Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  HST objevil nové prstence planety Uran

HST objevil nové prstence planety Uran

2005_Uran.jpg
K překvapení astronomů vyfotografoval Hubblův kosmický dalekohled (HST) dva nové prstence kolem planety Uran. Vzdálenější prstenec (R/2003 U1) se nachází přibližně ve dvojnásobné vzdálenosti než doposud známé prstence Uranu. Nově objevené prstence se nacházejí tak daleko od planety, že jsou označovány jako "druhý systém prstenců".

Navíc HST "vypátral" dva malé měsíce (ty však byly objeveny již v roce 2003), z nichž jeden obíhá ve stejné vzdálenosti, v níž se nachází nově objevený vnější prstenec. Mnohem překvapující však je, k jakým závěrům vedou detailně zpracované údaje o parametrech drah vnitřních měsíců: za posledních 10 let významně změnily své polohy! Nové objevy znamenají, že kolem planety Uran existuje velice nahuštěný systém obíhajících těles, jejichž dráhy se rychle mění - jedná se tedy o dynamický a nestabilní systém.

Úvodní obrázek představuje kompozici několika snímků, pořízených pomocí HST. Levý obrázek byl pořízen v roce 2003. Nově objevené prachové prstence jsou mimořádně slabé a vyžadovaly extrémně dlouhou expozici. Nejvzdálenější prstenec R/2003 U1 je pravděpodobně doplňován prachem, uvolňovaným z nedávno objeveného měsíce Mab, neboť tento měsíček obíhá uvnitř prstence. Obrázek vpravo byl pořízen o dva roky později. Prstence jsou více skloněné, protože se planeta Uran za tu dobu posunula na své dráze kolem Slunce. Na severní polokouli planety Uran se rovněž vytvořila zřetelně viditelná bouře.

"Nové objevy zřetelně ukazují, že planeta Uran má mladý a velmi dynamický systém prstenců a měsíců," říká Mark Showalter (SETI Institute). Dopady meteoroidů na povrch měsíce Mab o průměru zhruba 20 km uvolňují prachové částice, které se vzdalují ve směru od planety Uran a průběžně doplňují vnější prstenec. Mark Showalter a Jack Lissauer (Ames Research Center) zjistili četné změny drah vnitřních měsíců planety Uran, k nimž došlo od roku 1994. Tehdy byly dráhové elementy měsíců určeny na základě dřívějších pozorování pomocí HST a kosmické sondy Voyager 2.

"Mezi jednotlivými tělesy, obíhajícími kolem planety Uran, pravděpodobně probíhá nepravidelný a chaotický proces, při němž dochází k předávání energie mezi jednotlivými měsíci," říká Lissauer. "Tyto změny jsou za posledních 10 let malé, ale s časem tyto malé změny rostou exponenciálně. Výsledkem je, že celý systém je z dlouhodobého hlediska dráhově nestabilní."

Výpočty, které provedl Lissauer, naznačují, že by mohlo dojít ke vzájemným srážkám některých měsíců již během několika miliónů roků, což je mimořádně krátká doba vzhledem ke stáří Sluneční soustavy 4,5 miliardy roků. Pravděpodobně nejméně stabilní dráhu má měsíc Cupid, který obíhá ve vzdálenosti 800 km od dráhy měsíce Belinda (po jeho vnitřní straně).

2005_Uran_rings.jpg

Showalter a Lissauer předpokládají, že jejich objev druhého slabého prstence, nacházejícího se blíže k planetě, poskytuje další důkaz kolizního vývoje systému. Tento prstenec se nachází mezi drahami měsíců Rosalind a Portia, avšak nelze pozorovat těleso, které by jej doplňovalo prachem (pravděpodobně již došlo k jeho rozbití srážkami). "Tento prstenec může být doplňován neviditelným pásem těles o velikosti několika centimetrů až několika kilometrů," tvrdí Showalter. Předpokládá, že rozpad měsíce v důsledku srážky mohl v minulosti "vyrobit" materiál prstence, který nyní pozorujeme.

Mimořádně kvalitní obrázky prstenců pořídil HST na sérii 80 snímků planety Uran při expozicích dlouhých kolem 4 minut. Snímky byly pořízeny v srpnu 2004. Tým astronomů následně rozlišil slabý nový prstenec i na 24 snímcích z roku 2003. Poslední fotografie ze září 2005 však odhalují prstence mnohem zřetelněji.

Showalter objevil tyto nové prstence také na archivních snímcích, pořízených sondou Voyager 2 během průletu kolem Uranu v roce 1986. Prvních 9 prstenců planety Uran bylo objeveno v roce 1977 při pozorování zákrytu hvězdy SAO 158687 planetou. Při průletu sondy Voyager 2 kolem Uranu byly objeveny další 2 vnitřní prstence a 10 do té doby neznámých měsíců. Bohužel, nové vnější prstence se tehdy nepodařilo objevit, neboť na fotografiích byly velmi slabé a v tak velké vzdálenosti od planety je nikdo nehledal. Showalter je byl schopen odhalit při pečlivém zpracování zhruba 100 fotografií ze sondy Voyager 2. V současné době známe 27 měsíců, obíhajících kolem planety Uran.

Astronomové předpokládají, že Uranovy prstence budou každým rokem zřetelnější, neboť se bude zlepšovat jejich osvětlení Sluncem při pohledu ze Země.

Zdroj: spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



29. vesmírný týden 2018

29. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 16. 7. do 22. 7. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer nám obloha nabízí postupně Venuši, Jupiter, Saturn a Mars. Ráno je vidět také Neptun a Uran. K vidění je také dvojice trochu jasnějších komet. Rušno bylo u ISS, kde se vystřídal Cygnus s Progressem. Čína je rekordmanem v počtu letošních startů. Z Floridy má startovat Falcon 9. Před 45 lety odstartovala k Marsu sovětská sonda Mars 4.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC4725

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc   NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Maják

Z poslední noci. Tohle místo je asi kilometr a půl od hlavního města Korsiky. Tuhle noc byl navíc lehký opar a silný airglow, téměř bez struktur. Minutová expozice vycházela šíleně barevně vyblitá a nekontrastní, takže jsem nakonec udělal 5 minut expozici na každý panel, fotil jsem celkem cca hodinu a půl. Ostrůvek se jmenuje iles sanguinaires, původně jsem chtěl fotit přímo na něm, ale tohle bylo jednodušší :)

Další informace »