Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Masivní prstenec plynu kolem Jupiteru

Masivní prstenec plynu kolem Jupiteru

Mezinárodní kosmická sonda Cassini vypuštěná v roce 1997 doletí k Saturnu v červenci 2004. Použití nového citlivého přístroje na palubě sondy vedlo během průletu kolem Jupiteru k objevu velkého množství překvapivě hustého plynu na oběžné dráze kolem této planety. Ihned byla zřejmá jeho souvislost s Jupiterovým měsícem Europa, protože oblak plynu a měsíc obíhají kolem planety po stejné dráze.

Odkud plyn pochází?
Planeta Jupiter je největší v naší planetární soustavě. Do okolního prostoru vysílá spoustu částic - jedná se často o nabité ionty, které se pohybují velkou rychlostí. Při srážce s měsícem Europa stačí energie dopadající částice na to, aby odmrštila molekuly vodního ledu pokrývajícího celý povrch měsíce do vesmíru. Europa tak při svém oběhu kolem Jupiteru za sebou jakoby "trousí" molekuly vody.

Jupiter a oblaka částic z Europy a Io

Je třeba připomenout, že malá tělesa sluneční soustavy planet mají v porovnání se Zemí velmi malé gravitační pole. Hypotetický fotbalový zápas pořádaný třeba na nějaké planetce by výkopem míče nejen začal, ale také skončil, protože ten už by se na povrch nikdy nevrátil. Pro částice je tedy celkem snadné se ze zajetí gravitačního pole třeba měsíce Europa vysvobodit.

Je ho překvapivě mnoho
Protože tento proces trvá milióny let (stáří měsíce je odhadováno na 30 milionů let), nastřádalo se do gigantického prstence kolem Jupiteru molekulu po molekule již 60 000 tun plynu. Množství plynu je překvapivě velké. Lze ho srovnat s podobným oblakem, který se vytvořil díky sopečné aktivitě na jiném Jupiterově měsíci Io. Ten je ovšem geologicky velmi aktivní a u jeho sopek vyvrhujících množství síry a kyslíku se dá produkce částic do vesmíru očekávat.

Jupiter má silné magnetické pole, po jehož siločarách se nabité částice dostanou až k Europě. Objev oblaku prachu svědčí o tom, že Europa má významnější vliv na obrovské magnetické pole Jupitera, než vědci dosud předpokládali - ostatně obíhá uvnitř jeho magnetosféry.

Ledový svět Europy
Europa obíhající Jupiter ve vzdálenosti 671 000 kilometrů má podobné rozměry jako náš Měsíc. Její povrch je ovšem značně odlišný - Europa je nejhladší těleso ve sluneční soustavě. Můžeme na něm nalézt jen velmi málo vyvýšenin a kráterů, výškové rozdíly nepřesahují 1 km. Celý měsíc je pokryt obrovskou ledovou plochou. Již řadu let odborníci hovoří o tom, že pod vrstvou ledu se může nacházet voda v tekutém stavu, což vyvolává spekulace o možné existenci života. NASA plánuje vypuštění sondy Europa Orbiter, která by měla tloušťku povrchového ledu změřit.

zdroj: JPL News Release Feb. 27




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti, předsedou skupiny MEDÚZA, revizorem Sekce proměnných hvězd a exoplanet ČAS. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie. Členem ČAS je od roku 1995.



26. vesmírný týden 2017

26. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 26. 6. do 2. 7. 2017. Měsíc je mezi novem a první čtvrtí. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Z komet doporučujeme C/2015 V2 (Johnson). Noční svítící oblaka jsou tu. Odstartoval český a slovenský cubesat. SpaceX zvládla jeden start s přistáním v pátek a druhý plánuje v neděli.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Příběh Orionu po 84 letech

Je mrazivá zimní noc roku 1933. Na zahradě rodinného domku na okraji Hradce Králové stojí za téměř úplné tmy u dalekohledu muž. Svou typickou „rádiovku“ vyměnil tentokrát za kulicha a dokončuje poslední otáčku kličkou. Pohon dalekohledu se zastaví, expozice končí. Muž točil kličkou bez ustání více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Romance s nočními svítícími oblaky

Jaký to krásný výhled na NLC 24. června 2017. Obloha byla zprvu zatažená, ale při soumraku se pomalu oblačnost rozpadala. A jak soumrak postupoval, běžná oblačnost chytla slabý načervenalý nádech, zatímco vysoko nad nimi se do stříbřitě-modra již barvily NLC. To vše se líbezně odráželo o klidnou hladinu Sečské přehrady. Canon 6D, Takumar 50 mm, f2.0, ISO 320, 5×10 s - panorama ze stativu.

Další informace »