Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa ISON: Neúplný fénix se nevzdává

Kometa ISON: Neúplný fénix se nevzdává

Zbytky komety ISON stále přežívají. Autor: SOHO, NASA/ESA.
Zbytky komety ISON stále přežívají.
Autor: SOHO, NASA/ESA.
To se tedy dějou věci. Ještě včera večer by vám 9 z 10 astronomů tvrdilo, že kometa ISON je nenávratně ztracena. Teď už těch 9 astronomů raději mlčí a ten optimistický desátý si těžce prohrabuje šediny. Co to vlastně z komety ISON přežilo? Drolící se materiál s chutí nevzdat to bez boje? A máme obnovit naděje pro pozorování či fotografování komety za pár dní na ranní obloze?

Jak jsme v závěru nedávného článku zmínili, krátce po očekávaném průchodu komety přísluním se ve zorném poli LASCO C2 objevila jakási "šipka" nevýrazného zbytku materiálu ze zaniklého jádra. Marnou snahou pracovníků NASA bylo zaznamenat průlet komety rovněž zorným polem družice SDO (Solar Dynamic Observatory). Byla by to paráda, ale z komety zkrátka nepřežilo kompaktní jádro, které by se s radostí promenádovalo i na značně podexponovaném pozadí Slunce sledujících kamer. Pracovníci SDO tak přišli zkrátka, ale družice SOHO nám záhy začala přinášet vzhledem k předchozímu dění něco naprosto neuveřitelného. Zjasňující obláček v korónografu LASCO C3 bez jasné hlavy. S nadsázkou pozorujeme fénixe komety ISON, i když už zdaleka ne v původním celku.

Co nyní družicově pozorujeme na pozici komety ISON, není žijící kometa v pravém slova smyslu. Nemá iontovy ohon, který by ukazoval na pokračující kometarni aktivitu. Přesto se zdá, že mrtvé a na tisíce stupňů rozžhavené původní tělo komety ISON průlet kolem Slunce tak trochu přežilo a jeho hmota je stále dostačující, aby se rozmělňovala a vytvářela okolo sebe obláček prachu. Obláček je sice pořád mnohem slabší, než bychom v této době čekali, a kometu století proto rozhodně nevykouzlí. Bohužel. Na druhou stranu však na takřka mrtvou kometu je to výkon - zbytkový aktivní materiál je dost jasný, aby byl dobře vidět nyní družicově a patrně za několik dní alespoň fotograficky.

Detailní záběr na zbytky komety ISON. Autor: SOHO, NASA/ESA.
Detailní záběr na zbytky komety ISON.
Autor: SOHO, NASA/ESA.
To, co se pohybuje na dráze komety ISON, je tak 15x slabší, než bychom očekávali od komety, která přežila. Přesto je to poměrně šok, protože se předpokládalo, že malé úlomky se při průletu jen 1,2 milionu km nad slunečním povrchem beze zbytku vypaří. Horniny, ze kterých se skládá tato kometa, se zdají být ale podstatně pevnější, než jak jsme u podobných komet zvyklí. Jejich postupné drolení vytváří nový prach a vytváří se nový prachový ohon pozůstatku komety. Zeslábnutí proudu částic poblíž Slunce bylo dáno tím, že nejvíce svítí oblak mikroskopického prachu a ten se ale v blízkosti Slunce rychle vypařuje. Když se roj úlomků vzdaluje a pokračuje v rozpadu, začíná prach okolo něj opět mírně zářit. Proto astronomové nad kometou před přísluním zlomili hůl a teď ji opět sledujeme, v poloplné parádě.

Jsme tedy svědky jednoho z těch pesimističtějších scénářů, ovšem z vědeckého hlediska nesmírně zajímavého. Už to, že celý úkaz byl sledován družicově z několika úhlů (a za nějaký čas budou data pohromadě ve vysokém rozlišení ze všech směrů), dává astronomům poprvé v historii nový pohled na tzv. dynamicky nové komety v pozici "lízače Slunce", tedy s přísluním méně jak 1,5 milionu km. Pochopitelně druhou stranou mince je fakt, že dlouze očekávaná "kometa století" ve smyslu ernormně velké a jasné komety nás bohužel zase nečeká. Ale ruku na srdce - byl to jeden ze scénářů.

Kapitola "ISON" tedy zdaleka není uzavřená a obláček drolícího se aktivního kometárního zbytku bude v hledáčku astronomů ještě další dny. Ze současných snímků z družice je patrné, že materiál neobsahuje žádný větší úlomek, který by jasem přepaloval pixely čipu, ovšem plošně je útvar jasnější než Antares - nejjasnější hvězdný objekt v poli mající asi 1 magnitudu. Jak rychle se oblak rozdrolí, jakou aktivitu od něj dále čekat, jak prudce bude slábnout a co z něj nakonec reálně uvidíme či vyfotíme za několik dní na ranní obloze, o tom lze v tuto chvíli jen těžce spekulovat. Jak bylo řečeno v úvodu - 9 z 10 astronomů teď raději mlčí, aby jakékoliv další prohlášení nebyla hamba, a ten desátý, optimista, si prohrabuje šediny.

Spoluautorem článku je Jakub Černý ze Společnosti pro meziplanetární hmotu. Sledujte novinky na facebooku úpické hvězdárny a rovněž na facebooku SMPH.


Video: Průlet komety ISON kolem Slunce
Kredit: SOHO, NASA/ESA


Převzato: Hvězdárna v Úpici

Zdroje a dále doporučujeme:
[1] Spaceweather.com - aktuální informace
[2] Snímky z družice SOHO
[3] Snímky z družice STEREO
[4] O kometě na Kommet.cz
[5] Česká galerie komety ISON




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



46. vesmírný týden 2017

46. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 13. 11. do 19. 11. 2017. Měsíc bude v novu. Ráno nastane těsná konjunkce Venuše s Jupiterem. Saturn už je večer jen velmi nízko nad jihozápadem. První polovina noci nabízí také planety Neptun a Uran a nad ránem je vidět nad jihovýchodem také Mars. Maximum aktivity meteorického roje Leonid připadá na 17. listopad. V neděli vypuštěná nákladní loď Cygnus se má v týdnu spojit s ISS. Očekáváme start rakety Falcon 9 s tajnou družicí (mise Zuma).

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

M81 LRGB nové spracovanie

Dvojice galaxií ve Velké Medvědici. Jistě si na ně vzpomene každý amatérský astronom, ze kterého se mnohdy později vyklubal i astronom profesionální. Byl to většinou čtvrtý objekt při hledání „mlžných“ objektů na noční obloze malým dalekohledem. Hned po galaxii v Andromedě, planetární mlhovině

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Pozoruhodná planetární mlhovina v Lištičce.

Tato mlhovina (Činka) je kromě svého krásného vzhledu originální také svým tvarem. Podle některých studií by centrální hvězda (jinak namodralý trpaslík, který je pozorovatelný na snímku) mohla být součástí dvojhvězdy. Na noční obloze je absolutně nejfotografovanější planetární mlhovinou, jež zabírá zhruba 15 úhlových minut a má průměr 2.5 ly!

Další informace »