Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Komety mohou vznikat i srážkami planetek mezi Marsem a Jupiterem

Komety mohou vznikat i srážkami planetek mezi Marsem a Jupiterem

P/2010 A2 (LINEAR) - HST detail
P/2010 A2 (LINEAR) - HST detail
Nedávno pozoroval Hubbleův kosmický dalekohled kometu prapodivného tvaru písmene X. Ukázalo se, že jde ve skutečnosti o výsledek srážky dvou planetek. Událost se odehrála v hlavním pásu planetek mezi drahou Marsu a Jupiteru. O tom, že se asi nejednalo o první případ a že komet v hlavním pásu obíhá více, hovoří dr. Petr Scheirich z Astronomického ústavu AV ČR.

Bylo to poprvé, co byla taková srážka pozorována?
Nevíme to zcela určitě. V roce 1996 byla pozorována kometární aktivita u původně asteroidálního objektu hlavního pásu, těleso poté dostalo kometární označení 133P/Elst-Pizarro. V komě ani ohonu komety ale nebyl pozorován žádný plyn, ale pouze prach. Spekulovalo se tudíž o tom, že by mohlo jít o srážku planetek. Jenže v roce 2002 a pak i v roce 2007 byla kometární aktivita u tohoto tělesa pozorována znovu. A to byly roky, kdy těleso procházelo přísluním, bylo tedy zřejmé, že ta aktivita souvisí spíše s přibližováním ke Slunci.

Znamená to, že i v hlavním pásu mezi planetkami pozorujeme komety?
Moc jich není, ale ano, pozorujeme. Ponechme stranou kometu Encke, což je zřejmě ledové těleso, které se pouze změnami dráhy dostalo mezi planetky. Kromě ní známe v tuto chvíli pět takzvaných komet hlavního pásu, jedna z nich je ta nedávno pozorovaná pomocí HST, kde se ukázalo, že jde s velkou pravděpodobností o srážku planetek, a vůbec první touto kometou byla již zmíněná Elst-Pizarro.

A ty ostatní komety, pokud to nejsou ledová tělesa, jsou aktivní proč?
To je další věc, která se pořádně neví, ale ono to nakonec s těmi srážkami planetek může souviset. Planetky ve vnějších oblastech hlavního pásu, kde tyto komety pozorujeme, nemusejí být čistě kamenná tělesa. Předpokládá se, že obsahují nějaké množství těkavých látek - vodního ledu a ledů jiných lehkých sloučenin. Na povrchu zřejmě tyto látky už nejsou, to bychom ostatně pozorovali těch komet mnohem více, ale stačí poměrně malá vrstva, tak 1 m, regolitu, což je sypký materiál na povrchu, která tyto látky udrží v podobě ledu uvnitř planetky po prakticky neomezenou dobu. A pak je jen třeba, aby se dostaly na povrch a začaly se vypařovat působením slunečního záření. A to může způsobit srážka s jinou planetkou. Ta může planetku takříkajíc "odemknout", aby se z ní stala kometa.

Říkal jste ale, že u komety Elst-Pizarro byl pozorován jen prach a ne plyny…
Ono toho plynu může být tak málo, že jej pozemskými přístroji nejsme schopni rozlišit. A protože unikající plyn sebou bere obrovské množství prachu, pozorujeme především ten.

Srážky planetek se odehrávají velkými rychlostmi, jak je možné že po takové srážce není planetka rozmetána na kusy a můžeme ji stále pozorovat jako kometu?
Jsou to opravdu velké rychlosti, v hlavním pásu se planetky srážejí rychlostmi typicky okolo 5 km/s. Výsledek srážky ale závisí i na velikosti dopadajícího tělesa. Pokud se srazí dvě srovnatelně velké planetky, výsledkem je jejich destrukce na malé kusy. Protože ale počty planetek se strmě zvedají s jejich zmenšujícími se rozměry, je vždy mnohem větší pravděpodobnost, že se planetka srazí s impaktorem o mnohem menším rozměru než má ona sama, a ten ji na kusy neroztrhá.

A jaká tato pravděpodobnost je? Je to běžný jev, nebo jsme měli obrovské štěstí, že se něco takového podařilo pozorovat?
To se neurčuje snadno, protože neznáme počty těchto impaktorů, tedy malých planetek o rozměru dejme tomu desítky metrů, v hlavním pásu. Nějaké řádové odhady ale existují, a z nich vychází, že by k takové srážce mělo dojít jednou za rok až za několik desítek let. Což není daleko od toho co pozorujeme: v průběhu 14 let, od roku 1996 do současnosti, jsme pozorovali celkem 5 těchto komet hlavního pásu, jejichž aktivita nejspíše nějak souvisí se srážkami planetek.

Mluvil jste o odemykání planetek - je tedy možné, že i u planetky, jejíž srážku pozoroval HST, došlo k takovému odemknutí, a že bude projevovat nadále kometární aktivitu opakovaně?
Nechejme se překvapit. Toto těleso je ale trochu výjimečné tím, že se nachází na rozdíl od ostatních komet hlavního pásu ve vnitřních oblastech hlavního pásu, kde se výskyt těkavých látek uvnitř planetek už moc nepředpokládá. Dále je to těleso velice malé, s průměrem asi 150 m, což jsou objekty které běžně nemáme šanci v hlavním pásu pozorovat, a nyní jej vidíme jen díky tomu obrovskému oblaku prachu který se okolo něj vytvořil. Pokud kometární aktivita ustane, stane se planetka nepozorovatelnou a zřejmě ji ztratíme.

Přepis rozhovoru, který vysílal Český rozhlas Leonardo 27. února 2010 v pořadu Nebeský cestopis. Otázky pokládal Petr Sobotka.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti, předsedou skupiny MEDÚZA, revizorem Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie. Členem ČAS je od roku 1995.



9. vesmírný týden 2017

9. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 27. 2. do 5. 3. 2017. Měsíc je po novu. Jasná Venuše a slabší Mars zůstávají na večerní jihozápadní obloze. Převážně v druhé polovině noci můžeme nejlépe pozorovat Jupiter, ráno také Saturn. Jasnější komety pomalu mizí z oblohy. Večer po západu Slunce můžeme naposledy spatřit 2P/Encke, kometa 45P je příliš difúzní a velmi obtížně viditelná. Vyžaduje tmavou oblohu. Kometa 41P je však dobrou náhradnicí. Z nabídky 100 pozorování připomínáme kometu Encke a zákryt hvězdy planetkou Helina.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Od protisvitu k falešnému úsvitu

Je počátek února 2017. Soutěž „Česká astrofotografie měsíce“ vstoupila do svého 13. roku a my tu máme další nepřehlédnutelnou fotografii nebeských mysterií. Jejím autorem je východočeský astrofotograf Petr Horálek. I když, v případě Petra Horálka není žádná lokalizace přesná. Jeho putování

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Venuša - tesne po súmraku

Další informace »