Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Meziplanetární sonda Juno je v půlce cesty k Jupiteru
Vít Straka Vytisknout článek

Meziplanetární sonda Juno je v půlce cesty k Jupiteru

Animace zážehu hlavního motoru sondy ve vesmíru Autor: NASA
Animace zážehu hlavního motoru sondy ve vesmíru
Autor: NASA
S půldruhou miliardou uražených kilometrů na svém tachometru se americká sonda Juno, vypuštěná před dvěma lety k největší planetě sluneční soustavy, ocitla v polovině (co se uražené – či ještě neuražené – vzdálenosti vesmírem týče) své pouti k cíli. V říjnu ji ještě čeká urychlovací průlet kolem Země ve smyslu gravitačního praku a pak je příští zastávkou již Jupiter. Sonda zde má nahlédnout pod roušku jeho rekordní atmosféry.

Zaznamenání hodného milníku – přesné půlky své cesty vesmírem – Juno dosáhla 12. srpna 2013 ve 14:25 SELČ, kdy její „tachometr“ ukazoval uraženou vzdálenost přesně 9,464 astronomických jednotek. Když vezmeme v úvahu, že délka astronomické jednotky (vzdálenost Země – Slunce, používaná k vyjádření ohromných vzdáleností v solárním systému) je 149 milionů 597 tisíc a 870,7 kilometrů, vyjde nám, že Juno v okamžiku, kdy se ocitl v půlce cesty, měl za sebou a před sebou cestu dlouhou jednu miliardu 415 milionů 794 tisíc a 248 kilometrů.

Pozice Juno ve sluneční soustavě k 8. srpnu 2013 Autor: NASA
Pozice Juno ve sluneční soustavě k 8. srpnu 2013
Autor: NASA
V okamžiku překročení půlky cesty byla Juno 55,46 milionů kilometrů od Země. Kosmická sonda však nemusela potlačovat pomyslnou slzu stesku po domovu (postavena byla ve firmě Lockheed Martin Space Systems v Denveru), protože ještě letos v říjnu se vrátí na krátkou návštěvu. Konkrétně 9. října 2013 má proletět kolem Země ve vzdálenosti 559 kilometrů. Smyslem průletu bude proslulý efekt gravitačního praku, udělující spoustě meziplanetárních družic většinu jejich rychlosti, kterou si sonda „ukradne“ z gravitačního pole planety, kterou míjí. Země v říjnu poskytne Junu zrychlení o asi 7,3 km/s. Další zastávka: Jupiter!

K největšímu z největších má Juno dorazit 5. července 2016. Když vezmeme v úvahu, že Juno byla vypuštěna 5. srpna 2011 (raketou Atlas 5 z mysu Canaveral; jde o misi NASA), cesta k cíli jí vezme bez jednoho měsíce pět let. Až sonda dosáhne oběžné dráhy kolem Jupiteru, je v plánu v rámci primární mise 33 obletů plynného obra po jeho polární oběžné dráze a s pomocí osmi vědeckých aparatur na palubě sondy Juno nahlédnutí pod pokličku jeho masivní atmosféry. Vědecký tým mise (mise je řízena z Jet Propulsion Laboratory, proslulého centra meziplanetárního výzkumu NASA v kalifornské Pasadeně; vedoucím vědeckého týmu mise je jistý Scott Bolton ze Southwest Research Institute v San Antoniu) se těší na nové informace o Jupiterově vzniku, struktuře, atmosféře a magnetosféře a v neposlední řadě na pátrání po možném malém kamenném jádru plynného obra.

A proč se sonda jmenuje Juno? Není to náhoda, původ jména je tak, jako i u samotné cílové planety, v mytologii. Bůh Jupiter údajně sám sebe zahalil do závoje mraků ale jeho manželka, bohyně Juno, dokázala prohlédnout oblačný závoj a odhalit Jupiterovu pravou povahu. Podobnost s úkolem sondy Juno je veliká.

Start sondy Juno raketou Atlas V 5. srpna 2011 Autor: NASA
Start sondy Juno raketou Atlas V 5. srpna 2011
Autor: NASA
Co se týče celkového průběhu mise, NASA uvádí, že kosmická sonda je ve výborném technickém stavu, sedm z osmi vědeckých přístrojů na palubě je momentálně vypnutých, pouze experimentální magnetometr, připravený mapovat magnetosféru Jupiteru, pracuje na „půl úvazku“. Sedmého srpna Juno úspěšně provedla korekční manévr, upravující její letovou trajektorii v rámci příprav na říjnový průlet kolem Země.

Rádiový signál ze Země dostihne sondu v současné době asi za 3,2 minuty a Juno letí rychlostí 37 km/s vzhledem ke Slunci a 11 km/s vzhledem k Zemi. Perihélia, tedy bodu nejblíže Slunci na své současné oběžné dráze, dosáhne 31. srpna.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P na soumračném nebi

Když počasí nespolupracuje.

Další informace »