Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Globální oteplování nebo ochlazování?

Globální oteplování nebo ochlazování?

Cykly sluneční činnosti - minulost a současnost.
Cykly sluneční činnosti - minulost a současnost.
Ruští vědci dospěli k závěru, že za současné globální oteplování může Slunce – nikoliv oxid uhličitý. Informoval o tom Chabibullo Abdusamatov, vedoucí laboratoří kosmických výzkumů Hlavní (Pulkovské) observatoře Ruské akademie věd (RAN).

„Klimatické změny, pozorované v poslední době, jsou způsobeny neobyčejně vysokou úrovní a dlouhodobým trváním nárůstu intenzity energie, vyzařované Sluncem téměř v průběhu celého minulého století,“ informuje Abdusamatov. Zvyšování množství skleníkových plynů v atmosféře není tím hlavním činitelem. Tuto hypotézu potvrdily výzkumy vzorků ledu, odebraných pomocí vrtů z hloubek 3 km v ledovcích Antarktidy a Grónska. Vědci zjistili, že ještě v období před érou industrializace, kdy o průmyslové činnosti člověka nebylo ani vidu, ani slechu, kolísalo množství oxidu uhličitého v atmosféře a docházelo ke změnám klimatu. Výzkum vzorků ledu také ukázal, že značné zvýšení množství oxidu uhličitého v zemské atmosféře nikdy nepředcházelo oteplení klimatu na Zemi, ale vždycky následovalo až po zvýšení teploty.

„Takto jsme dospěli k názoru, že současný vzrůst koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší je důsledkem zvýšení teploty světových oceánů, což je především způsobováno vyšší intenzitou slunečního záření,“ dodává Chabibullo Abdusamatov.

Abdusamatov považuje předpoklad, že oxid uhličitý hraje v zemské atmosféře roli „skleníkového skla“, které propouští na Zemi sluneční záření, ale zabraňuje úniku části infračerveného záření produkovaného planetou, do kosmického prostoru, za klamný. V teorii skleníkového efektu se podle něj dostatečně nepřihlíží k efektivnímu přenosu tepla do vnějších vrstev atmosféry.

Nedávno klimatologové zcela neočekávaně zjistili, že horní vrstvy světových oceánů se začaly ochlazovat. Abdusamatov tvrdí, že tato skutečnost je důkazem toho, že globálního teplotního maxima již bylo dosaženo a brzy se začne projevovat postupné ochlazování.

Pomalé snižování teploty se projeví již v letech 2012 až 2015. Nejmenší množství energie bude Slunce vyzařovat kolem roku 2040, což již v období 2055 až 2060 povede k postupnému ochlazování klimatu na Zemi. Ochlazení bude podobné tomu, které nastalo v letech 1645 až 1715 v Evropě, v Severní Americe a v Grónsku. Takováto situace může existovat přibližně 50 let a teprve počátkem následujícího století se teplota na Zemi opět začne postupně zvyšovat.

Pracovníci Pulkovské astronomické observatoře Ruské akademie věd předpokládají, že od roku 2015 začne průměrná teplota na Zemi klesat. Astronomové soudí, že za to mohou změny průměru Slunce. Zda tomu tak skutečně je, by mělo být zjištěno pomocí aparatury „Astrometrija“, která bude koncem roku 2008 instalována na palubě ruského modulu Mezinárodní kosmické stanice ISS. Doposud nebylo vyrobeno tak dokonalé zařízení, umožňující provádět mimořádně přesná měření časových změn tvaru a průměru Slunce z kosmického prostoru. Na základě zjištěných skutečností bude možné předpovídat s větší přesností klimatické změny na naší planetě.

Na základě dřívějších pozorování dospěli zdejší astronomové k závěru, že Slunce není ve stavu statické a energetické rovnováhy. Dochází u něj k variacím množství vyzářené energie v průběhu staletí, což vede ke kolísání teploty na Zemi. Na základě těchto výpočtů dojde na Zemi v polovině tohoto století k poklesu množství slunečního záření, což povede k celosvětovému poklesu teploty. Ruský přístroj „Astrometrija“ by měl přinést odpověď na otázku v názvu tohoto článku zhruba po šesti letech měření.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »