ale od mého příjezdu jsem již poznal spoustu zdejších lidí. Je pro mne potěšením navštívit tuto zemi, umožnila to česká Akademie věd s podporou Velvyslanectví USA a svého Astronomického ústavu. Velmi se mi u vás líbí, už jsem viděl skutečně velkou část země, kromě třeba Prahy nebo Brna navštěvujeme i další města.

Fotka okolní krajiny z roveru Curiosity z podzimu 2012 Autor: NASA
Fotka okolní krajiny z roveru Curiosity z podzimu 2012
Autor: NASA
Důvod proč jsem tady je ten, abych zdejším lidem řekl něco o průzkumných sondách na Marsu. Bohužel ale nemohu mluvit o astronautech na Marsu, to je stále poměrně daleko, ale osobně doufám, že v příštích desetiletích se to stane skutečností (pozn. aut. – v následující přednášce Dr. Rice uvedl, že v současnosti neexistují žádné konkrétní plány vyslání člověka na Mars). Také bych chtěl ukázat lidem, jak vzrušující je zkoumat i naši planetu a snad inspiruji nějaké mladé lidi, studenty, aby se věnovali vědě, technice, matematice, protože ve vaší zemi, stejně jako u nás v USA, se mladí lidé těmto disciplínám již moc nevěnují, což je strašná škoda. Žijeme ve 21. století a technika hraje v našich životech důležitou roli.

Takže doufám, že inspiruji mladé lidi a zároveň informuji široké publikum o tom, co děláme na Marsu a proč je to důležité.

2. Má další otázka se týká astronautů, kteří jednou poletí na Mars. Na chvíli prosím zapomeňme na všechny rozpočtové krize a malou politickou podporu (smích Dr. Rice), myslíte si, že lidstvo by nyní zvládlo dopravit posádku na Mars s dnešními technologiemi, anebo je zde stále spousta práce?

Myslím, že s dnešními technologiemi bychom to zvládli. Už jsme prováděli třeba výzkumy, co se týče lidského faktoru, například ohledně radiace, které by byly vystaveny meziplanetární posádky. Astronauti by potřebovali nějaké ochranné pole, třeba magnetické, byl by to trošku problém, ale nemyslím si, že by nás to zastavilo. Kdybychom měli skutečně dobrý program a byli opravdu odhodlaní to provést, tak bychom se s těmito problémy vypořádali, například bychom proti radiaci vyvinuli pro posádku štít. Také by posádka s sebou mohla vézt určité pokrmy nebo léky, které by jí pomohly dostat radiaci z těla (příkladem tohoto jsou houby). Čili radiace je jedním z problémů na cestě na Mars, kterými se zabýváme, ale nezastaví nás to.

Barevné panorama z roveru Opportunity, leden 2013, 9 let po přistání Autor: NASA
Barevné panorama z roveru Opportunity, leden 2013, 9 let po přistání
Autor: NASA
Dalším příkladem strastí cesty na Mars je ztráta vápníku v kostech astronautů ve stavu beztíže, toto je ale předmětem dnešních výzkumů na stanici ISS, její posádka musí každý den 2 hodiny fyzicky cvičit. Cílem není, aby se z nich stali supermani, ale aby se udrželi alespoň ve srovnatelné kondici, v níž byli při startu ze Země. Na stanici se dnes astronauti zabydlují asi na šest měsíců, jenže takových šest až osm měsíců (dle postavení planet) by byla pouze cesta na Mars, celá mise by pak zabrala tak 2,5 až 3 roky, pokud by se letělo s pomocí moderních raket na chemický pohon.

Dalším problémem by mohl být psychologický stav posádky, která by byla tak dlouho tak daleko sama od domova a svoji planetu by viděli jen jako jasnější hvězdu mezi množstvím ostatních. Tohle by mohlo mít negativní efekt, ale na druhou stranu jsem názoru, že zvolená posádka by byla velmi odhodlaná a věrná splnění úkolu, vědomá si všech úskalí a nebezpečí. Po přistání na Měsíci měla NASA velmi smělé plány, které zahrnovaly mimo jiné i přistání člověka na Marsu s použitím technologií Apollo kolem roku 1985. Od dob Apolla se ale mnoho změnilo, udělali jsme krok vpřed, ale třeba teď nemáme k dispozici superraketu, kterou byl Saturn V, takže musíme nějakou podobnou zase vyvinout. Musíme postavit přistávací modul pro astronauty, zlepšit systémy pro udržení životních podmínek pro astronauty.

Víte, jak se dostat na Mars víme už dávno, věděl to už Kepler, Newton, fyzika je základ. A my nyní máme i technologie, které Newton, Kepler či Galileo neměli. Jenže co nám chybí, je odhodlání, celosvětová vůle to dokázat. Ty problémy, které jsem zmiňoval, jsou řešitelné.

Psychologie posádky, která se skládá z pár lidí zavřených spolu, řekněme ve čtyřech místnostech po řadu měsíců, to by mohl být problém. Roku 1995 se kosmonauti na stanici Mir dokonce poprali. Tomu bychom se měli vyhnout. (autor článku k Jamesi Riceovi)

3. Proč vlastně posílat lidi na Mars? Co by mělo z cesty astronautů na Mars lidstvo?

Fotka okolní krajiny z roveru Curiosity s datem 28. července 2013 Autor: NASA
Fotka okolní krajiny z roveru Curiosity s datem 28. července 2013
Autor: NASA
Já jsem vědec, geolog a vidím spoustu vědeckých důvodů, proč tam poslat lidi. Co se týče třeba pátrání po životě na Marsu, rovery jako Curiosity, Opportunity či Spirit odvádějí či odváděli dobrou práci ale… Opportunity je na Marsu již skoro 10 let a veškerou práci, kterou tam zatím udělala za devět a půl roku, by dva astronauti, trénovaní pro geologii, zvládli ani ne za měsíc. Jednoduché věci, které my lidé děláme, jako třeba něco uchopit a zvednout, jsou pro roboty problém. Zároveň máme mezi ušima nejlepší počítač světa, který se rozvíjel přes 2 miliony let. Roboti prostě jen dělají to, co my jim přikážeme, bez příkazů vědců na Zemi by byly rovery na Marsu jen drahé kusy železa. Zato lidský mozek formuluje otázky a snaží se na ně nalézt odpovědi.

Ale vyslání člověka na Mars nemá jen vědecké účely, jde taky o přítomnost našeho druhu v jiném světě. Víte, spousta lidí byla nadšená a hrdá na program Apollo, ale nebyli to vědci, byli prostě vzrušení z toho, že viděli astronauty chodit po Měsíci, řídit měsíční vozítko, bylo to inspirující, povznášející.

Záběr na okolní povrch Marsu z roveru Opportunity, srpen 2013 Autor: NASA
Záběr na okolní povrch Marsu z roveru Opportunity, srpen 2013
Autor: NASA
Takže když vynecháme vědecké komunity, vidět chodit člověka po Marsu je snem již hrozně dlouho i pro obyčejné lidi. Je to trochu legrační, ale zkuste si představit, že Galileo, Kepler nebo Newton by se najednou ocitli v naší době a viděli by naše dnešní obrázky z vesmíru, naše technologie, prostě vesmír, jak ho my vidíme dnes, naše sondy, které vidí na Marsu věci velikosti stolku, byli by v šoku. Ale jakmile by se z toho šoku probrali, byli by z nás zklamaní, protože my máme technologie, umožňující dostat na Mars člověka a udělat tam mnohem, mnohem více lepší práce. Takže tito legendární vědci by byli ohromení z našich dnešních znalostí vesmíru, ale zároveň zklamaní, že neděláme více.

4. Má poslední otázka: Jaký byl podle Vašeho názoru v historii výzkumu Marsu nejdůležitější objev na této planetě?

Je to trochu těžký dotaz, ale řekl bych, že velmi důležitá je historie vody na Marsu, kterou nyní objevujeme. Teď už jistě víme, že Mars byl kdysi úplně jiný. Pamatuji se, že má disertační práce byla o možnostech existence jezer na Marsu.

Záběr marťanské krajiny z
Záběr marťanské krajiny z "opomíjené" sondy MRO
Autor: NASA
Náš rover Opportunity našel bývalé jezero, vjel do něj, odebíral vzorky, zkoumal pomocí spektrometru, snímkovacích systémů, pátral po detailech. Takže podle mineralogie a struktury sedimentárních hornin nyní víme, že na Marsu kdysi byla jezera, což je nesmírně vzrušující objev. A výzkum stále pokračuje nejenom díky roverům, ale i díky družicím na oběžné dráze kolem Marsu. Na ně lidé často zapomínají, ale i ony odvádí skvělou práci v mapování Marsu z vesmíru.

Na Marsu jsme objevili jílovitou hlínu, která je velmi důležitá a říká nám, že voda zde působila po dlouhý čas a omývala zdejší kameny a vytvořila právě jílovitou půdu stejně jako na Zemi. Takže voda zde netekla jedno odpoledne, ale mnohem déle. Otázka vodní historie Marsu nás pak vede k velmi populárnímu tématu života na Rudé planetě, na které se každý ptá. Jestli se na Marsu někdy vyvinul život, to dodnes nevíme, ale díky roverům Curiosity, Opportunity a Spirit, které se prohánějí (v případě Spiritu proháněly) po povrchu planety a zkoumají ji, jsme identifikovali kdysi obyvatelná místa. Kdyby v minulosti život na Marsu existoval, na těchto místech by přežil.

Pohled na vzdálenou Aeolis Mons z Curiosity, podzim 2012 Autor: NASA
Pohled na vzdálenou Aeolis Mons z Curiosity, podzim 2012
Autor: NASA
Pro vznik života, jak víme, potřebujeme tekutou vodu, potřebujeme organické látky, potřebujeme zdroj energie a několik míst, která naše rovery navštívily, obyvatelných bylo. Velkou neznámou jsou dosud ještě ty organické látky, jež jsme zatím na Marsu nenašli. Možná je najde Curiosity, je to ostatně hlavní cíl její mise. Vozítko je stále ještě asi 8 kilometrů od hory Aeolis Mons (v NASA zvané Mount Sharp), ale až k ní přijede, tak pak začne skutečně vzrušující věda.

Vím, že to nebyla zrovna stručná odpověď, ale za nejdůležitější objev na Marsu považuji vodu a fakt, že víme jistě, že tam byla. Když si to představíte, kdysi to byl námět pro sci-fi, kanály a jezera na Marsu, a je opravdu hezké mít vědecké důkazy, žádné kanály, ale jezera na Rudé planetě.

Dr. Rice za svůj čas a ochotu, kterou prokázal astro.cz, obdržel plechovku tradičního českého piva. Poděkování za zprostředkování setkání patří pánům Pavlovi Suchanovi, Miroslavu Konvalinovi a Mgr. Jiřímu Duškovi, Ph.D.!




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »