Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Komety mohou vznikat i srážkami planetek mezi Marsem a Jupiterem

Komety mohou vznikat i srážkami planetek mezi Marsem a Jupiterem

P/2010 A2 (LINEAR) - HST detail
P/2010 A2 (LINEAR) - HST detail
Nedávno pozoroval Hubbleův kosmický dalekohled kometu prapodivného tvaru písmene X. Ukázalo se, že jde ve skutečnosti o výsledek srážky dvou planetek. Událost se odehrála v hlavním pásu planetek mezi drahou Marsu a Jupiteru. O tom, že se asi nejednalo o první případ a že komet v hlavním pásu obíhá více, hovoří dr. Petr Scheirich z Astronomického ústavu AV ČR.

Bylo to poprvé, co byla taková srážka pozorována?
Nevíme to zcela určitě. V roce 1996 byla pozorována kometární aktivita u původně asteroidálního objektu hlavního pásu, těleso poté dostalo kometární označení 133P/Elst-Pizarro. V komě ani ohonu komety ale nebyl pozorován žádný plyn, ale pouze prach. Spekulovalo se tudíž o tom, že by mohlo jít o srážku planetek. Jenže v roce 2002 a pak i v roce 2007 byla kometární aktivita u tohoto tělesa pozorována znovu. A to byly roky, kdy těleso procházelo přísluním, bylo tedy zřejmé, že ta aktivita souvisí spíše s přibližováním ke Slunci.

Znamená to, že i v hlavním pásu mezi planetkami pozorujeme komety?
Moc jich není, ale ano, pozorujeme. Ponechme stranou kometu Encke, což je zřejmě ledové těleso, které se pouze změnami dráhy dostalo mezi planetky. Kromě ní známe v tuto chvíli pět takzvaných komet hlavního pásu, jedna z nich je ta nedávno pozorovaná pomocí HST, kde se ukázalo, že jde s velkou pravděpodobností o srážku planetek, a vůbec první touto kometou byla již zmíněná Elst-Pizarro.

A ty ostatní komety, pokud to nejsou ledová tělesa, jsou aktivní proč?
To je další věc, která se pořádně neví, ale ono to nakonec s těmi srážkami planetek může souviset. Planetky ve vnějších oblastech hlavního pásu, kde tyto komety pozorujeme, nemusejí být čistě kamenná tělesa. Předpokládá se, že obsahují nějaké množství těkavých látek - vodního ledu a ledů jiných lehkých sloučenin. Na povrchu zřejmě tyto látky už nejsou, to bychom ostatně pozorovali těch komet mnohem více, ale stačí poměrně malá vrstva, tak 1 m, regolitu, což je sypký materiál na povrchu, která tyto látky udrží v podobě ledu uvnitř planetky po prakticky neomezenou dobu. A pak je jen třeba, aby se dostaly na povrch a začaly se vypařovat působením slunečního záření. A to může způsobit srážka s jinou planetkou. Ta může planetku takříkajíc "odemknout", aby se z ní stala kometa.

Říkal jste ale, že u komety Elst-Pizarro byl pozorován jen prach a ne plyny…
Ono toho plynu může být tak málo, že jej pozemskými přístroji nejsme schopni rozlišit. A protože unikající plyn sebou bere obrovské množství prachu, pozorujeme především ten.

Srážky planetek se odehrávají velkými rychlostmi, jak je možné že po takové srážce není planetka rozmetána na kusy a můžeme ji stále pozorovat jako kometu?
Jsou to opravdu velké rychlosti, v hlavním pásu se planetky srážejí rychlostmi typicky okolo 5 km/s. Výsledek srážky ale závisí i na velikosti dopadajícího tělesa. Pokud se srazí dvě srovnatelně velké planetky, výsledkem je jejich destrukce na malé kusy. Protože ale počty planetek se strmě zvedají s jejich zmenšujícími se rozměry, je vždy mnohem větší pravděpodobnost, že se planetka srazí s impaktorem o mnohem menším rozměru než má ona sama, a ten ji na kusy neroztrhá.

A jaká tato pravděpodobnost je? Je to běžný jev, nebo jsme měli obrovské štěstí, že se něco takového podařilo pozorovat?
To se neurčuje snadno, protože neznáme počty těchto impaktorů, tedy malých planetek o rozměru dejme tomu desítky metrů, v hlavním pásu. Nějaké řádové odhady ale existují, a z nich vychází, že by k takové srážce mělo dojít jednou za rok až za několik desítek let. Což není daleko od toho co pozorujeme: v průběhu 14 let, od roku 1996 do současnosti, jsme pozorovali celkem 5 těchto komet hlavního pásu, jejichž aktivita nejspíše nějak souvisí se srážkami planetek.

Mluvil jste o odemykání planetek - je tedy možné, že i u planetky, jejíž srážku pozoroval HST, došlo k takovému odemknutí, a že bude projevovat nadále kometární aktivitu opakovaně?
Nechejme se překvapit. Toto těleso je ale trochu výjimečné tím, že se nachází na rozdíl od ostatních komet hlavního pásu ve vnitřních oblastech hlavního pásu, kde se výskyt těkavých látek uvnitř planetek už moc nepředpokládá. Dále je to těleso velice malé, s průměrem asi 150 m, což jsou objekty které běžně nemáme šanci v hlavním pásu pozorovat, a nyní jej vidíme jen díky tomu obrovskému oblaku prachu který se okolo něj vytvořil. Pokud kometární aktivita ustane, stane se planetka nepozorovatelnou a zřejmě ji ztratíme.

Přepis rozhovoru, který vysílal Český rozhlas Leonardo 27. února 2010 v pořadu Nebeský cestopis. Otázky pokládal Petr Sobotka.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti, předsedou skupiny MEDÚZA, revizorem Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie. Členem ČAS je od roku 1995.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »