Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Existence ledu na planetě Merkur potvrzena

Existence ledu na planetě Merkur potvrzena

Severní pól Merkuru s vyznačeným výskytem vodního ledu Autor: NASA
Severní pól Merkuru s vyznačeným výskytem vodního ledu
Autor: NASA
Nová pozorování, která uskutečnila kosmická sonda NASA s názvem MESSENGER, poskytla přesvědčivou podporu pro dlouho navrhovanou hypotézu, že se na planetě Merkur může vyskytovat voda v podobě ledu a další zmrzlé těkavé látky v oblastech, které jsou trvale ponořeny do stínu, tj. na dně kráterů v polárních oblastech.

Tyto závěry dosvědčují tři nezávislé způsoby výzkumu: změření přebytku vodíku v oblasti severního pólu planety Merkur pomocí přístroje Neutron Spectrometer na palubě sondy MESSENGER; změření odrazivosti depozitů v polárních oblastech Merkuru v oboru blízkého infračerveného záření pomocí přístroje Mercury Laser Altimeter (MLA) a detailní modelování povrchu a povrchové teploty v oblasti severního pólu planety, k čemuž byla využita aktuální topografie povrchu Merkuru určená pomocí přístroje MLA.

Polární oblasti Merkuru - Slunce je velmi nízko nad obzorem Autor: NASA
Polární oblasti Merkuru - Slunce je velmi nízko nad obzorem
Autor: NASA
Vzhledem k dané blízkosti vůči Slunci se nezdá být Merkur vhodným místem k pátrání po přítomnosti ledu. Avšak sklon rotační osy Merkuru je téměř nulový – méně než jeden stupeň – čímž v polárních oblastech planety existují místa, kam nikdy nesvítí Slunce (a teploty zde proto mohou klesat až na -190 °C). Astronomové již desítky let předpokládají, že se zde může nacházet vodní led a jiné těkavé látky ve zmrzlém stavu, uvězněné v polárních oblastech planety.

Tato představa byla přijata již v roce 1991, kdy největší pozemní radioteleskop v Arecibu (Puerto Rico, průměr 305 m) zachytil nezvykle silné radarové ozvěny z okolí pólů planety Merkur – byly zde nalezeny skvrny, které odrážejí rádiové vlny způsobem, jaký bychom očekávali právě v případě přítomnosti vodního ledu. Většina těchto skvrn souhlasí s polohou velkých impaktních kráterů, které vyfotografovala již v 70. letech minulého století americká kosmická sonda Mariner 10. Protože sonda zmapovala pouze asi 50 % povrchu planety, planetologům chyběla kompletní mapa oblastí kolem pólů k vzájemnému porovnání snímků.

Přílet sondy MESSENGER změnil tuto situaci, když pomocí kamery Dual Imaging System pořídila v roce 2011 a počátkem letošního roku nové snímky polárních oblastí a potvrdilo se tak, že jasné skvrny pozorované pomocí radaru jak v okolí severního, tak i v okolí jižního pólu, se nacházejí na povrchu ukrytém v permanentním stínu, což potvrzuje jejich soulad s teorií předpokládané přítomnosti vodního ledu.

Neutronový spektroskop na palubě sondy byl použit k měření průměrné koncentrace vodíku v blízkosti jasných radarových skvrn. Objem vodního ledu byl odvozen na základě množství zjištěného vodíku. „Informace o počtu neutronů naznačují, že jasné radarové skvrny v oblastech pólů planety Merkur představují na vodík bohaté vrstvy více než desítky centimetrů tlusté ukryté pod povrchovou vrstvou 10 až 20 cm silnou, která obsahuje menší množství vodíku,“ říká David Lawrence (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory), hlavní autor jednoho článku. „Ukryté vrstvy měly obsah vodíku téměř odpovídající jeho množství v čistém vodním ledu.“

Severní pól Merkuru - červeně jsou vyznačeny oblasti v trvalém stínu Autor: NASA
Severní pól Merkuru - červeně jsou vyznačeny oblasti v trvalém stínu
Autor: NASA
Data z dalšího přístroje sondy MESSENGER, kterým je laserový výškoměr (Mercury Laser Altimeter, MLA) – který vystřelil více než 10 miliónů pulsů k povrchu Merkuru za účelem vytvoření detailní topografické mapy planety – potvrdila výsledky z radarového průzkumu a měření pomocí neutronového spektrometru, jak upřesňuje Gregory Neumann (NASA Goddard Space Flight Center). Ve druhém článku Gregory Neumann se svými spolupracovníky informují, že první měření zastíněných polárních oblastí pomocí MLA odhalila na základě pozorování v oboru blízkého infračerveného záření tmavé a světlé usazeniny v okolí severního pólu Merkuru.

Závěry pozorování naznačují, že v polárních oblastech Merkuru se může nacházet 100 miliard až 1 bilión tun vodního ledu, který byl na planetu dopraven při dopadech komet a planetek, jež se sem dostaly z vnějších oblastí Sluneční soustavy.

Všechna uskutečněná pozorování potvrzují přítomnost ledu v polárních oblastech planety Merkur, která obíhá kolem Slunce nejblíže ze všech. „Avšak nová pozorování vyvolala i nové otázky,“ říká Sean Solomon (Columbia University's Lamont-Doherty Earth Observatory). „Může se tmavý materiál v objevených depozitech skládat ponejvíce z organického materiálu? Jaký typ chemických reakcí vedl k vytvoření tohoto materiálu? Existují na Merkuru (na povrchu či pod povrchem) i jiné oblasti, kde by mohla existovat kapalná voda a organické látky? Pouze další detailní výzkumy mohou vést k odpovědím na tyto otázky.“

Na publikovaných mapách (viz obrázky) okolí severního pólu planety Merkur jsou červenou barvou vyznačena místa, která se permanentně nacházejí ve stínu a žlutá barva představuje oblasti s výskytem ledu.

Zdroj: www.nasa.gov a www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Vodní led, Messenger, Merkur


29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noc v Horách

Tahle fotka vznikala dost zajímavě. Nemohl jsem najít žádnou kompozici, a nebylo moc času kvůli měsící co vycházel relativně brzo. Nakonec mě napadlo tohle panorama. Začal jsem oblohou, (6 snímků na Star Adventurer montáži asi 3 metry pod vrcholem který blokoval poryvy větru). Po nafocení oblohy jsem vylezl na nejvyšší bod, sundal montáž, nasadil kulovou hlavu a začal hledat správně popředí. Našel jsem toto - viz. fotka - a začal snímat. Bohužel jsem úplně zapomněl na měsíc, a ten vylezl nad skalní útvary kus ode mě krásně akorát na předposlední fotku popředí (7 fotek) Nezbývalo nic jiného než začít znova s měsíčním světlem. Když se na to dívám s časovým odstupem, ani mi to měsíční světlo tak nevadí - alespoň se zvýraznila skála uprostřed fotky, na které se marně se svou čelovkou a bundou černou jak noc snažím vyniknout. Při focení popředí byla již mléčná dráha posunutá asi o vzdálenost osvětlené části prostředního kamene, nicméně oblohu jsem se spodkem srovnal podle siluet hor na panorama s montáží. Výšlap to byl docela těžký, i pár divokých prasat s krávami jsem potkal, takže jsem opravdu rád že něco vyšlo. Původně jsem myslel že tu i přespím, nicméně byla taková zima, že jsem se po hodině snahy usnout rozhodl vstát a jít zpátky dolů. (ne, neměl jsem spacák :) ).

Další informace »