Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Drak na Titanu
Jan Verfl Vytisknout článek

Drak na Titanu

phot-11c-04-preview.jpg
Nový přístroj SDI (Simultaneous Differential Imager, česky řekněme "Současný rozdílový zobrazovač"?) čerstvě instalovaný na systém adaptivní optiky NACO dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře v Chile umožňuje pořídit velmi ostré záběry naráz ve třech vybraných vlnových délkách. Přestože jde o technologii určenou především ke studiu exoplanet, je tento přístroj velmi užitečný k pozorování objektů s výraznou atmosférou, jako je například Saturnův měsíc Titan. Pozorování prováděná zároveň v úzkém "okně", v němž je atmosféra částečně průhledná a na blízkých vlnových délkách, kde průhledná není, umožňuje odečtením záběrů získat téměř nerušený pohled na povrch tělesa.

Titan, největší Saturnův měsíc a druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu) je jediný známý satelit s výraznou atmosférou. Ta se skládá především z dusíku (podobně jako pozemská) a obsahuje také významné množství metanu. Neprůhledná oblaka obsahující i komplexní organické molekuly ve viditelném oboru dokonale zabraňují pohlédnout na povrch měsíce.

phot-11e-04-preview.jpg
Současná spektroskopická a radarová pozorování ukzaují na možnou přítomnost velkých jezer tekutých uhlovodíků a meorologický cyklus založený na metanu podobný tomu pozemskému (který ovšem funguje na bázi vody). Díky tomu je Titan jediným známým tělesem kromě Země, kde předpokládáme déšť a povrchové oceány. Je tak zajímavým cílem pro výzkum prostředí podobného tomu, které předcházelo vzniku života na Zemi. Pouzdro Huygens, nesené mezinárodní soundou Cassini se pokusí do této pozoruhodné přírodní laboratoře proniknout na začátku příštího roku. K úspěchu mu mají pomoci i předběžná pozemní pozorování - ovšem pouze dalekohledy o průměru 8-10 metrů s adaptivní optikou (nebo HST) jsou schopny přes obrovskou vzdálenost Saturnu získat sníkmy ukazující nějaké detaily.

První snímky porvchu Titanu byly pořízeny v minulém desetiletí pomocí HST, pak následovaly podobné pokusy od většiny velkých dalekohledů. Vždy byla vybrána vhodné vlnová délka v blízké infračervené oblasti, tzv. atmosferické okno, kde je Titanova atmosféra relativně průhledná. Přesto i zde je pohled na povrch ovlivněn průchodem světla různými vrstvami atmosféry. Během šesti nocí mezi 2. a 8. únorem 2004 se na Titan proto zaměřil dalekohled VLT Yepun vybavený zmíněným přístrojem SDI. Od snímků ve dvou "oknech" na délkách 1,575 a 1,6 mikrometru byl vždy odečten simultálně pořízený záběr atmosféry na vlnové délce 1,625 mikrometru, čímž byl získán pohled na povrch měsíce téměř prostý vlivu jeho atmosféry. Jelikož Titan vykazuje vůči Saturnu vázanou rotaci, trvá jedna jeho otočka stejně dlouho jako oběh okolo planety, tedy 16 dní - běhm týdení periody tak bylo možné prozkoumat jen asi 3/4 povrchu tělesa.

Bohužel, tyto monochromatické snímky povrchu nám nemohou samy o sovbě říci nic o fyzikální podstatě pozorovaných povrchových útvarů - zjistíme z nich pouze, jaká je relativní odrazivost, tzv. albedo, jednotlivých částí povrchu Titanu. Z radarových pozorování obřího teleskopu v Arecibu ovšem víme, že na povrchu by se měly nacházet plochy kapalnýách uhlovodíků a zdáý se, že právě tmavší ohraničené oblasti na snímích by mohly indikovat jejich polohu. Naopak jasné útvary jsou považovány za ledem pokryté horské masivy.

phot-11f-04-preview.jpg
Srovnáním s dřívejšími snímky s menším kontrastem pořízenými bez použití přístroje SDI je možné potvdrit, že pozorované povrchové útavry jsou relálné, neboť byly nalezny znovu s odstupem 15 měsíců. Vidíme, že severní polokouli Titanu dominuje velká jasná oblast se středem asi na 15. stupni místní délky. V rovníkové oblasti jsou naopak ostře definované tmavé oblasti, které jsou, jak jbylo zmíněno, považovány za moře. Od členů výzkumného týmu zatím dostaly provizorní pojmenování "Ležaté H", "Pes" honící "Míč" a "Dračí halva". Pozorování ittianu na VLT budou pokračovat i v následujících měsících před přistáním pouzdra Huygens.

Související články: Nové informace o Titanu

Zdroj: ESO




O autorovi



49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »