Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Japonská sonda Hayabusa a záhadná planetka Itokawa

Japonská sonda Hayabusa a záhadná planetka Itokawa

hayabusa_x.jpg
Detailní snímky planetky Itokawa, pořízené japonskou sondou Hayabusa, poskytly vědcům dostatečné množství informací k dalšímu studiu. Kosmická sonda Hayabusa byla zkonstruována za účelem odběru vzorků materiálu z povrchu planetky Itokawa. Její start se uskutečnil 9. 5. 2003. Po těsném sblížení sondy a planetky mělo dojít k vystřelení projektilu, čímž by se vytvořil malý kráter, došlo by ke zvíření prachu, který měl putovat do schránky v návratovém pouzdru na palubě sondy. Avšak v důsledku problémů s raketovým motorem přešla sonda do bezpečnostního režimu, přičemž veškeré vědecké přístroje byly vypnuty. Je tedy otázkou, zda k odběru vzorků vůbec došlo. To můžeme zjistit, až návratová část sondy přistane na území Austrálie, jak je plánováno.

Kromě toho v důsledku problémů s poškozeným palivovým systémem sondy (únik paliva) došlo k dlouhodobému přerušení spojení a nebylo možné včas zahájit návratovou sekvenci letu sondy směrem k Zemi v prosinci 2005, jak bylo původně plánováno. Technikům se teprve nedávno podařilo znovu se sondou navázat spojení. Avšak zatím není jisté, zda iontové motory budou schopny provozu. Přesto získané fotografie planetky s vysokým rozlišením, provedená spektrální analýza povrchu planetky i určení její hustoty postavilo před astronomy nejednu záhadu.

Většina planetek je na povrchu pokryta vrstvou regolitu - kamennou drtí a prachem - vytvořeným v důsledku četných srážek s malými meteority. Bylo zjištěno, že na povrchu planetky Itokawa se nachází jen malé množství regolitu. Tento drobný materiál se skládá z částic velikostí srovnatelných s hrubým pískem. Někteří vědci předpokládají, že tento drobný materiál buďto unikl do okolního prostoru nebo se "propadl" pod povrch planetky.

Kromě toho částice regolitu nejsou rozmístěny po celém povrchu planetky, ale jsou soustředěny pouze na rovinatých prostranstvích, které tvoří asi jednu pětinu povrchu planetky. Na zbývající části povrchu jsou doslova rozházeny balvany o velikosti kolem jednoho metru. Nějaký zatím neznámý proces přemístil písek právě do rovinatých oblastí. Jedno z možných vysvětlení tohoto procesu spočívá v tom, že v důsledku srážek s menšími tělesy dochází ke vzniku "zemětřesení", trvajícím několik hodin, čímž dojde k postupnému přemísťování (setřásání) písku do některých oblastí na povrchu planetky.

Tento jev mohl mít vliv také na výskyt kráterů na povrchu planetky. Bylo objeveno pouze malé množství kráterů (méně než se předpokládalo). Pouze 60 kráterů má průměr několik metrů. Krátery o malých průměrech mohou chybět z prozaického důvodu: malé meteority, dopadající na povrch planetky, narazily do kamenů na jejím povrchu, čímž došlo k rozbití jak balvanu, tak i meteoritu, aniž by se vytvořil kráter.

Itokawa_03.jpg

Rovněž stáří planetky je pro astronomy záhadou. Část vědců předpokládá, že zjištěné informace jsou dokladem toho, že se planetka zformovala před 10 až 100 milióny roků. Jiní se naopak domnívají, že tato planetka je velice mladá - malé množství kráterů napovídá na malé stáří 1 až 2 milióny roků. Předpokládá se také, že se Itokawa zformovala v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. Gravitačním vlivem planety Mars se následně planetka Itokawa dostala na novou oběžnou dráhu, ve větší blízkosti naší Země. Současná dráha planetky je velice citlivá na vlivy okolních těles, což znemožňuje přesně vypočítat její pohyb v delším časovém období jak do minulosti, tak i do budoucnosti.

Astronomové jsou také rozděleni v názorech na stavbu planetky. Určení její hustoty ukázalo, že 39 % jejího objemu tvoří "díry". Mohla tedy vzniknout v podobě jedné velké hromady kamení (mezi jednotlivými balvany existují prázdné prostory) nebo při vzájemné srážce dvou větších těles. Ve prospěch druhé hypotézy hovoří tvar planetky. Nicméně tělesa v místě vzniku planetky se pohybují vzájemnými rychlostmi 2 km/s, což je příliš mnoho na to, aby se dvě planetky při vzájemné srážce spojily v jeden celek.

Stejně tak složení planetky zůstává otevřenou otázkou. Spektrální výzkumy, uskutečněné sondou Hayabusa, naznačují, že minerály na povrchu planetky nebyly v minulosti vystaveny působení tepla. Naopak pozemní pozorování vedou k závěrům, že povrch planetky byl vystaven teplotám převyšujícím 1000 °C.

Vraťme se ještě k samotné sondě Hayabusa. Jak už bylo zmíněno výše, není zcela jasné, zda se sondě podařil experiment s odběrem vzorků horniny z povrchu planetky. Původně japonští odborníci informovali o tom, že se tato operace podařila 26. 11. 2005, kdy sonda na několik sekund přistála na povrchu planetky. Z telemetrických dat, došlých do řídícího střediska, však není jasné, zda se uskutečnilo vystřelení projektilů ještě před tím, než sonda přešla do bezpečnostního režimu. A zda tedy došlo ke zvíření prachu a k jeho uzavření do návratového pouzdra.

V důsledku vzniklých problémů na kosmické sondě se nepodařilo její navedení na zpáteční cestu v prosinci 2005, jak se předpokládalo. Nyní je nutné počkat na další startovní okno. Zatím také není jasné, zda zdroje elektrické energie (palubní baterie) budou funkční potřebnou dobu. Původně měla sonda přistát na Zemi v červnu 2007.

Během jednoho měsíce by mělo dojít ke zkouškám prvního iontového motoru, prověrky dalších dvou se uskuteční postupně v příštích 6 měsících. Pomocí iontových motorů bude sonda navedena na návratovou dráhu směrem k Zemi. Správná činnost iontových motorů sondy je nezbytná pro návrat na Zemi.

Cesta směrem k Zemi bude zahájena počátkem roku 2007, na Zemi sonda přistane v červnu 2010. V nádržích sondy zůstaly ještě asi 42 až 44 kg xenonu, což by mělo být dostatečné pro zpáteční cestu. Teprve po přistání pouzdra definitivně (možná) zjistíme, zda sonda provedla odběr vzorků materiálu z povrchu planetky Itokawa či nikoliv. Jistě by to byl velký úspěch tohoto projektu. Ale i bez vzorků materiálu bylo získáno značné množství detailních informací o jedné z mnoha planetek v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. V současné době je katalogizováno 129 436 planetek, u nichž jsou s dostatečnou přesností známy parametry jejich oběžných drah.

Zdroj: novosti.ru a newscientistspace
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »